„Během studia medicíny jsem vyrazila na stáž do Ugandy. Den co den jsem najednou viděla lidi, kterým se nedostává pomoci, protože léčba nebo jen samotná cesta do nemocnice je příliš drahá. Navíc čím dál člověk žije od města, tím méně je zdravotní péče dostupná. Kvůli tomu jsem nezůstala jen u jedné návštěvy a rozhodla se s týmem mediků a lékařů založit organizaci, která bude pomáhat dlouhodobě,“ popisuje Lenka Karahutová, čerstvá absolventka 3. lékařské fakulty UK v Praze.
Co se týče nejčastějších zdravotních problémů, se kterými se lékařka v Ugandě setkala, jde o malárii, respirační infekce, záněty močových cest, gastroenteritidy či mykózy. Většina těchto problémů se dá přitom vyřešit léky. Problémem je však v Ugandě jejich nedostupnost hlavně v odlehlých komunitách.
Sama Lenka v Ugandě několikrát byla a EMOTER tam má natrvalo ugandskou část týmu. Jinak se ovšem fungování organizace a zejména potřebná pomoc vlivem koronaviru velmi zkomplikovala.
„Zrovna touhle dobou jsem měla být v Ugandě spolu se dvěma dalšími mediky na stáži. Bohužel, koronavirus naše plány změnil. Uganda má od začátku pandemie zavřené hranice i letiště a zavedla mnoho přísných opatření. Klasické lékařské výjezdy jsem tak museli vyměnit za distribuci roušek a dezinfekce a také kondomů. Počet nechtěných těhotenství totiž jako vedlejší efekt pandemie roste,“ říká Karahutová.
Kvůli covidu tak obyvatelé Ugandy přicházejí o možnost lékařské péče. O tu byl přitom velký zájem. Když se ještě mohli realizovat lékařské výjezdy, přišla třeba celá vesnice a během tří dnů zvládli dobrovolníci ve spolupráci s tamní neziskovkou ošetřit více než 2 700 pacientů.
„Místní jsou za veškerou péči hrozně vděční a váží si jí. Někteří si mě dokonce chtěli jako výraz vděku vzít. Výsledkem přísných opatření kvůli koronaviru je nicméně to, že roste počet úmrtí na nemoci a komplikace, které s covidem jako takovým nesouvisejí. V Ugandě je podle oficiálních informací momentálně kolem 4800 potvrzených případů koronaviru a asi 55 úmrtí. Země má zavedená výrazná opatření – kromě hranic a letišť jsou zavřené i školy. Funguje zákaz nočního vycházení, lidé přicházejí o práci, trpí hladem a nemají ani dostatek ochranných pomůcek a krevních transfuzí,“ líčí mladá lékařka.
| Neziskovou organizaci EMOTER můžete v současnosti podpořit hlasováním v soutěži o nejlepší projekt Social Impact Award 2020 v České republice. Svůj hlas můžete odevzdat zde. |
Nový komentář
Komentáře
V tuzemsku nemáme žádné problémy? Všechny problémy tzv. vyloučených lokalit jsou již vyřešeny, nemáme tady děti, které nejsou očkované, které mají různé nepěkné infekční nemoci, třeba žloutenku, jsou závislé na drogách, a určitě nemají dostatek ochranných pomůcek, pořádně ani nechodí do školy, natož aby jejich rodiče měli práci? Musíme se sáčkovat do Ugandy a tvářit se tam jako zachránci světa?
Jestli to třeba nebude tím, že pomáhat v Ugandě je trošku větší exotika, než pomáhat v Ústí nad Labem nebo v Mostě...