Zanzibar, souostroví v Indickém oceánu, které je součástí Tanzanie. Už vyslovení jeho jména vyvolává romantické představy, tajemné dálky, kouzlo Orientu. Stejnojmenné hlavní město Zanzibar je populární díky své nejstarší čtvrti Stone Townu, oblíbené jsou i panenské pláže na východním pobřeží. Zanzibar je ale také synonymem pro koření. Karibu, vítejte!

Slunce pomalu mizí v Indickém oceánu, úzké a většinu dne tmavé uličky Stone Townu se noří do ještě větší tmy. Ale jen na chvilku. Pouliční lampy se rozsvěcují a město začíná žít novým, podle místních teprve nyní tím pravým, životem. Je pátek večer a z hotelu Bwawani se do dálky rozléhá zpěv 1500 žen. Začíná totiž rozlučková party zvaná taarab, kdy se příbuzné a známé nevěsty přišly rozloučit a připravit ji na nový život.

Dlouhé barevné róby, většinou vyšívané stříbrnými a zlatými nitěmi, šperky na krku, rukách i nohách se třpytí, paže zdobené obrazci z heny. Z oken se line vůně santalového dřeva, parfémů a vonných tyčinek, na ulici se pak vše mísí s vůní čaje a kávy, které se prodávají doslova na každém kroku. Žádné kamenné čajovny, prostě přijede obchodník s pojízdným vařičem, vyndá pět šest konvic, hrnky a může se servírovat. O zákazníky není nouze, židle nahrazuje chodník, stůl kamenné zídky u domů zvané baraza.

Pro zanzibarské ostrovy Unguju a Pembu je typické hlavně koření, které je skutečně všudypřítomné. A nejen na plantážích obklopujících město Zanzibar, ale i v samotné metropoli. Prodavači ho nabízejí dlouho do noci, kořeněná je třeba i káva. Nemohu odolat. Kardamom, skořice a zázvor tvoří základní ingredience pro tzv. spicy coffee.
Posilněn chutným a zvláštně chutnajícím nápojem jsem se vydal na cestu napříč Kamenným městem. Chtěl jsem se podívat na noční trh a vydal se doporučeným směrem. Po několika minutách jsem nabyl dojmu, že jsem zabloudil a ze spleti uliček širokých někdy ani ne metr se nikdy nevymotám. Stone Town je však dlouhý zhruba dva kilometry, a tak se nakonec vždy objevíte na jednom z jeho okrajů. I když často na jiném, než jste původně chtěli.

„Džambo,“ ozvalo se najednou za mnou. Asi dvanáctiletý kluk mě dohnal a dal se se mnou do řeči. „Džambo,“ což znamená „ahoj“, řekl ještě jednou a pak začal chrlit samé otázky: „Jak se jmenuješ? Já jsem Kálim. Odkud jsi? Co děláš?“ Doprovodil mne až na tržiště, rozprostírající se v parku mezi bývalým palácem guvernéra a přístavištěm, a se slovy „angličtina je pro nás, obyvatele Zanzibaru, hrozně důležitá, proto ji s cizinci takhle procvičujeme,“ se rozloučil a zmizel v jedné z mešit.

Naprostá většina obyvatel Zanzibaru je muslimského vyznání, sultanát tu formálně existoval až do roku 1964, kdy byla monarchie svržena a ostrov se spojil s Tanganikou ve sjednocenou republiku Tanzanii (TANganika + ZANzibar). Podoba starého Stone Townu, které je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO, se ale už dvě století prakticky nezměnila. Zdálky vypadá jako nějaké historické středomořské středisko postavené na poloostrově ve tvaru trojúhelníku. Domy, z nichž většina pochází z 19. století, jsou směsí evropské, koloniální, indické a arabské architektury.

Nalepené těsně na sebe vytvářejí nekonečný labyrint, nad kterým ční věže minaretů i kostelů. Anglikánská katedrála stojí u někdejšího trhu s otroky zavřeného v roce 1873. Zvláštností je i to, že věžní hodiny daroval sultán Bargaš. Svůj chrám mají i katolíci, kopii baziliky Notre Dame de la Garde v Marseille. A nechybí ani hinduistické chrámy. Kulturní mix, který nenajdete na žádném jiném ostrově v Africe.

Mne fascinuje ještě jedna zvláštnost charakterizující Stone Town. Dveře! Vyřezávané a převážně hnědé. Každé jsou mistrovským dílem, stejně jako mohutné zámky na silných a dlouhých řetězech, které jsou ke dveřím připevněné. Celkem na pět set druhů dveří! Dotýkám se jich, fotím je a samozřejmě nejradši otvírám. Pokud to jde.
Stojí ale za to pohlédnout i vzhůru. Modré, zelené či jen bílé balkony přesahující do uliček, okna zdobená ornamenty, z nichž je vidět hlavní pamětihodnosti – Portugalskou neboli Starou pevnost, Arabskou pevnost, Dům zázraků, bývalý sultánův palác, dům Livingstona i domov pro vdovy a svobodné matky. Kamenné město, Stone Town, je relativně malé, ale strávit v něm jen několik dní nestačí.

Pokračování vyjde příští středu 20.9.2006

Článek je z časopisu Lidé a Země

Reklama