Zamilovaný partner je spokojený partner

Onehdy mi jedna psycholožka řekla, že po dvou letech vztahu se dva mají buď vzít, nebo rozejít. Takovéto radikální výroky jistě neplatí vždy, nicméně vystihují určitý princip, který je pravdivý v každém vztahu. Většina vztahů vzniká prvotním velkým zamilováním. Jak si asi většina z nás, kteří někdy byli zamilovaní, pamatuje, když jsme zamilovaní, máme zúžené vědomí, sníženou schopnost racionálního uvažování a rozjitřené smysly. Takže jsme schopni myslet pouze a jenom na druhou polovičku, nejsme ochotni si připustit, že je na ní byť jen něco nepatrného špatně, a vše, co udělá či řekne, je naprosto, ale naprosto dokonalé.

Obluzené vědomí

Tento stav obluzeného vědomí může trvat poměrně dlouho. K tomu je zapotřebí připočítat, že k naší druhé polovičce patří také její svět, který spolu s ní poznáváme. Setkáváme se s novými lidmi – jeho či jejími přáteli, rodinou, kolegy; jezdíme na nová místa, objevujeme nové světy v rámci trávení společného času. V neposlední řadě se také většinou oddáváme velmi vášnivým sexuálním hrátkám. V zamilovanosti máme na sex přirozeně větší chuť a objevujeme nové zážitky. Život v zamilovanosti je velmi emočně nabitý, žijeme naplno.

Nicméně po čase každá zamilovanost opadává, člověk se dostává do normální rovnováhy a prožívání normálních emocí. Začínají všední dny, euforie mizí, nové, neznámé světy jsou už pomalu objevené a vztah se kvalitativně změní. Buď se rozpadne, protože člověk prozře a zjistí, že ten, koho si myslel, že miluje, je idiot, anebo se vztah takzvaně prohloubí. Člověk zjistí, že druhého má opravdu, ale opravdu rád.

Žel, situace v partnerstvích není takto černobílá a jednoduchá, jak je možné rozdělit ji na papíře. Lidé jsou různé povahy, a tak to, zda vztah bude, či nebude fungovat, závisí na mnoha okolnostech. Mimo jiné se lidé mezi sebou liší ve vlastnostech, které psycholog Cloninger nazývá „novelty-seeking“, tedy touha vyhledávat věci nové. Takový člověk bývá spíše impulsivní, je velmi zábavný a nadšený, zejména při různých nových zážitcích. Oblasti zážitků se u různých osob mohou velmi lišit. Ale společný je jim hlad po novotě. Takový člověk vlastně nedokáže nalézt potěšení v každodennosti, v obyčejných věcech, ve stereotypech.

Možná by se to dalo přirovnat k adrenalinovým sportům. Adrenalinový sportovec nebude spokojen, jestliže pojede na obyčejnou nedělní vyjížďku s rodinou na cyklostezku. Potřebuje nějaké nebezpečí, něco nového, potřebuje svoje emoce nějak vybudit. Člověk, který má vysoké „novelty-seeking“ i v rámci vztahů, může mít pocit, že když odejde zamilovanost, jeho emoce už nejsou tak rozjitřené a on nežije naplno.

Obdiv, nebo nenávist?

Tento typ lidí také často vnímá blízké velmi černobíle, to znamená, že dokud „pracovala“ zamilovanost, byla druhá polovička naprosto dokonalá. Když zamilovanost odchází, stává se partner naprosto nedokonalý, nic nedělá dobře, je neschopný. To, co předtím obdivoval, začíná nenávidět. Přátelé, které předtím rád poznával, teď už vidět nechce, protože mu nepřinesou nic nového; často jsou tyto vlastnosti také spojené s určitým hraním. Když se tento člověk setkává s lidmi častěji a déle, již nemůže hrát – například stále veselého a zábavného, protože ho už všichni znají, a tak je raději nechce vidět a začíná mít pocit, že potřebuje něco nového.

Naučit se žít s každodenními povinnostmi vedle člověka, kterého již dobře znám, a tedy znám i jeho chyby, naučit se radovat z běžného dne, kde není nijaká velká vášeň ani jiné vypjaté emoce, patří k tomu nejobtížnějšímu v životě. A ve škole nás na to nepřipravují. Mnoho párů tuto skutečnost nechce vidět a tento problém se různě odsouvá, protože život zejména mladé dvojice stále přináší různé nové věci či problémy, které je třeba společně řešit. Například nový dům, malé dítě, velké dítě a školy a nové známé. A tak se může stát, že problém nastane, až když děti jsou dospělé a vztah takzvaně odumřel, manželé se odcizili. Ale možná to je pouze vyprchání zamilovanosti a emocí s ní spojených, které byly nahrazeny emocemi při řešení různých krizí.

Zbořte stereotypy

Pro člověka, který potřebuje neustále nové podněty, je relativně snadné opouštět zaběhnutý systém. Cítí se prostě nespokojen a jeho strategií zvládání nepříjemných pocitů je vyhledání něčeho nového. Horší situace je to pro jeho blízké – partnera či partnerku. Jestliže dokážete v manželství tuto situaci pojmenovat a partner je ochoten diskutovat o svých stereotypech, je téměř vyhráno, protože je možné spolu s partnerem vyhledávat zážitky, které jsou dostatečně nové, ale přitom neohrožují partnerství. Nicméně většinou je vše komplikované, protože experimentující partner si svůj způsob chování neuvědomuje. Nedokáže pojmenovat, že je to jeho životní scénář. Mnohokrát je to tak, že obviňuje partnera, že se necítí spokojen, že se partner změnil, že už to není jako na začátku.

Opravdu to není jako na počátku vztahu. Často se však nejedná o žádnou zásadní změnu, ale pouze o uklidnění vypjatých emocí.

Mluvte, mluvte, mluvte – spolu

Je-li partner ochoten o situaci hovořit, může být prospěšná návštěva psychologa, který by dokázal partnerovi jeho způsob chování – životní scénář – pojmenovat. Potom je šance, jak už jsem říkala dříve, najít způsob, kterým by bezpečně pro partnerství bylo učiněno zadost i experimentátorské touze. Jestliže však partner zůstane pouze u obvinění druhého ze změny či pouze u konstatování, že je nespokojen s vlastním životem a že se „musí najít“ a partnerství opouští, pro opuštěného partnera je nejdůležitější přestat se obviňovat, že za celou situaci mohl on či ona. Tomu tak není nikdy. Vždy se na situaci podílejí oba. A mnohdy opravdu není v našich silách konkurovat novátorské touze.

Připravilo www.sexualne.cz

Jste stále zamilovaná, nebo váš vztah po čase „vyšuměl“?