Jak člověk stárne, na špatné se zapomíná a idealizuje si své mládí. No schválně, že nejlepší koláče pekla tetička a že nikdy bramborové placky nevoněly víc než u babičky? Vzpomínejte se mnou.
Moje nejkrásnější vzpomínka se váže k sobotě.
Práce tehdy končila odpoledne a druhý den bylo volno.
Babička sice bydlela v Praze, ale neměla žádný zdroj teplé vody, takže se na vše voda ohřívala.
Pokud se topilo, stál na kamnech hrnec s vodou, jenž krásně bublal, a když přetekla kapka, na kamnech z ní byla chvilinku kulička…
A v sobotu napustil děda v koupelně měděný válec vodou, roztopil a čekalo se… Koupali jsme se na dvě etapy, voda stačila na 2 várky a ještě se do ní nakonec dávalo odmočit prádlo. 
Po vykoupání mi přinesl děda k posteli veliké rádio, stálo na 2 židlích. Mělo krásnou zelenou elektronku, tzv. magické oko, podle které se ladilo.
Nádherná chvíle – celá voňavá, zachumlaná - a k tomu operetka...
Jak vzpomínáte vy na své prarodiče?
Jak se chováte vy ke svým vnoučatům?
Budou i ona mít na vás krásné vzpomínky?
Nový komentář
Komentáře
Moje milovaná babička s dědou bydleli na vesnici kousek od nás, tak jsme tam bývaly často. V létě se sušily různé bylinky a celý rok se z nich pily voňavé čaje. Když jsme zlobily, strašila nás babička polednicí, ale to jen tak z legrace. Chvíle strávené tam byly báječné - objevování pokladů na půdě, sbírání vajíček, malí králíčci, rané třešně ze střechy, spaní pod obrovskýma peřinama, sledování televize přímo z postele, přehrávání starých desek na starém rádiu s gramofonem, vynikající kynuté knedle s jahodama, jedinečné vánoční cukroví, úsměvy a laskavost.
Už oba zemřeli, ale byli báječní.
já mám hrozně ráda, když babička vypráví jak žili, co dělaly jako malé děti, ona byla totiž hrozná raubířka, babička umí hrozně pěkně vyprávět
tolik krásných vzpomínek...jsem ráda, že jste mi je řekly....
Babicka a deda, to jsou nedherne vzpominky. Milesov, vesnicka pod Milesovkou, maly baracek u cesty ke kostelu, vonave lipy... babiccina koprovka, velikansky kulaty chleba. V predsini konve na vodu, pro kterou se chodilo ven k pumpe. Koupani v drevenych neckach... skoda, ze uz to neni pravda
Korálek: to se vnoučátka budou mít....
Na babičku mám taky nejlepší vzpomínky. Naučila mě pít čaj. Díky ní jsem už jako malé dítě nemusela mléko (já ho nenávidím) a vařily jsme si spolu "drijáky". Uměla perfektně vařit a péct, naučila mě vyšívat. Jenom do pletení a háčkování se mi tenkrát moc nechtělo, a teď mě to mrzí, protože to zkouším a nejde mi to... Umřela před devíti lety na rakovinu. Dědovi bude 90 a je taky fajn.
alko: a opako?
my taky pořád zpíváme
a k básničkám už umí konec rýmu doplnit...potom si zatleská bravo!
Dašenka: to je ale super, že si děti babičky užily...já si taky pamatuju, jak mi babina říkala, ale to mamince nemusíš říkat...a já pochopila
Já jsem měla dvě babičky a dědu.Ta jedna zemřela,když mi bylo 5 a byla taková nóbl.Druhá byla přísná,ale já jí milovala,protože mě v podstatě s dědou vychovávali.S dědou jsem milovala jeho procházky na jedno(
),kdy jsem dostala barevnou bublinkatou limonádu ve sklenici s keramickým uzávěrem - pamatujete?,chodili jsme spolu na tlačenku s cibulí,vlašák a kokosový suky. S babičkou jsme sáňkovali,chodili na procházky, jezdili k dědovým příbuzným na venkov.Babička mi zpívala,četla a skvěle vařila(že bych to měla po ní?)Dočkala se ještě mého
a pak v 84 letech odešla.Moc toho pro mě udělala a já k ní měla větší vztah než ke své mamince. Ta nás opustila loni.A já najednou slyším svoje děti, jak se baví, jak si s babičkou užívaly,jaké dělaly lumpárny a ona jim to tolerovala (mě nikdy)a tutlala to před námi rodiči. Jsem z toho celá na měkko a chce se mi 
Babičky byly a jsou fajn.Ta moje byla takvoá malinká,chodila oblečená v kroji a pořád se smála.A vždy měla pro nás něco dobrého nachystaného.Neměli ani vodovod,ani koupelnu,ale za to dvůr plný drůbeže a vůbec to tam bylo kouzelné...Druhá babi byla z města a dost nóblesní,rakouské školy,nebylo to ono,ale měla jsem ji také svým způsobem ráda.
já zase jako babička musím říct, že není nic krásnějšího, než když vám vnouče sedne na klín, vy vezmete první leporelo a otevřete mu "celý svět" ta nádhera toho poznání, jak ten človíček reaguje...když řeknu Míšovi, budeme číst /v únoru mu budou 2/ už si určí., co - píp = kuřátko a obilí, nebo blik - leporelo o různých činnostech - hasič a pod.
knížku v knihovně najde a přinese
nebo, když jsem si z dcery dělala legrácky, když byla malá - to vykulila očka a říkala"jo? opavdu?"
tak jsme se smály a já jí říkala, že je to jen legrace...krása
Anai:
jakého zpěváka?
Mě děda umřel, když ještě nebyl děda, to bylo mámě 15. Pak její maminka moje babička, když mi byl 1 ro. Takže jsem měla jen jednu babičku a dědu. Jezdila jsem k nim vždycky na prázdniny, protože naši museli do práce. Bylo to na vesnici a celkem fajn, ale oni byli moc úzkostliví. Byla jsem jejich první vnučka a nic jsem nesměla, abych si neublížila. Ale zase jsem slepicím počítala, kolik snesou za den vajec. Hladila si králíčky. pod nohama se plantal pes a slepice na pískání přiběhly z kopce na zrní. A babička vařila podle mého týdenního plánu. Já měla pískoviště na dvoře jen pro sebe. Což byla teda trošku nuda. A nepouštěli mě na koupaliště (později taky ne) a určovali mi, kdo mě využívá a s kým se mám kamarádit. Oba jse 2 roky po smrti A moc mi chybí a jsem smutná, že jsem je poslední léta zanedbávala.
Můt tata byl pro mého synovce fousatý dědeček. Učil ho i sprostou písničku
a švagr je dost cimprlich, takže byl na prášky, když malý zpíval Našel ho v noci 
!
Taky mu jednou řekl: A hodinky s vodotryskem bys nechtěl?
Tomášek pak chodil asi měsíc, že chce hodinky s vodotryskem
Žila jsem jako malá holčička s mámou, tátou, babičkou, dědečkem, prababičkou, pradědečkem a praprababičkou v rodiném domě na předměstí. Kdesi tady jsem napsala, že nemám na dětství hezké vzpomínky. To je pravda, ale netýká se doby do začátku mé školní docházky (učitelka mě strašně deptala, protože jsem byla z "bohaté" rodiny tehdy velmi populárního zpěváka). Vychováli mě babičky a dědečkové a mám na všechny krásné vzpomínky, přestože jich moc není, já mám odjakživa špatnou paměť. Rodiče měli tak nějak "jiné zájmy". Nejraději vzpomínám na procházky s dědečkem kolem Vltavy - uměl vyprávět nádherné pohádky...
mištule: to je pravda, děti si ty babičky a dědy pojmenují...teď by bodla babička šunčičková...mám chleba
sice jsem si prarodičů moc neužila protože zemřeli,když mi bylo poměrně málo do 10 let a tak jsem si chodila babičky adoptovat:-) A na všechny mám spoustu krásných vzpomínek (i ty horší si pamatuji a snažim se je nějak odůvodnit) . ....Ale stejně nejradši jsem měla svého jediného dědu...to byl frajer, na vozíku, o berlích a pořád se ze mě rozplýval! Byla jsem jeho malá princezna!
Je to zvláštní, ale já dědu i babičku milovala, protože oni milovali a rozmazlovali mne. Ale dnes se na to dívám úplně jinak, protože jako dospělá už dovedu pochopit, jaké peklo dělali mé mámě (své dceři)a že to vlastně tak super prarodiče asi nebyli. Pro nás děti určitě, ale jako lidi, těžko posoudit. Ani jeden už nežije, ale jak si dnes vybavuju některé scény, chápu je úplně jinak. Máma mi vždycky říká, ať jí včas řeknu, kdyby se někdy začala chovat jako babička. To myslím hovoří za vše. Ovšem víkendy u babičky asi zůstanou ve vzpomínkách mírně idealizované.
taky se snažím být ta rozmazlovací babička...holka se na mě kolikrát zlobí...ale dětem říkám - to můžete jen tady, doma musíte mámu poslouchat, myslím, že to respektují...
moje babička říkala, duše musí být uložená ve vatičce...
Ťapina:
