Máte doma zlobivé dítě? Chvilku neposedí, je nepozorné a impulzivní? Dítě, které si při vstupu do školy ještě neumí zavázat tkaničku a dělá mu potíže jezdit na kole? Přitom je chytré? Je nápadně neobratné? Není schopné napsat domácí úkol, protože je roztěkané a nevydrží chvíli pracovat? Trháte si vlasy, protože už nevíte, co s ním?
Hlavně klid. Neznamená to, že jste špatná matka nebo že má paní učitelka čtyři žaludky a na děti bučí. Je možné, že se u vašeho dítka objevila dnes stále častější porucha, které se říká ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders). Jedná se poruchu pozornosti s hyperaktivitou. Může být dědičná nebo vrozená. Bývá poznatelná již od útlého věku dítěte, bezpečně se dá potvrdit v předškolním až školním věku.
Charakteristické pro ni je snížená pozornost a vůle. Ve škole se to může projevit tím, že dítě opakovaně nezvládá dokončit svou práci, věnovat jí myšlenkově dostatek času. Je impulzivní. Umí se pěkně rozparádit, a to během vteřiny. Je to dáno sníženou schopností sebekontroly. Přestože je
Je hyperaktivní. To je často propírané slovo. Málokomu to vadí, protože na takovou poruchu může dítě získat různé úlevy doporučené pedagogicko-psychologickou poradnou. Neznamená to v žádném případě, že tím to pro rodiče končí. Čas běží a s takovouto poruchou můžete něco udělat nejvýš tak do páté třídy. Všechna práce tím teprve začíná.
Předně věnujte dítěti maximální trpělivost a shovívavost. Potřebuje ji více než kterékoli jiné stejně jako pochvalu. Za úspěchy, které se mohou někomu zdát nicotné. Ale uvědomme si, že dítě s ADHD muselo vyvinout mnohonásobně větší úsilí, než byste vyvinuli vy. Malý krůček je vždy důvod k radosti a pochvale. Proto chvalte, chvalte, kdykoli je příležitost. Probouzí to vnitřní snahu a chuť do dalšího úsilí.
Základem nápravy jsou právě změny ve výchově. Dítě si není schopno uvědomit, jaké chování je správné. Je proto třeba ho často upozorňovat na to, zda se chová vhodně či ne, a za správné chování jej chválit. Dítě netrestejte, za svou poruchu nemůže. Překvapivě se dá hodně upravit také stravou (žádné
Další možností je tzv. EEG biofeedback, kde máme okamžitou kontrolu nad fungováním jeho mozkových vln. (Na tréninku to vypadá například tak, že dítě silou svých myšlenek ovládá auto na počítači a musí jej udržet na dráze – jakmile se pozornost ztratí, auto z dráhy vyjede.)
Nechci nikoho děsit, ale bez pomoci se dítě může potýkat s úzkostí, depresemi, zvýšenou agresivitou a vzdorem.
Nespoléhejte na pomoc přístrojů a změňte svou výchovu, dokud je čas na nápravu. Spolupracujte s učitelem a synchronizujte výchovné působení doma i ve škole.
Nový komentář
Komentáře
Článek je jako od nás z domu.Můj syn je hyperaktivní a máme odklad na školu.U ničeho nevydrží, ve školce ubližoval, mám problém ho u něčeho udržet.Ze školy mám už teď hrůzu, ale všichni říkají, že bude hůř.Návštěvy zvu raději k nám, tam není co rozbít nebo zničit. Všem takto "postiženým" rodičům
.
Ten článek je přesnej, mám doma hyperaktivní dceru, má ADHD, tedy poruchu pozornosti a hyperaktivitu
. Do školy šla letos v 7, měla odklad a bylo to hodně znát. Ale taky jsme absolvovali přes 20 sezení na Biofeedbacku. Nejdřív vydržela sedět jen jedno kolo (cca 3 minuty), ale terapeutka jí u toho četla, takže ke konci vydržela sedět už přes půl hodiny a bez čtení, o to nám právě šlo, aby to vydržela pak i ve škole. Pokrok jsem zaznamenala, stálo to peníze, ale bylo to k něčemu. Kromě toho jsme už před vstupem do školy dělali denně úkoly, třeba jen 10 minut, ale aby to bylo pravidelně a ona si na to zvykla. Paní učitelku máme rozumnou, byla na ADHD upozorněna a má pro Barunku vždy speciální úkoly, které jí i při hodině dovolí projít se po třídě a zbavit se vnitřního napětí, kterého má přebytek.
, i když pár vařeček jsem už rozštípala o linku...
Je to všechno náročně, ale fakt to chce hlavně chválit a chválit
Píďalka: ano, tato zvýšená agresivita velmi čatso souvisí s touto poruchou. a kamrádku trochu chápu, byť neomlouvám, ono totiž nepomáhá v některých obdobích nic. Leda nikam nechodit.
berussskaa: tvoje vysvětlení nějak nechápu
Už proto, že o pár řádek níž píšeš, že klid není a že uvažuješ o odkladu.
Mmch, u hyperaktivních dětí není typické, že by ožívaly po osmé hodině večer. A s tím, že čím unavenější, tím víc mají energie, bych si dokonce dovolila zásadně nesouhlasit, protože to je jedno z mylných a bohužel velmi rozšířených vysvětlení - ony nemají více energie, ony si se sebou naopak vůbec nevědí rady. Ano, budou pak lítat do zemdlení, ale věř mi, jsou z toho často frustrované a vyčerpané víc, než běžné dítě. Potřebují naopak zklidnit a musí jim k tomu někdo pomoci.
Nyotaimori: Kvůli takovému psycho učiteli jsem dělala reparát z dějepisu. Dočista mi zhnusil historii.
já znám několik dětí tady od nás a sezení jim bohužel nepomohly...Zajímalo by mě jestli jiným dětem pomohl?
mám dotaz:autorka článku je psycholog nebo speciální pedagog?
Lucie25: Já se třeba s dcerou hodně učím, zabere nám to tak 4 hodiny denně, včetně víkendů, volna, prázdnin. Navíc spoustu věcí nezvládá sama (výpisky z knížek jako povinná četba, ..), tak to dělám s ní, nebo spíš to dělám já, podtrháváme společně sešity, vystřihujeme do nich obrázky, prostě vymýšlím něco, podle čeho by si aspoň trošku mohla zapamatovat text. Loni jsem jí přepisovala výpisky na počítači a potom lepila do sešitu, letos si to píše taky na nečisto a pak to doma v klidu přepisuje do sešitu. My měli smůlu na učitelku v první třídě, naštěstí potom dcera přešla do jiné školy, do páté třídy byla v dyslektické třídě běžné školy, v šesté třídě už byla integrovaná do běžné třídy, letos je v sedmé. Vím že učitelky hodně dají na úpravu sešitů, tak jí s tím pomáhám, aby aspoň někde pochytávala jedničky. A i když občas něco neumí perfektně, tak má výhodu že učitelka řekne ale doma se snaží, má to hezky upravené a tak. I na třídních schůzkách jí učitelky chválí za úpravu, snažení. Navíc vozíme sběr když je akce školy (mají ho tak dvakrát za rok a pokaždé přivezeme kolem 400 kg, tím je mezi nejlepšími a zase dostane pochvalu od třídní učitelky). Nebo reprezentovala školu ve hře na flétnu. Takové věci jí ohromně pomáhají zvednout sebevědomí. A učitelé si toho všimnou. Akorát mě naštvalo například když minule přišla s tím, že pojedou na lyžařský výcvik a učitelka co jí mají na tělocvik jí automaticky zařadila do nejhoršího družstva, mezi ty kteří neumí vůbec lyžovat a řekla, že když je holka neohrabaná při tělocviku tak není možné aby uměla dobře na lyžích. Tak to jí přišlo hodně líto, snažila se učitelce vysvětlit, že lyžovat umí (jezdí od 2 let, před dvěma lety vyhrála závody na lyžích), ale ona to nějak nechtěla pochopit. Tak jsem šla a vysvětlila jí to, včetně ukázky fotografií a diplomu ze závodů dcery, tak to teprve vzala na vědomí.
Ten Biofeedback jim nabídli ve škole a zároveň tam bylo napsáno že je potřeba minimálně 10 sezení, u těžších poruch i 20 a více. A to když jsem si spočítala, tak jsem odmítla.
Doma se snažím aby pomáhala, zvykala si soustředit se, když něco začne aby to dokončila, kupovala jsem jí hodně pracovních sešitů, které by jí bavili a zároveň se z nich učila.Ze začátku když jsme dělali úkoly tak jsem musela sedět u ní, teď už můžu třeba při ní vařit a jenom občas kouknout.
Evka
gerda: to je podle mě špatný nápad ... může se mu velice snadno vytvořit psychický návyk na pilulku na spaní a až jednou bude dospělý a bude mít problémy s tím usnout, tak první volba bude prášek na spaní ... a to není dobře
Já už od dětství mívám problémy se spaním , v různých obdobích různě intenzivní, ale prášek jsem si vzala za celý život snad desetkrát, před zkouškou nebo po třech dnech, kdy jsem nemohla usnout, jinak ne ... a kupodivu nejvíc na to zabírá režim, vyvětraná místnost a klid
To je jak článek o mé dceři,až na to že je na(ne)štěstí dost obratná.
lumpici: a co myslis tou domaci lecbou? Ja uz taky nevim co s nim, biofeedback jsme zkusili, ze zacatku v pohode, pri 4. sezeni ho to prestalo bavit a zacal zlobit i tam. Tak uz tam nechodime, za kazdou lekci 500,-, takze 2.000,- v pr... :((
Nejstarší dcera je Hypoaktivní a nejmladší syn Hyperaktivní. To je parádní kombinace, holku abych do všeho strkala a kluka abych od všeho strkala. A když se k tomu přidají ještě různé dys (dcera má dysleksii, dysgrafii, dyskalkulii) tak mají rodiče o "zábavu" postaráno, nejméně do vychození škol.
EEG biofeedbeck nám byl také nabídnutý, ale ta cena je strašně vysoká a ne všechny děti u toho mají výsledky.My jsme spíš vsadili na "domácí léčbu", asi to zabírá více času než biofeedbeck, ale je to také velmi účinné.
Evka
Tanzánie: co dítě, to problém. Nejstarší dvanáctiletý má v poslední době starosti "mami, a co když neusnu?" "Mami, co mám dělat, abych usnul?" Je to na blázinec. Včera mě napadla spásná myšlenka - až se vrátí z chalupy - poradit nešťastné mámě, aby mu dávala prášek na spaní. Rozuměj, vitamin C, on to prt pozná. Je prostě úzkostlivý chudák. Prostřední je zatím "normální"
gerda: to by jsi se divila..ony ty děti i jsou unavené, ale i ta únava je kolikrát vybuzuje do větších aktivit.
vikina007: moje hyperaktivní dítě je taky naopak nesmírně obratné a šikovné - ale myslím, že to je spíš výhoda...
nevím, jak je možné, aby čtyřleté dítě celý den řádilo a nebylo unavené? Náš vnuk nastoupí ráno do školky, po obědě už je doma a spát chodí večer mezi 21. - 22. hodinou. Odpoledne neusne, dřív ho dávat spát večer nemá smysl. Chudák máma...
Mici: ...
...taky z toho mám strach...
....zatím ještě doufám, že je malej jenom trošku víc divokej....
Tak tohle se bohužel týká i mého syna...
někdy je to fakt na mašli