Dnešní kočičí povídání bude hodně kruté.

Alespoň si to myslím, protože jak vidno, jsou tu všichni milovníci koček a ti mají naprosto jiný pohled na kočičí svět.

 

Upozorňuji, že nemám nic proti lidem na vesnici, život tam má svoje kouzlo a i tam je spousta dobrých kočičích lidí. Stejně jako se najdou kruťasové ve městech.

Přesto právě na vesnici je toto chování častější.

 

Život zvířat je pochopitelně brán z hlediska užitkového. Králíci, slepice, prasata, kozy… nakonec i pes je většinou hlídač a kočka se hodnotí podle toho, jestli chytá myši, nebo ne.

Touhy mít zvíře jen jako mazlíčka jsou brány jako naprosto neekonomické a dětinské.

 

Určitě se následující řádky týkají i psů, protože i štěňátka bývají množena a následně utrácena podomácku, což je podle mě šílenost. Co si budeme povídat, koťata i štěňata se většinou topí, ty lepší duše s nimi ještě pro jistotu fláknou o zem.

 

O nějakých formách zábrany proti nechtěným mláďatům většinou tito lidé nechtějí ani slyšet. Kastrace je škoda zbytečných peněz, navíc, kdo by se o zvíře v rekonvalescenci staral, a nakonec je to škoda času. Kočky na vesnici nemívají vysokou „životnost“, dožívají se většinou maximálně pár let, protože je buď přejede auto nebo je zahubí nějaká nemoc. Případně vzduchovka souseda.

 

Což mi připomíná jednu formu antikoncepce. Jsou bohužel dobráci, kteří chytají kocoury do důmyslných pastí, případně na ně střílí, aby uchránili svoje kočky před březostí.

 

Starých a přestárlých zvířat se většinou ujímají odvážlivci, kteří jim darují kulku z milosti. Injekce, která je milosrdnější, stojí peníze, a tohle bývá buď zdarma nebo za flašku.

Podle mě je některé toto chování dokonce trestné, ale tihle lidé to tak neberou.  Přála bych jim za vyučenou, ale tresty za týrání zvířat jsou prachbídně nízké a směšné.

Jenže já si vždycky říkám, že zvířaty to někdy začíná a vraždou člověka končí.

 

O nějaké zdravotní péči taky nemůže být ani řeč. Před deseti lety jsem se zajímala u vesnického veterináře o očkování proti vzteklině u koček a bylo mi řečeno, že se to u koček nedělá, protože nekoušou.

 

Jinak to ale patří do základního očkování všech koček, na kterých nám záleží… Aspoň dnes.

Pár dobrodinců umí svoje miláčky alespoň odčervit, ale vzhledem k tomu, že s první myší si do střev opět zanesou tasemnici či jinou potvoru, ani tohle není příliš efektivní.

 

Musím říct, že tohle chování s mojí dětskou duší docela otřásalo. Nesnáším zabijačky, protože mi to připadá jako zvrhlá zábava. Maso ale jím, takže jsem srab.

Naopak já jsem připadala zvrhle zbytku své rodiny, když jsme si KOUPILI  kočku, protože oni by to nikdy neudělali, protože koček je plná vesnice… zadara…..

Neméně úchylné je dle těchto lidí i fakt, že s kočkou chodíme na nějaká očkování nebo na odstranění zubního kamene. Nevídané.

 

 

Je sice kruté, že životy prasat, krav a jiných typicky užitkových zvířat končí pro naši obživu, ale tomu se nedá zabránit. Je to prostě tak.

Ale posuzovat kočku nebo psa podle toho, jestli hlídá, nebo chytá myši...

 

Jednou u mojí babičky ve vesnici někdo vysadil psa. Toulal se a zatoulal se až k ní. Dostal najíst a já si ho zamilovala. Pro kůrku šel by světa kraj, taková z něj zářila vděčnost.

Další týden už tam nebyl. Prý se zaběhl… O pár let později jsem se dozvěděla, že ho dali za flašku místnímu bláznovi na sádlo, protože ten pes za nic nestál, protože nebyl ostrý a nehlídal… chtěl se furt jen mazlit.

Ještě dneska je mi úzko z představy, jak moc lidských křivd musel ten pejsek zažít. A dlouho jsem měla ve své dětské duši špatné svědomí, že jsem ho nezachránila…

 

A už radši nebudu pokračovat dál, protože bych nerada ublížila lidem z vesnice, ale tohle je bohužel i v dnešní době realita, a povím vám, že vždycky, když se s podobným chováním setkám, tak je mi smutno. Hodně smutno.