Mít v dnešní době děti, partnera, práci, psa, autíčko na dálkové ovládání nebo cokoliv jiného, může být těžší než dřív. Tedy rozhodně to není lehčí. Minimálně je to stejné. Určitě byly doby, kdy jste o autíčko na setrvačník skoro nezavadili. Alespoň dokud se setrvačník dělal ze žuly, bylo to hlavně prostorově hodně náročné a část autíček se pak buď propadla vlastní vahou nebo byla rozebrána na střelivo v rámci vítání delegace ze sousední vesnice.

Samozřejmě je tu menší pravděpodobnost, že o vaše miláčky přijdete kvůli moru nebo křižákům. Dokonce si troufám tvrdit, že nemáte 17 dětí, abyste měli větší jistotu, že alespoň ty dvě po vás převezmou péči o statek. Také si myslím, že je u vás doma dost pravděpodobné, že partner i dnes přijde z práce domů. Tedy dost často se tohle v rodinách opakuje. Někteří si na to až stěžují. Chci jen říct, že to, co nám dnes skutečně komplikuje celou tu kalvárii, jsou hory informací.

Dříve jste mohli dřepět v chatrči a jakživo by vás nenapadlo, že je něco nenormálního na sexu s ovcí, když je to jediná ženská v obci. Teď je všude hafo knih a webových stránek, kde se dočtete, co a jak se má a nemá, a vsaďte se, že tu ovci vám tam vymluví. Přinejmenším kvůli ní samotné. Najednou se budete užírat tím, jestli jí to taky vyhovuje jako vám, jestli byste jí neměli nosit čerstvější listí, jestli by třeba nechtěla nechat tu vlnu, tak jak je, nebo ji stříhat do nějakého vzoru... prostě ten vztah už nebude, co býval. Blažení, kdož jsou v nevědomosti. Nakonec snad spolu začnete chodit na nějaké terapeutické sezení. A to jsem vůbec nezmínila možnost, že se k internetu dostane ta ovce.

O co mi jde: Jakmile se zjistilo, že se nad naším domem podezřele často ochomítá nějaký opeřenec se zavinovačkou, začali jsme jako zodpovědní rodiče makat na svém zušlechtění. Dnes prostě nemůžete jen tak říct: "Já jsem nevěděl, že na skopové se zelím je pro něj ještě brzy." Dnes neznalost neomlouvá. I kdyby člověk nechtěl, na internet nelezl a knihy nečetl, roj vševědoucích se jako smyčka kolem srnečkova kopýtka začne utahovat kolem mladé dvojice, dokud nebudou mít oba hlavu jako tykev. Zbývá jen vyřezat otvory a zasadit svíčku.

Proto volám: Kdož chcete mít děti, potažmo cokoliv jiného, zalijte si důsledně uši voskem! Jinak strávíte většinu života hrůzou, jestli kočárek má mít tři kolečka nebo čtyři, jestli si vůbec máte pořizovat kočárek, jestli máte cvičit víc nebo míň, jestli není divné, že to dítě pláče, pokud není divné, že nepláče. Jestli ho máte chovat, nebo ho nemáte rozmazlovat. Jestli nemá placatou hlavu, pokud ji nemá šišatou a co jste mohli udělat, aby ji mělo takovou, jak u vás vyžaduje tradice. Nedala jsem mu na krk málo těch obručí? Už je čas ukázat ho kmenovému krokodýlovi?

Šimůnek už ho viděl? Nevadí, že švihá ručičkami už teď? Neodchlipuje se mu nějak divně ten vytetovaný pavouk? Proč mu sakra ze spodního rtu pořád vypadává ta mistička? Máme od kupců z Urugu-bungu-gwagwa koupit větší? Není to brzy? Není to nebezpečné pro letošní úrodu? A tu příští? Stimuluje ji dostatečně Barbie Společenská, nebo mám raději našetřit na Sandy Cosnačatýmvečerem? Proč má raději první dva tatínky a ne druhé čtyři? Je už čas koupit mu mamuta Hopiho, jako má Kompčem, nebo je ještě brzy? Nemá málo srsti na zádíčkách? Nemám jí tam moc já? To si snad ten anděl dělá srandu? Jak tohle řeknu jeho otci? A jemu?Není divné, že už chodí? Po vodě?

Tak a jinak se děsí matky napříč celým politickým spektrem jen proto, že dnes se kdykoliv můžete poučit z příkladů matek a otců celého světa! Ne... navzdory očkování, povinné školní docházce, kanalizaci, odlehčení obětovacích rituálů spojených s úmrtím, elektrifikaci, deratizaci, unifikaci, legraci ani pasterizaci mléčných výrobků... není to dnes vůbec lehčí.

Leda... že byste si vůbec, ale vůbec nic nepořizovali. Ale vážně! Ne, ani žádnou nemoc, Markéto! Prostě nic.
Reklama