Během posledního roku se mi v domácnosti shromáždilo několik hospodyňských skvostů. Nemohu se o ně s vámi nerozdělit. Pohleďte se mnou na stránky ženského časopisu Lada 1924: „Dnešní doba ukládá nám, ženám, mnohé povinnosti, o nichž nevěděly naše matky ani babičky. Neustálené hospodářské poměry poválečné nutí ženu k usilovnému přemýšlení, jak si rozděliti příjmy mužovy, aby hražena byla běžná vydání její rodiny, jak a kde šetřiti, jakým způsobem si počínati, aby rodina nezabředla do dluhů a byla slušně živa. Nezřídka se i stává, že musí žena opustiti klidný svůj domov a jíti za výdělkem, aby pomohla muži uživit rodinu.“
Až na ten archaický styl žhavá současnost. Válečné vdovy dokonce nemají ani na pomocnice v domácnosti a i ty nejhrubší práce v domácnosti musí vykonávat samy a již se přitom ani nestydí. Za to je časopis chválí. Vždyť považte – americké ženy obejdou se zcela bez služebných! Jaká to svoboda! O pomoci manželů v domácnosti Lada z roku 1924 naprosto neuvažuje, neboť„žena se vynasnažuje, aby muži učinila milým a útulným domov, v němž po své denní práci hledá odpočinku a osvěžení“. A pokud se již žena musela vydat za výdělkem, nezbylo jí než si „svou každodenní práci v domácnosti správně rozdělit a tak zjednodušit“.
Roztomilá je kniha „Vzorná kuchařka“ z roku 1948. Ještě prvorepubliková utorka praví: Pro úsporu času doporučuji používání všech technických vymožeností stejně jako hotových výrobků např. v Americe oblíbených těstovin, past, konzerv, nakládané zeleniny, ovoce, zavařenin atd. Na muže apeluji aby, pokud tomu dovolují peněžní prostředky, dopřál ženě nedělní odpočinek aspoň obědem v restauraci. Žena si toho zaslouží po celotýdenní práci.“ Chce se mi podotknout, že stejně jako ta hovádka boží, která v neděli také neorávala. Jinak je to kniha, podle které se dá s úspěchem vařit dodnes., i když domácí mýdlo („ze zaječího nebo vůbec porušeného tuku“) si asi vyrábět nebudeme. Stále však je aktuální, zvláště na chalupách, je návod na správné a úsporné topení. Na kamna nesmíme zapomenout „přistavit hrnec s vodou, abychom měly teplou vodu na mytí nádobí a mytí dítěte (večer).“ Jinak stejně jako Lada stále ještě doporučuje například kypřící prášek do pečiva dr. Oetkera „Moudrá hlava“.
Uběhlo pouhých dvacet let a přede mnou leží vpravdě revoluční vydavatelský počin „Dobrá rada pro každou domácnost“ z roku 1967. Na první pohled zaujmou barevné fotografie „výkladních skříní socialismu“: moderní nábytek a nádobí v bruselském stylu, studené předkrmy servírované v plastových čtvercových miskách, „rodinná večeře“ sestávající z chleba, veky, topinek, šesti (!) druhů sýra, jablek a patrně pomerančů. Tady je barevná fotografie bohužel nezřetelná. Možná to nejsou pomeranče, ale jen maskovaná jablka. Škoda, že realitu této doby mnohem lépe evokují Homolkovi a Lásky jedné plavovlásky. Jejich hrdinové by na tyhle fotky koukali nejspíše asi jako na sci-fi. Že to asi také tehdy sci-fi byla napovídají domácí opravy. Například pánským košilím se tady mění prodřené límce. A není-li stejná látka, ustřihne se košile dole vzadu, z odstřižku se zhotoví nový límec a pro jistotu i nové manžety. Košile se vzadu vyspraví podobnou (!) látkou. Brr!!! Z příručky také zmizeli dr. Oetker i pomocnice v domácnosti. Zato nechybí rada, že „nejprve nakupujeme věci nutné, potom potřebné a až nakonec ty, které se nám líbí“. Žena však již nepracuje v domácnosti sama, ale úkoly rozdělí mezi členy rodiny a dbá na to, aby „každý svůj díl řádně vykonal“. Generálská strohost vůbec čiší z každé stránky a pokynu: „Oděvy ihned opravujeme a ukládáme. V bytě se vyvarujeme zbytečné zdobnosti. Pleteme ve volných chvílích, o dovolené nebo když jsme nuceni být doma ze zdravotních důvodů (nemoc, stáři apod.)“.
A hupky dupky do současnosti: Rady a tipy pro domácnost (1998). Konečně už nejsme vychovávány! Zahraniční autorka názorně radí, ale – promiňte mi to slovo – nebuzeruje. Postupuje systémem problém – řešení. Podle této příručky soudě už neexistují žádné vztahové problémy žena – muž - domácnost. A stačilo na to pouhých 74 let.
Vždycky, když už už propadám domácnostní malomyslnosti, vzpomenu si na to, že to právě koupené mražené kuře bych podle Lady musela nejprve na dvorku ulovit, zabít, oškubat a vykuchat. Zamrazit by se mi ho tehdy nepovedlo vůbec. Že pro vodu se chodívalo do studny a teplá z bojleru neexistovala ještě v padesátých letech. A že mi už nehrozí nábytek a nádobí z šedesátých let, nepodařené a jaksi podivné stejně jako doba, kdy vzniklo. Hřeje mě u srdce návrat dr. Oetkera i pomocnic v domácnosti a to, že se současní muži se přece jen značně podílejí na provozu domácnosti, i když před válkou by ani nedonesli domů nákup. To je, prosím, historický fakt.
Až na vás bude doma všechno padat - a to se občas stane každé(mu) – vyhrabte si z rodinné knihovny nějakou tu raně kapitalistickou či socialistickou příručku, uvařte si kafe, pusťte pračku a televizi a chvilku nad onou tiskovinou rozjímejte. Uvidíte, jak rychle se vám uleví. Vím to. Mám to vyzkoušené.

Jitka Lenková
TÉMATA:
ZDRAVÍ