Špatný přístup rodičů, tlak vrstevníků a všudypřítomná reklama silně ovlivňují materialistické chování dětí. Američtí sociologové zjistili, že se na drahé konzumní zboží jako cíl a smysl svého bytí zaměřují především jedinci s nízkým sebevědomím, kterým rodiče navíc interpretují svět jako jeden velký obchod.
Jak uvedl server Novinky.cz, podle studie odborníků z Minnesotské Univerzity začíná materialismus propukat asi v osmi až devíti letech, ve dvanácti až třinácti letech dosahuje maxima a v osmnácti letech zase mírně klesá. Všechna tato věková období jsou poznamenána znaky souvisejícími se sebevědomím, které prudce klesá na počátku adolescence a roste naopak na jejím konci.
Jste benevolentní a vaše dítě má, nač si vzpomene? Jak se stavíte k názoru: „Když si to můžu dovolit, proč ne!“? Věnujete se pravidelně svému potomkovi, nebo ho zkrátka „necháváte žít“?
Nový komentář
Komentáře
aj my si este par mesiacov pockame, mala ich ma 18, tak postupne to pride, ale uz teraz ma hrozu z toho, co bude neskor, lebo sa uz vie riadne zlostit
zatím v pohodě
uvidíme za pár let,až to bude aktuální
Já si myslím, že děti by se měli co nejdřív naučit rozpoznat hodnotu peněz. Učím dceru, aby srovnávala hodnoty. Dostává kapesné, a je na ní jak s ním hospodaří. Když si ho utratí hned, je až do dalšího kapesného bez oplatku a čokolád. Pokud se jí zhorší prospěch ve škole dostane méně, naopak při mimořádné pomoci, bez žádání a prošení dostane něco navrch. Pomalu si začíná uvědomovat co si můžeme a nemůžeme finančně dovolit.
Asi nejdůležitější je najít zlatou střední cestu - občas koupit, občas nekoupit, věnovat se dětem - ale taky je učit samostatnosti
- snažím se, ale jestli se to povede, to zjistím až vyrostou a budou "si žít samy a za své"
Ono je to těžké, určitě se všechny snažíme děti vychovávat jak to nejlépe dovedeme, ale občas člověk dovolí víc, občas mín a tak je to i s nákupy hraček,ale rozhodně si nemyslím,že koupím vše na co si mala ukáže. V tom jsem striktní.
Mám čtyřletého syna a druhý je na cestě. Myslím, že se synovi věnuji na maximum, možná ještě víc protože si sem tam manžel postěžuje, že se cítí odstrčený a že se mu nevěnuju ani z malé části tak, jako malému. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, nebo je to nějaký přehnaný mateřský cit ale bylo by mi líto kdybych ho byť na chvíli odstrčila, nehrála si s ním, nečetla mu pohádky a nebo ho odmítla když mi chce sdělit byť něco nelogického. Co se drahých hraček a reklam týče, tak se denně snažím mu vysvětlovat, že nemůže mít vše na co si ukáže ale nevím zda se mi to daří a jestli to do budoucna nebude mít na něho nějaké špatné následky. No řekněte mi prosím někdo, jak vysvětlit čtyřletému dítěti, že to ne!
Snažím se je vychovávat dobře, a mám chuť jim pořídit, to co já neměla. Ne vždy je to tak dobře. Míň si věcí váží.
věřím že jsem je dobře vychvala a nikdy neměli vše co chtěli.
snažila jsem se je dobře vychovat,ukáže život,jestli dobře,neměli nač si vzpoměli,a proto si váží každé věci
Nevím jak moc dětem dopřávám. Podle mých rodičů mají vše na co si vzpomenou, v porovnání s kamarádkou je držím hodně při zemi. Vědí, že nemohou mít vše, protože je nás 5 a máme jen jednu hromádku peněz, ze které se vše platí. A tak se mi stává i to, maminko, to nekupuj, já to nepotřebuji, je to drahé - ale přesto jsou normální , mají spoustu tužeb a snů, jsou bordeláři, kteří si věcí příliš neváží. Tak nevím
věnovat se dítěti to rozhodně ANO,ale nemyslím si že by měly mít vše na co jen pomyslí a chtějí to.Potom si toho vůbec neváží.
Já měla v rámci možností všechno, nač jsem si vzpomněla. Musím se zamyslet nad tím, jestli náhodou nejsem psychicky zlomená
Pokud má rodina vyšší standard, tak je logické, že i dítě se toho účastní. Důležitý je přístup, nic jiného.
moje dítě má 9 měsíců, takže se mu věnuji stále a ve dne v noci, ale uvidíme, jak mu dokážu říct později ne...
koukám, jak se kdekdo věnuje dětem - co si pod tím představit?
Je důležité se věnovat dětem. To je
základ pro další jejich život.
Holkám jsem se věnovala a rozhodně neměly každou pitomost,dnes jsou dospělé a bohudík se vyvedly.
podobně jako lenagirl,
věnovala jsem se jim vždy na maximum dnes jsou velké a můžu říci že mě to asi vracejí jak můžou tak přijedou na víkend
Rozhodně nejsem natolik benevolentní, aby si dcera pískla a vše měla. Věnuji se jí a myslím si, že se mi docela daří jí vysvětlit lidské hodnoty.
1. To ani náhodou. To by bylo to nejhorší, co bych mohla svým dětem
udělat.
2. Tak to je názor na dvě věci, na h...o a na nic. Děti by si potom
nemohli ničeho moc vážit.
3. Rozhodně se dětem věnuji.