Na podpis senátu a prezidenta čeká vládou schválený zákon, který od roku 2022 zakazuje drezuru, množení a dovoz zvířat volně žijících druhů. Proč nesouhlasíte s tím, že divoce žijící druhy zvířat do cirkusu nepatří?
Svá zvířata neberu jako divoká. Naši lvi jsou už kolikátá generace odchovaná v lidské péči, jsou domestikovaní. Za divoké zvíře považuji to, které by bylo odebrané z přírody. A to já bych nikdy neudělal.

Vážně by bez těchto zvířat nemohl cirkus fungovat?
Jsme klasický, tradiční cirkus, Cirkus Humberto. A ten by bez zvířat úplně ztratil svůj smysl. Cirkus je pro mě kulatý řemeslo, manéž, piliny, zvířata… Nemám vůbec nic proti cirkusům, kde vystupují jen akrobati a tak dále, se spoustou z nich se kamarádím, jsou výborní. Ale popravdě, to už je pro mě varieté s klasickým pódiem, ne cirkus. Kdyby návrh zákona náhodou prošel senátem, tak až ta zvířata, která tady jsou, odejdou do důchodu, tak skončím taky. Pak by pro mě moje práce ztratila smysl.

Vidíte nějaký rozdíl ve výcviku volně žijících druhů zvířat a těch domestikovaných?
Výcvik těchto zvířat je úplně stejný jako třeba u psa. Určitě si řeknete, no jo, ale pes je něco úplně jiného než třeba lev. Ano. Ale postup výcviku je úplně stejný. Cokoli naše zvířata dělají, dělají za odměnu. Když lvy trénuji, nebo i při vystoupení mám plnou brašnu masa, kterým je odměňuji. Musí mít nějakou motivaci, stejně jako zmíněný pes.

Jak takový trénink lvů vypadá?
Trénuji je formou hry. Dvoufázově, po dvaceti minutách. Během tréninku si se zvířaty hraju, mazlím se s nimi. Hlavně jde o to výcvik jim neznechutit, zvířata to musí bavit, musí se na něj těšit. A ne je zničit a odradit třeba tříhodinovým tréninkem.
Co když se ale zvířeti do cvičení nechce?
Když zvíře nechce daný prvek předvádět, tak ho prostě nepředvádí. A třeba po měsíci to zkusíme znovu. Mám tu například medvědici Markýzu, kterou trénování přestalo bavit po dvou letech. Původně předváděla pět prvků, ale postupně je ubírala. Nenutil jsem ji. Dnes už nevystupuje, jen s námi jezdí. Nejsem člověk, který něco láme přes pilu.

Není pro váš cirkus tedy spíš přítěží?
Když u nás nějaké zvíře nevystupuje, neznamená to, že bychom se ho zbavili, jak nás někteří osočují. To není pravda, jsou pro nás členy rodiny. Jsem s nimi při jejich narození a také do jejich poslední sekundy, když odchází z tohoto světa.

A nabízel jste kritikům cirkusů, aby se k vám přišli podívat?
To víte, že ano! Pozváni byli, nepřišli. Dokonce jsem jim i nabízel, ať s námi nějaký čas jezdí, že mám volný přívěs. Ať sledují, jak se přesouváme, trénujeme, všechno. Aby si udělali svůj vlastní obrázek. Nejvíc proti nám bojují ti lidé, kteří se k nám ani nepřijdou podívat. Oni by pak asi viděli tu pravdu, kterou vidět nechtějí. Mají svůj názor, za tím si jdou. Nemá s nimi ani cenu diskutovat, jak jsem se někdy pokoušel. V polovině rozhovoru začnou být agresivní, takže se člověk musí sebrat a jít pryč. Nikomu nevnucuji svůj názor, ale nesnáším šíření dezinformací, jak se to často děje.

Co třeba považujete za dezinformaci?
Třeba to, že zvířata oblékáme do různých sukýnek a podobně. My to tedy nikdy nedělali, ale od roku 2006 existuje vyhláška, že vystupující zvíře nesmí být oblečené. Takže zase lež. Nebo se mi nelíbí argumentace průzkumem, ve kterém je 74 procent Čechů pro zákaz zvířat v cirkusech. Je totiž ze srpna 2018, kdy se odehrála kauza „Tygří jatka“. Ta sice nemá vůbec nic společného s cirkusem, ale to jméno, které v ní figurovalo, patří do cirkusácké rodiny. Lidé tím byli ovlivněni. Jsem spíše pro uspořádání petice. I my ji dělali. Za dva roky jsme posbírali přes třicet tisíc hlasů pro zachování zvířat v cirkusech.

Myslíte tedy, že veřejnost vnímá zvířata v cirkusech pozitivně?
Je to dva roky, co vznikla iniciativa Cirkusy společně, kterou zastupuje Jaromír Pavlík. Vždycky jsme byli veřejnosti otevřeni, ale otevřeli jsme se ještě víc. Třeba letos na jaře, před nouzovým stavem, jsme dvakrát do měsíce pořádali dny otevřených dveří. A ně přišlo 400, 500 lidí. Ukazujeme jim zázemí, naše zimoviště na statku ve Staré Lysé, i to, jak se zvířaty trénujeme. Kdyby se lidem něco nelíbilo, určitě by hned kontaktovali Státní veterinární správu, která by to hned řešila.

Ta vás asi kontroluje stejně, kvůli podmínkám chovu, že?
Ano, každé tři neděle. Kontroluje přívěsy, teplotu ve stájích a podobně. Nikdy jsme žádný zákon neporušili, mám pro zvířata skutečně dobré prostory.

Ale v porovnání třeba se zoo asi nebudou tak velké…
Tím lidé někdy argumentují. Říkají, že třeba lev mám v zoologické zahradě větší výběh. Odpovídám jim, že ano, ale jen opticky. On ho totiž nevyužije. Dobře to vidím, když navštěvuji zoo v místech, kde právě hostujeme. A nezajdu si tam jednou, ale třeba třikrát. Na zvířatech je vidět, že se nudí.  Nejsou aktivní, polehávají na jednom místě, mají stereotypní chování. To u nás zábavu mají, hrajeme si s nimi. Navíc je lev šelma, která je zvyklá na jednoho člověka, ne aby se u ní ošetřovatelé střídali. A naši návštěvníci si toho všímají. Říkají nám, že jim naši lvi přijdou spokojenější, než ti ze zoo.

Říkáte tedy, že se u vás mají lépe, než v zoo?
Ano. Když se nám zvířata narodí, jsou to členové naší rodiny. Ale v zoologické zahradě má každé zvíře svého koordinátora. A ten v případě, že ho nemá kam umístit, rozhodne o jeho utracení. Tak jako se to stalo minulý rok s jedním lvíčetem v zoo ve Dvoře Králové. I to je taky rozdíl mezi námi. My si necháváme všechna zvířata. Ale zoo, když se jí některé nehodí, klidně ho utratí. Proto podporujeme spolek Dvě tváře ZOO. A diskutovat o tom, zda je šťastný lev v cirkusu, nebo v zoo, jestli je šťastný pes uvázaný u boudy, nebo zavřený celý den v paneláku, to by byla hodně dlouhá diskuze.
Jenže co všechna ta videa s týráním zvířat při jejich výcviku, která kolují po internetu?
To jsou x let stará videa. Ale o to tu nejde. Většinou pochází z asijských zemí, případně z jižní Ameriky. Ano, je to špatně a mělo by se s tím něco dělat. Souhlasím, že tam dochází k týrání, a mělo by se to zakázat. Ale nemůžete nám to tahat sem do Evropy, nebo přímo do České republiky. Tady jsou podmínky úplně jiné. Nemám rád, když se někdo chová špatně ke zvířatům. V tom bych ochránce chápal. Ale čistě teoreticky – když už bych zvířata týral, jak tvrdí aktivisté, jako že to samozřejmě nedělám, proč mi je neodeberou? Proč nám je tu nechají ještě řadu let, po které u nás budou žít a dále cvičit? To už jim je jedno? To je jako by chovateli psů vzali kvůli týrání štěňata, ale fenu mu dál nechali. To je přeci nesmysl. Jestli se těmto ochráncům zvířat podaří zničit divoce žijící zvířata v cirkusech, pak přijdou na řadu další věci. Koňské závody, výstavy psů, zoologické zahrady…

Veřejně říkáte, že i vy bojujete proti špatným cirkusům. Jak by to šlo udělat, aby se oddělily od těch dobrých, a zanikly?
Nesouhlasím s tímto řešením, všechno plošně zakázat. Mělo by to být jako v jiných evropských zemích, kde se cirkusům vydávají licence. Každý by musel splnit dané podmínky – například mít vhodné výběhy, stabilní zimoviště, absolvovat školení, kurzy… Teprve pak by mohl daná zvířata chovat. Ano, souhlasím, že jsou mezi námi i špatné cirkusy. Ale to se dá vyřešit právě těmi licencemi.

Jenže jak poznat, že zvířata netýrají při tréninku ve chvíli, kdy se nikdo nedívá?
Když se zvíře má špatně, tak to na něm zaručené poznáte. Na jeho srsti, na chování a podobně. Kontroloři nejsou hloupí. Musím se třeba smát tvrzení některých ochránců zvířat, že cvičitelé při výcviku mlátí zebry. Na ty se totiž musí hodně pomalu. Mám čtyři a trvalo mi dva roky vycvičit je. Než se ode mě nechaly vyhřebelcovat a nasadit ohlávku, uběhly třeba tři měsíce. Pak je člověk musí pomalinku seznámit s manéží. To je zase práce na měsíc a půl. Všechno to musí být malinké krůčky. Jsou plaché, všechny věci hned registrují. A jak se splaší jedna, tak se splaší všechny. A šup do svých boxů v maštali. Jde o to získat si jejich důvěru. Zavolám na ně, přiběhnou, nechají se podrbat.

Myslíte si tedy, že vaše zvířata neprožívají při výcviku stres?
Troufám si tvrdit, že ne. Podle německého vzoru, slavného trenéra lvů Martina Laceyho, jsme nabízeli aktivistům, aby na našich lvech udělali pachové testy. Ty ukáží, jak moc jsou, nebo nejsou ve stresu. Ať už při přesunu nebo třeba po výcviku v manéži. Zvířata pana Laceyho uspěla naprosto bez problémů. A já jsem přesvědčený, že by tomu tak bylo i u našich lvů. Nikdo ale nepřišel. Udělal jsem si tyto testy u svých tří medvědů, zároveň s každoročními povinnými odběry krve. A všechny vyšly super, žádný stres se neobjevil.

Takže budete proti schválení zákona v senátu dál bojovat.
Jsem čistokrevnej komediant, už šestá generace. Když mě jako malého kluka maminka hledala, abych si šel udělat úkoly, tak jedině ve stáji. Pucoval jsem poníky, připravoval na vystoupení lamy. Plánovaný zákon cítím jako křivdu vůči sobě i svým zvířatům.

Čtěte také:

Reklama