Od roku 1988 jsem pracovala v knihovně a tam jsem zjistila (byla jsem mladá a hloupá a neměla asi ty správné přátele, kteří by mě informovali), že ve sklepě knihovny jsou plné regály knih, označovaných "Z" (jako zakázané), které se nesměly půjčovat. Když jsem se jimi probírala, většinou jsem nechápala, (kromě třeba nějakých dějin erotiky - erotika byla tehdy všeobecně "tabu"), proč se ty knížky nepůjčují - bylo to samozřejmě kvůli autorovi, který emigroval, nebo kvůli obsahu knihy. Takže tohle mně vadilo, ale neměla jsem odvahu proti tomu nějak protestovat (souhlasím s těmi, které o mně napíší, že jsem byla zbabělá), protože by to znamenalo ztrátu místa. Nikdy jsem nebyla komunistka, ale ani disidentka - asi jako většina našeho národa.

Další věc, která mně vadila (i když to nebyl přímo zákaz), byly tzv. knižní čtvrtky. Ženy-in v mém věku vědí, o čem píši. Nové knihy se v knihkupectvích prodávaly ve čtvrtek, byly na ně fronty, a pokud člověk neměl čas v té frontě stát nebo neměl známého knihkupce, knížku, o kterou byl velký zájem, nesehnal.

Další zákaz, který mně vadil a o kterém bude psát možná řada jiných žen-in, byl samozřejmě zákaz cestování. Normální člověk neměl šanci vycestovat "na západ", dokonce i do tehdejší Jugoslávie existovaly zvláštní pasy a často nebylo jednoduché takový pas získat.
Co mně vadí obecně je jakékoliv omezování lidské svobody (tím nemyslím vězení za trestné činy, zákaz pedofilie apod.). Ale určitě znáte tu známou větu, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ze své zkušenosti to znám například jako pomalé odstraňování bariér hlavně v menších městech (myslím bariéry pro vozíčkáře - v našem městečku se bez doprovodu nedostanu téměř nikam) nebo zákaz vstupu psů bez náhubků do některých obchodů, bez ohledu například na to, že se jedná o vodicího psa nevidomého člověka nebo tzv. asistenčního psa pro vozíčkáře, který je vycvičený tak, že vozíčkáři, který nemůže používat ruce v plném rozsahu, dokáže podat spoustu věcí (samozřejmě tím nemyslím rohlíky nebo jiné nebalené zboží).

Je spousta nesmyslných zákazů, které mně vadí, např. při výchově dětí atd., ale to by bylo téma na další článek.

monca13

Děkujeme za pěkný příspěvek.

Když jsem ho četla, uvědomila jsem si, kolik nesmyslných zákazů porušuju prostě automaticky - a lidé kolem mě také. Občas mám pocit, že je módou v České republice vydávat nesmyslné zákazy a příkazy (například právě "opomenutí" asistenčních psů z vyhlášek, a v mnoha městech i vodicích), u nichž se porušování obvykle tak nějak toleruje, ale člověk musí neustále počítat s tím, že když narazí na "jedince s nízkým IQ a vysokým sebevědomím", může být pokutován či jinak "zbuzerován".

Jaké jsou Vaše zkušenosti se zákazy, milé ženy-in? Které Vás štvou? Jaké porušujete? A jaké byste naopak zavedla? Napište nám!

redakce@zena-in.cz

Reklama