Dnes je 1. září. Děti jdou do školy a opět začíná úplně běžný život. Bez dovolených a prázdninových zážitků.
Ale my si nebudeme povídat o škole. K tématu dnešního dne mě inspiroval článek, který dnes vyšel na magazínu pod názvem Miluji tě... řekl mi šéf.
Protože to, co hodně ovládá naše životy, je láska. Ten krásný pocit, kdy se zamilujeme, rozbuší se nám srdce a svět náhle zrůžoví. Je to přece tak krásné.... Jenže k lásce mnohdy patří i zklamání, bolest.
Opustily jste? Byly jste opuštěny? Odešel od Vás k jiné? Anebo jste naopak Vy našla novou a konečně tu pravou lásku? Považujete za morální začít si vztah se ženatým? Jít si za svým a rozbít třeba rodinu? Myslíte si, že člověk, který kvůli jiné opustí svou manželku, udělá to samé i podruhé, potřetí... ? Věříte na osudovou lásku? Potkaly jste ji? Máte ji? Anebo ji hledáte?
Téma láska je hodně široké a stále neprobádané. Když se nám zatemní mozek, podlomí kolena, když nemůžeme v noci spát, když nemůžeme myslet na nic jiného, než na NĚJ, nejíme, nesoustředíme se... jsme myšlenkami někde úplně jinde. Někde, kde je nám nádherně, kde je dovoleno vše. Malovat si šťastnou budoucnost, představovat si, jak spolu budeme až do konce našich dnů...
Ááách, jo. Láska. Napište mi dnes na náš redakční e-mail Vaše životní příběhy, ve kterých hraje láska, štěstí, ale i zklamání a bolest tu hlavní roli.
Můžeme tu společně zjihnout, zaslzet dojetím, pobreknout nad nespravedlností... zkrátka a dobře: pojďme si společně vypustit ventil, který máme mnohdy napnutý až k prasknutí.
Proč by prostě nemohl být dnešní den 1. září pro nás dnem lásky? Na Žena-in.cz je dovoleno vše. Těším se na Vaše příběhy a na to, jak si hezky počtu. A samozřejmě, že některý z nich bude odměněn krásným dárečkem.
Krásný zaláskovaný čtvrtek Vám přeje
Nový komentář
Komentáře
Rikina: Pravdu díš! Uvažovala jsem stejně, ale nějak se to zvrklo...
Jak je to jen možné
Zamilovaná, věrná, nemorální? To je tak ve zkratce odpověď na Tvoje dnešní téma, Meryl...
Byla jsem opuštěna, opustila jsem, a teď mám konečně toho pravýho - zatím 7 let, a že jsme oba už šediví, tak je to určitě naposledy. Ale, jak píše Oldřich Mikolášek - Vpravdě pravím vám - bylo to krásné!
Nyotaimori: v tom případě doporučuji knihu Richarda Bacha "Iluze". Všechno jsou jenom iluze...
Za sebe jsem se onehdy rozhodla, že láska už tady byla, nějak se to neosvědčilo, tak že si racionálně najdu pána, který bude vyhovovat, a kdyby se to náhodou nepovedlo, tak nejlepší přítel člověka je pes a vibrátor. Načež jsem po delším hledání objevila pána vyhovujícího, a náhle, zcela neracionálně, jsem se do něj zamilovala - sakra, jak to ti chlapi dělají ??? Výtažek z bylin do kafe, nebo co ?
Před lety jsem rozbila rodinu se dvěma dětmi, po dvou a půl letech soužití mě ze dne na den opustil kvůli jiné. Docela šok, ale taky poučení. Pak jsem chodila s chlapíkem, do kterého jsem byla blázen a rok mlčky přecházela všechny jeho nevěry. On je dnes už podruhé rozvedený, mě po něj "zbyla" dcera, kterou si osvojil můj bývalý manžel, kterého jsem poznala pár let potom. Zrovna se s ním rozváděla jeho žena, která si našla jiného a odstěhovala se i s jejich dcerou. Byla jsem šťastná. Můj muž ale žárlil až přespříliš a po sedmi letech jsem odešla, přestože jsem ho pořád milovala. Nemohla jsem žít s tyranem, zbláznila bych se. Na památku mi přibyla další dcerka
. A znovu stejná situace - muž, kterého právě opustila jeho přítelkyně se svou holčičkou (nebyla jejich společná) zavětřil, když zaslechl, že jsem sama s dcerami a ještě ke všemu ta mladší tak móóóc připomínala tu "ztracenou". Slovo dalo slovo, já se potřebovala odstěhovat od ex...začali jsem žít spolu. Žijeme spolu pořád, máme dceru, pro mě již třetí v pořadí, dvakrát jsme se rozešli od lože, naposled na 4 roky, ale když jsem se po mnoha letech zhroutila kvůli neléčené depresi, tak mi fakt došlo, že musím zabojovat, abych ho neztratila nadobro. Já měla přítele, on přítelkyni, tři roky jsem prožila jako ve zlým snu, bez jakékoliv jistoty, že se mi podaří ho přesvědčit, že má být se mnou. Zkoušíme zapomenout na všechno, co jsem si celá léta prováděli, a že toho bylo dost, na všechny křivdičky, co jsme si pěstovali v duších, za týden to bude 18 let, co jsme se potkali. Miluju ho. Začínám přemýšlet o svatbě
Držte mi palce.
a....: a chlapské schopnosti oblbovat a defakto zneužívat dobroty ženských srdcí...
podle mě nejde vůbec o moralizování, ale o míru lidské(ženské) blbost
Proč moralizování,každý jsme jiný,každý má hranici morálnosti někde jinde.Já jsem spíš realista,takže mě by vyznání lásky na firemním mejdanu nerozhodilo,co je v domě není pro mě,toho jsem se vždy držela.A taky se říká:nikdy neříkej nikdy.Takže si to snad uvědomí každý,kdo by tady chtěl něco kázat,sám neví,co mu život připraví.
To budou věci...
