„Na Tinderu jsem už pár let a můžu upřímně říct, že jsou tam (většinou) jen zoufalci. Buď jsou tam ti, kteří si tak moc chtějí najít partnera, že snížili své požadavky na úplně minimum anebo jedinci, kterým jde jen o jedno a nestydí se to přiznat hned v první větě. Já se sice řadím mezi první skupinu – někoho vážně chci, ale zároveň tak nějak nejsem schopná polevit ze svých nároků. Většina chlapů mě odradí už během společné konverzace, takže ani nedojde na skutečné rande. Ondra mě ale na první dobrou upoutal. Ničím se totiž nevychloubal, nešlo mu zjevně jen o to jedno a zároveň se toho chtěl dozvědět co nejvíce o mně. Brzy jsme se shodli na tom, že je čas se sejít.“
Foto: Shutterstock
Anežka se na toho muže, který ji po zprávách tolik upoutal, nesmírně těšila. Proto ji více než zarazilo, když se k ní po chvíli čekání začal blížit ne jeden, ale hned dva muži. Jeden z nich podle fotografií vypadal jako Ondřej, ale druhého neznala. Začala se bát.
„V první chvíli mě napadlo, že to byl podvod a teď mě tady v parku přepadnou, okradou nebo v horším případě znásilní. V jeden okamžik se mi až chtělo utéct, ale když byli dostatečně blízko, viděla jsem, že se Ondra usmívá. Jako první ale promluvil ten druhý muž. Představil mi sebe i Ondru a pak řekl, že mi bude chvíli tlumočit to, co mi chce jeho kamarád říct. V tom začal Ondra něco dělat rukama. Trvalo mi vážně tak půl minuty, než mi došlo, že znakuje. Byla jsem v šoku, takže jsem stejně nevnímala, jak to ten druhý muž „překládá“. Zachytila jsem jen, že se Ondra bál, že by mě tím, že je neslyšící, hned odradil, a proto mi to hned neřekl. Chtěl se se mnou prostě sejít. Pak se ten druhý muž rozloučil se slovy, že doufá, že si rande užijeme. Poplácal Ondru po zádech a odešel.“
Anežka si ale prý rande i po počátečním šoku užila. Prý si i navzdory takovéto bariéře nikdy s nikým tolik nerozuměla.
„Já vím, že je to paradox, ale nikdo mě nikdy na rande takhle neposlouchal. Ondra mi doslova visel na rtech, ale zároveň mě hodně mrzelo, že on mi nemůže říct nic, protože bych mu nerozuměla. Během rande mě sice naučil pár základních „slov“ a já jsem se pak doma snažila také něco dohledat, ale znaková řeč mi připadá tak nesmírně složitá, že pochybuji, že se ji někdy naučím. Od té doby jsme se viděli ještě jednou a hodně si píšeme. Dá se říct, že udržujeme vztah přes zprávy, ale já nevím, jestli mám dostatek odvahy jít do toho naplno,“ zakončuje Anežka.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Zdravotní hendikep je častou překážkou v navazování vztahů. Ondřej díky technickému způsobu komunikace měl šanci ukázat své kvality a tím Anežku upoutal. I přes Anežčino překvapení a postavení před novou informaci, proběhlo rande v pozitivní energii a pro Anežku bylo setkání příjemné.
Přijetí handicapu partnera je náročný proces i u dlouhodobých vztahů - kde se tato situace v čase objevila. Je zkouškou opravdovosti vztahu, lásky, nesobectví a morální i osobnostní kvality, protože spolu s tím souvisí i přijetí nekomfortu, který nový zdravotní limit partnera či partnerky přináší.
Anežky otázka, zda má odvahu pustit se do studia znakové řeči není o odvaze, ale o rozhodnutí a uvědomění, zda je ochotna obětovat svůj čas pro druhého. Znakovou řeč se naučí i děti, je součástí studia pedagogiky a není problém si vyhledat lektora, ať už v rámci soukromého sektoru nebo nějaké organizace.
Pod její otázkou se spíše skrývá obava, zda ustojí a zvládne konfrontaci s Ondřejovým zdravotním omezením.
V tomto případě je moudré nechat mluvit tělo, intuici a vnímat společnou energii. Párová intimita - a nemyslím tím přímo sex, ale pocit blízkosti a souznění) není výsledkem racionálních analýz. Někdy i pro okolí nesouměrné vztahy mají úžasnou intimitu, aniž by byl nutný intelektuální či ji jiný viditelný zřetelný soulad. Chemie vztahu je vždy jedinečná a jeho kvality posoudíme jen my sami.
Pokud se Anežka rozhodne pro tento vztah, kde je potřeba se intenzivně podílet na novém způsobu komunikace, může v budoucnu od Ondřeje očekávat kromě lásky i velký respekt.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Naučit se posunkovou řeč určitě nebude až tak velký problém. Musí se to naučit např. rodiče takto postiženého dítěte. Z čeho ta žena z článku usuzuje, že ten muž je tak ideální pro ni. Pokud vím, tak ti lidé, kteří jsou hluchoněmí od narození, se neumí ani písemně dobře vyjadřovat. Měli jsme jednoho zaměstnance, pracoval jako elektrotechnik, byl od narození hluchoněmý. Se mnou se dorozumíval pomocí textového editoru. Vyjadřoval se v infinitivech a prvním pádu podst. a příd. jmen, tak jako cizinec. V článku ten muž "mi doslova visel na rtech". No to určitě, asi umí, kromě posunkové řeči, i odezírat. Ta žena před vztahem váhá, proč by se jinak dotazovala na názor na stránkách "žena in"?
Kdo chce a miluje, naučí se všechno.