Za komunistů bylo oslovení jednoduché, všem se říkalo soudruhu, ať byl či nebyl. Při psaní adresy se prostě napsalo s. – a bylo vystaráno.
Dnes je jisté jen oslovení mužů – prostě pan, zkratka p.
Ale co když píšeme ženě, kterou osobně neznáme – mám napsat paní? Slečna?
V zahraničí je zvykem na vizitce udávat i civilní příslušnost paní/slečna. Někde se rozvedené paní vrací zpět titul slečna, někde ne. A je vhodné starší slečně říkat slečna?
A malá poznámka, zkratka pro paní je pí, nikoli p., jak se dnes běžně píše.
Taky se rozmohlo špatné oslovování – pane Špaček, místo pane Špačku.
Ale daleko horší nešvar, který se na nás sype i z novin a televize – Havel řekl, Klaus byl.... Ano, jen příjmení bez jakéhokoliv titulu.
Je to nevychovanost, přímo hulvátství.
Říkejme tedy pan, paní, nebo alespoň prezident, zpěvačka… tolik zase nespěcháme, nebo ano?
Nový komentář
Komentáře
Chtěl bych podotknout, že Ms je specificky oslovení pro případy, kdy pisatel neví, jestli je daná osoba slečna anebo paní. V angličtině je nutné tyto tituly používat už proto, že ze jména samotného často není né pohlaví - v Česku na to máme koncovky - viz pitominy typu Lindsay Vonnová, Hillary Clintonová apod.
Nicméně nezapomeňte, že z historického hlediska vývoje jazyka "ová" zní stejně jako anglické "of a", které také vyjadřuje náležitost. Takže např. "Smirnov" = "of Smirna", "Orlov" = "of Orel". Jedním se vyjadřuje příslušnost k dané vesnici, druhým of příslušnost k rodině nebo manželovi - takže Smirnovová je proto, že pan Smirnov náleží do města Smirna, "of Smirna" a ještě k tomu patří panu Smirnovovi, což způsobuje to druhé "of" na konci. :-)
Majucha: z toho si nic nedělej, jednou to přijde. Mě zase vždy pobavilo, když mě říkají "slečno" a já za sebou táhnu dva spratečky.
vidledozad: a co říkáte na skutečnost,že děti říkají rodičům jménem a tykají jim? Prý je to proto, že mají mezi sebou výborný vztah,mně to vadí.
Ťapina: Já taky neopravuju, a to jsem už pár let paní.
Ale v reportážích a článcích zní fakt Novák řekl, Nový napsal divně.
Já u oslovení slečno/paní neopravuju. Jsem slečna, ale oslovení paní mi nevadí, nechci nikoho uvádět do trapné situace tím, že mu dám najevo, jak se netrefil.
pani magistra: milé, že ma opravujete, aj keď tu nejde o pravopis. Ja mám jednu chybu, že si neprečítam po sebe a potom to aj tak dopadne
Mne osobne vôbec nevadí, že ma hodne ľudí oslovuje slečná. Chápem, že nemôžu vedieť, že už som pani a keď ešte vizarám tak mlado.
mě včera vyprávěla jedna kamarádka svojí historku. je DiS - diplomovaný specialista. nikdy v životě svůj titul nikam neuvedla, nai na OP, nikam, jen jednou na sociálce, když si šla pro nějaký dávky. a od tý doby se to s ní vleče. normálně jí chděj dopisy, kde je uvedena jako DiS. a teď mi řekněte jak je to možný!
heh. mam ruzne zkusenosti - na prvni firme jsme si vykali, v ramci zlepseni vztahu se kdekdo s leckterym potykal. kazdopadne mi prislo krajne nevhodne tykat rediteli (majiteli), on me oslovoval "Tomasi" a vykal. to bylo fajn. Ve statech je to fuk, tamto stejne nikdo nepozna, zda se tyka, nebo vyka, lec 'volali' jsme na sebe krestnimi jmeny. Ted delam pro firmu, kde si vsichni z narizeni tykaji, je to jejich vec, kdyz je dobrej kolektiv, jde to. Ale delal jsem i neco pro AAA, a bylo mi tam z toho spis na bliti, protoze mi okamzite tykali taky - to jsem se hned ohradil, neb nejsem jejich zamestnanec - hned pak byli vsichni nafrfneni. a dobre jim tak :)
No, ono se nekdy pouziva titulu k rozliseni. Muj tchan bydli v baraku a ve vchode s chlapem, ktery ma stejne jmeno i prijmeni. Jedine rozliseni je v tom titulu a ac ho tchan zasadne nepouziva, tak v pisemnem styku vyzaduje ode vsech napsani titulu, kvuli rozliseni, aby jeho dopisy nechodily k tomu druhemu
Martina: no poku jsem si vsimla, tak Jitka prave psala, ze se zacalo hodne pouzivat jako osloveni pani p - coz je nespravne. Proto jsem se divila, jak je mozne, ze nekdo v dopise napise p Jitka ........
Marry: no to si snad muzes domyslet, ze jsem myslela pi s dlouhym i. Pokud sis nevsimla, nemam diakritiku, tak ti tezko napisu dlouhe i
Andreak: Já poletím, ať zmizí ta hrozná fotka. I když kdo ví, jaká bude ta nová
to mia: dekuju
Marketa: tak to si zapamätám. "a vy jste zenaty nebo jeste volny ?"
Muj manzel se divil, ze se ve stredni Evrope titulovani oslovuji "pane doktore", "pani magistro". Jsouce Brit tvrdil, ze je prece nezdvorile, nekomu nerici jeho prijmeni, kdyz ho znam. Sam svuj titul nikde neuvadi (a nasemu obvodnimu doktorovi stale jeste tyka!!).
To u nás v práci sa tiež tyká a oslovuje menom. Pokial som si nestihla z nejakými staršími kolegami z iných oddelení potykať, tak sme ostali pekne pri vykaní.
Ale prišli 3 nový kolegovia, ktorý robili v prestížnej firme, ktorá mala skvelé meno. Jeden dedek, jeden tak 40-tnik a jeden sopliak po škole.
Hrozne mi reže a rezalo uši, keď chodili ekonómky za nimi a tytulovali ako by boli Bohmy alebo čo. My ostatný sme si s nimi potýkali a bolo, ale tie sekretárky ako keby boli vadné či čo.
Taky mě to automatické tykání v práci vytáčí - ještě v začátku k nám do firmy nastoupila paní coby švadlena (bohužel to byla matka šéfovy nové přítelkyně). Hned nám všem (byly jsme tam samé mladé holky) začala tykat. Tak jsem ji slušně požádala, ať mi netyká, že mi to není příjemné. Řekla, že jo a pak s tím zatepla běžela za šéfem. Ten z toho udělal takový povyk, že si to neumíte představit.
Zvědavá paní: opravdu je to pane Němče, od Hamr - pane Hamře, i když uznávám, že právě tohle tahá za uši...
k titulům
platí takové dohoda, že když někdo zdůrazní, že je doktor, tak se tak má oslovovat
manžel je lékař, v ordinaci a ve služební styku je vhodnější používat dokktor, pokud se jen baví "neúředně" titul neuvádí...
Někdo ovšem na titulu bazíruje, hlavně ti Csc (kdysi se to překládalo jako celkom spokojený cikán)...
ola: mě by to teda připadalo hodně k smíchu, kdyby dítě mým kamarádkám vykalo. moje kamarádky budou kamarádky i pro moje děti. to neznamená, že je mohou děti otravovat, ale že jim můžou věřit.