Jak člověk stárne, na špatné se zapomíná a idealizuje si své mládí. No schválně, že nejlepší koláče pekla tetička a že nikdy bramborové placky nevoněly víc než u babičky? Vzpomínejte se mnou.

Moje nejkrásnější vzpomínka se váže k sobotě.
Práce tehdy končila odpoledne a druhý den bylo volno.
Babička sice bydlela v Praze, ale neměla žádný zdroj teplé vody, takže se na vše voda ohřívala.
Pokud se topilo, stál na kamnech hrnec s vodou, jenž krásně bublal, a když přetekla kapka, na kamnech z ní byla chvilinku kulička…

A v sobotu napustil děda v koupelně měděný válec vodou, roztopil a čekalo se… Koupali jsme se na dvě etapy, voda stačila na 2 várky a ještě se do ní nakonec dávalo odmočit prádlo.
Po vykoupání mi přinesl děda k posteli veliké rádio, stálo na 2 židlích. Mělo krásnou zelenou elektronku, tzv. magické oko, podle které se ladilo.
Nádherná chvíle – celá voňavá, zachumlaná - a k tomu operetka...

Jak vzpomínáte vy na své prarodiče?
Jak se chováte vy ke svým vnoučatům?
Budou i ona mít na vás krásné vzpomínky?    

                   
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY