Stalo se to v tramvaji, na I. P. Pavlova. Sedím si tak v klidu a nepřítomně hledím z okna, po těch nákupech jsem ráda, že jsem našla volné místo a že jedu domů.

Najednou vlevo ode mne slyším hluk a zvýšené hlasy: „No to snad nemyslíte vážně. Co si to dovolujete?“ „Co, co…“ a bum!

Co se vlastně stalo?

Dva mladí lidé, hoch a dívka, se bavili a zároveň stáli u tyče tak, že jeden z nich zakrýval volné sedadlo. Byli zabráni do hovoru, že málem zapomněli vystoupit. Mezitím se zezadu hrnul starší pán a protože mu slečna dostatečně rychle neuvolnila místo (ono taky na I. P. Pavlova není snadné zrovna rychle vystoupit), vzal ji nákupní taškou po hlavě!

Mladí se ohradili, bodejť by ne! A jedinou odpovědí jim bylo: „ Ty…, ty…, nevychovanče! Mně je přes 80 let a ani mě nepustíte sednout!

Pán si s pocitem vítězství a zadostiučinění sednul … a příští stanici vystoupil.

No comment.