Na obědě si ke mně přisedla jedna mladá žena, asi tak 35 let. Nevadilo mi to, nebyla ani ošklivá, ani vtíravá. Postupně jsme se daly do řeči, probraly jsme různá neosobní témata, až došlo i na spropitné.
„Mohu se Vás na něco zeptat?“ Kývla jsem hlavou, že ano.
„Dáváte spropitné?“ a pokračovala, „ víte, stojí mne to majlant.“
Odvětila jsem, že spropitné není povinné: „Vždyť to, jestli něco a kolik obsluze necháte, je jen a jen na Vás.“
„ A není to trapné, nic nenechat? Minulý měsíc jsem jenom na dýškách nechala skoro tisícovku,“ konstatovala moje „obědová“ společnice.
Teda, pane jo!, myslela jsem si v duchu.
Ptala jsem se svých známých, jak jsou na tom se spropitným, a to, co jsem zjistila, by se dalo shrnout do následujících kategorií:
* Tam, kam chodím pravidelně, nic nedávám. Myslím, že je důležitější, že se tam jako spokojený zákazník vracím.
* Zaokrouhluji pouze na nejbližší částku (např. z 131 Kč na 135 Kč).
* Dávám tak deset korun.
* Záleží na okolnostech. Když jsem spokojen, tak něco nechám, ale pokud je to běžný standard, tak ne.
Zjistila jsem také, že někteří lidé nechávají spropitné i v trafice (většinou zaokrouhleno na celou korunu), a dokonce i v obchodech (nemyslím tím, že někdo odmítne drobné, protože by mu zatížily peněženku).
Co Vy a spropitné?
Nový komentář
Komentáře
Simba: Ale jo, to beru, mně dlouhé vyhovujou a nechci chodit jenom na úpravu konečků, abych tam nechávala stovky.
Ťapina: No jo, jenže třeba já, které dlouhé vlasy nesluší si doma krátký sestřih nevyrobím ...Tedy vyrobím, ale težko bych s ním mohla mezi lidi
Takže já ke kadeřnici chodím, dýško tak do 30,- Kč.
Simona: Jenže ty vlasy mi na hlavě rostou i bez údržby a ještě jsem nezažila, aby mi úprava od kadeřnice vydržela víc než dva dny, pak to stejně vypadá jako předtím
Mám dlouhé vlasy a barvím se sama.
Nikitka: Ke kadeřnici nechodím, protože tolik peněz JENOM za úpravu vlasů prostě dát nemůžu, natož pak dýška. Ale kdybych měla svou stálou, se kterou jsem spokojená, tak asi jo.
Nikitka: to se mui zdá docela hodně, když se nezdáš být dvakrát nadšená tou péčí.
Já dávám taky okolo 7%. Nicméně řekl bych, se to může místo od místa lišit, kolik obsluha spropitného "potřebuje". Vivian:Díky, že's nás poučila, co je to spropitné. Osobně bych byl nejradši, kdyby žádné spropitné nebylo nutné dávat. Pro mě je v restauraci nejdůležitější jídlo (obsluhy se nenajím) a kuchaři spropitné poslat půjde asi těžko. Z mého pohledu je to tedy nesmysl. Když si kupujete auto, taky nepřidáte 10 000 pro prodejce. Nechápu, proč by to měli číšníci mít jinak. Možnost přidat jim by sice neměla být zapovězena, ale vzato do důsledku to vlastně ani ze zákona není moc OK.
Norča: J8 jsem byla taky dobrá servírka. Ani bych nechtěla dělat práci, kde nepřijdu do styku se zákazníkama. Jednou se mě dva každodenní hosté zeptali, jestli je mi taky někdo nesympatickej. Že se pořád směju. Měla jsem z toho fakt radost. Taky si myslím, že lidi, co nemají rádi lidi (všechny, i ty prudiče) nemají v takových zaměstnáních co dělat.
btw.- když si v obchodě nebo v trafice nenecháte vrátit drobný, není to spropitné ani dýško.
Já myslím, že spropitné je výrazem spokojenosti se službami a jako takové by se mělo od míry této spokojenosti odvíjet. Myslím, podle toho, co jsem četla, že ve světě se dává, když už, tak vyšší spropitné, než u nás. Pokud platím třeba 687.- Kč a útratu při placení zaokrouhlím na 700.- není to podle mě spropitné. Ačkoliv se to u nás takhle běžně dělá. Spropitné se podle pravidel etikety dává až po zaplacení útraty. V praxi to vypadá tak, že číšník vám přinese na tácku s ubrouskem účet, odejde, a když se po chvíli vrátí a vy mu zaplatíte, odnese si své spropitné pod ubrouskem
(pokud jste byli s jeho službami spokojeni)
Norca: a nemůže případ "psychopat" nějak řešit majitel nebo šéf?
Norca: To je moc krásný příběh a ukázka toho, jak všechno jde, když jsou lidi na sebe hodní. Je fakt, že nikdy nevíš, proč se někdo chová tak, jak se chová - a obvykle to nějaký důvod má.
Norca: vidis, to me nikdy nenapadlo, ze se cinsik muze citit trapne, dostane -li podle sveho soud moc.
Norca: vidis, to me nikdy nenapadlo, ze se cinsik muze citit trapne, dostane -li podle sveho soud moc.
My dáváme v restauracích tak kolem 5%, možná u menží útraty je to trochu víc, u větší trochu míň (na %). Kadeřnici zaokrouhluju na desetikoruny - víc nedávám. Dělá sama na sebe - na ŽL, takže, o kolik si řekne, tolik má.
V sámoškách jsem si nenechávala vracet 10 a 20ti haléře. Teď budu brát všechno
Ťapina: a servirka z couvertu nema nic, coz si ne kazdy uvedomuje.
Taky nechávám spropitné jen v restauracích. Zaokrouhluji na nejbližší 5 Kč. Ale pokud nejsem s něčím spokojená, nedávám žádné spropitné. Občas se na mne známí dívají divně, ale je mi to fuk...
Spropitné nechávám jen v restauracích a kavárnách a taky jen na jebližší 5Kč. Pokud si napočítají kulatou částku, většinou mají smůlu. Nikde jinde nenechávám. Můj manžel ještě v obchodě nechával halíře, protože je nesnášel. Teď má po problémech, už je zrušili.
Někdo tady zmiňoval couvert, ten nemá se spropitným až tak moc co dělat. Ten si solidní restaurace účtuje tehdy, když s jídlem přinesou nějaké dressinky, kečupy a pod, které máte k dispozici (ovšem celou dobu na stole nejsou!). Jestliže to tak je, je to naprosto oprávněná položka, když ne, tak nejsou solidní.
zemim: No jo, jenže v Americe většinou nemají servírky od zaměstnavatele nic (nebo téměř nic) a žijou fakt jen z toho, co vyberou na spropitném. Bývá to i napsáno dole na jídelním lístku.
My když jdeme na rodinný oběd, dáváme většinou 5 - 10%. Ono taky záleží na restauraci - v dražších dáváme standardní 50,- Kč, což ani třeba nemusí být těch 5% (většinou platíme kartou, ale zpropitné pak necháváme v hotovosti), v pizzerii tak dvacku.
hanna: proto, že mnozí zaměstnavatelé počítají s tím, že číšník ho dostane a platí ho proto málo, hlavně třeba holky na brigádách.