Stalo se mi něco, co jsem myslel, že se děje jen v románech. Osudově jsem se zamiloval. Vím, že většině z vás se to taky už někdy stalo, ale mě to zcela vykolejilo a zažívám takhle intenzivní pocity poprvé v životě. Má to ale jeden háček, a to je možná příliš jemné slovo, spíš to pociťuji v tuto chvíli jako těžký okov či kouli u nohy, a to je moje manželka a syn.

Jsem už čtyři roky ženatý, a se ženou se známe osm let. Vcelku mně náš vztah vždy velmi vyhovoval, i když mi přijde, že žena péči o synka a věci s tím spojené prožívá až příliš. V poslední době jsem se přistihl, že ji beru spíše jako matku než jako milenku.

Náš Martínek má maminku pěkně omotanou, měl od podzimu nastoupit do školky, ale protože se mu tam nelíbilo, Simona se rozhodla, že bude ještě rok doma. Má ji tak pod palcem, že už jsme skoro rok a půl nikde nebyli spolu, Martin odmítá být kdekoli bez mámy. Jsem rád, že mají takhle pevný vztah, ale myslím, že kluk trochu hřeší na Simoniny nepříliš pevné nervy.

V létě jsem potkal Karolínu, je o pár let mladší než Simona, a je s ní legrace, nic neřeší a máme si spolu hodně co říct. Mám pocit, že tohle jsem se Simonou nikdy nezažil, od začátku to nebylo žádné zamilované třeštění a vytržení, ale spíš domácí pohodička. Nejraději bych se sebral a s Kájou někam daleko odjel, klidně bychom mohli bydlet ve stanu, spát ve spacáku a stejně by nám bylo fajn. Simona by se mnou pod stan od té doby, co máme Martina, pochopitelně nejela.

Kája je také se závazky, tedy vlastně se závazkem, je asi rok vdaná a její manžel stejně jako Simona zatím nic netuší. Ale myslím, že je to jen otázka času, už nás potkalo dost známých. A snad bych to i přivítal, možná by to celou situaci vyřešilo za nás. Trápí mě trochu svědomí, když přijdu domů a mám připravenou večeři, a přitom jdu z rande se svou milenkou. A taky je to nefér k Martinovi, jenže si prostě nemůžu pomoct, miluju Karolínu a myslím, že je to má osudová žena.

                                                                                      Jarda