Pondělí až pátek

Vstávám jako první, abych se v klidu u zrcadla pověnovala pokusu o zázrak, tedy o přijatelný zjev, kterého se kolemjdoucí nezaleknou. Asi o čtvrt hodiny později se budí má drahá polovička, přičemž před vstupem do pokojíčku si vehementně dáváme u dveří přednost. Neděláme to ani tak z gentlemanství nebo dobrého vychování. Dobře totiž víme, že kdo na dítko promluví jako první, bude v nelibosti. Z postele s povlečením, které zdobí obří Elsa z Ledového království, se po oslovení ozve zavrčení. 

V dalších cca patnácti minutách oba opakovaně sbíráme odvahu a chodíme do jámy lvové upomínat na to, že je čas vstávat. V mezičase muž uvaří kaši a připraví tabuli, na níž urovná hrnek s pitím, talíř s pokrmem, lžíci, agávový sirup, med a kakao, aby si dítě mohlo snídani dochutit dle libosti. Já se několikrát převléknu, načež dojdu k závěru „nemám co na sebe“ a smířím se s posledním modelem.

Robě je doneseno přímo na židli u stolu. Někdy dojde po svých, ale to je spíše světlá výjimka. Konečně přestává vrčet a začíná mít na tváři možná i náznak úsměvu... i když to je snad trochu silný výraz. Obouvám se dle situace: při detekci špatné nálady velmi rychle, při rozpoznání dobrého rozpoložení klidně pomaleji.

Následně odcházím. Co se děje poté, je v otcovských rukách.

Sobota a neděle

Dítko vyskakuje z brdlohu okolo šesté a plné energie nám skáče do postele. Hlasitým hulákáním jsme nuceni ke vstávání. Tentokrát je vrčení na naší straně.

Čtěte také:

Reklama