Před časem jsem navštívila kino na Černém Mostě. Do začátku filmu zbývalo ještě půl hodiny, tak jsem se po zakoupení vstupenky začala poohlížet po nějakém tom jídle a pití. Předesílám, že Piráti z Karibiku trvají 140 minut, takže cílem mého snažení bylo zakoupit lahev, která se dá vzít s sebou.

Ti, kteří chodí do multikin častěji, již určitě vědí, na jaký problém jsem narazila. V prostoru, který kinu patří, sice nápoje, popř. popcorn nebo bonbony zakoupit můžete, ceny jsou však mnohonásobně vyšší. Tak například za obyčejnou lahev dobré vody, která běžně stojí nějakých 12 Kč, zde požadovali rovných 30 Kč, za ledový čaj 50 Kč apod.
Takové nehoráznosti nehodlám podporovat, tak jsem po eskalátoru sjela do spodní části budovy, která ke kinu nepatří. Nacházejí se zde restaurace a obchody. Mimo jiné Číňani, kde jsem se najedla, a vyzbrojena zeleným čajem v kelímku s víčkem vyrazila na film.

Ale ouha - chlapec trhající lístky, mě odmítnul vpustit dovnitř! Argumentoval cedulí, která upozorňovala návštěvníky multikina, že do sálu je zakázáno vstupovat s nápoji a potravinami zakoupenými jinde než u nich.

Nejprve jsem se snažila mírně vysvětlit, že kdyby prodávali pití za normální cenu, tak nemám nic proti tomu, koupit si ho právě zde, ale některé věci prostě ze zásady nepodporuji. Dále pak, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pít musím a film netrvá hodinu a půl.
Pohůnek byl však naprosto neoblomný. Cedule je cedule, prostě smůla.

Tak jsem se naštvala a vyrazila do protiútoku ve jménu zákona: Prodej zboží nesmí být podmíněn koupí jiného zboží! Dále pak zákon o ochraně zdraví. Co třeba diabetici, kteří musí jíst v pravidelných časových intervalech? Odmítli by takového člověka vpustit dovnitř? Donutili by ho místo nakrájeného jablíčka pojídat každých třicet minut přeslazené lupínky a bonbony, když normální jídlo zde samozřejmě neprodávají? Není to trochu postavené na hlavu? Ještě by se dal pochopit zákaz úplný - žádné jidlo a pití, protože lidé jsou čuníci a dovedou pěkně ušpinit sedačky a podlahu, ale tohle?

Nebudu to protahovat, kelímek s čajem i moje osoba se nakonec do sálu dostaly. Film byl skvělý, piráti v čele s Johny Deppem řádili jak se patří, ta drobná potyčka mi rozhodně  náladu nezkazila.

Avšak abych předešla případnému konfliktu do budoucna, obrátila jsem se na odborníky s otázkou, zda  mají provozovatelé kin na takovéto jednání právo. Nedochází zde náhodou ke konfrontaci se zákonem?

Odpověď jsem nedostala jednoznačnou. Vpodstatě neexistuje paragraf, který by tuto situaci jednoznačně řešil. Existují dva právní názory:
První se přiklání k zákonu o ochraně svobodného podnikání. To znamená, že vlastník/provozovatel služby si ve svých prostorách může stanovit podmínky poskytování služby dle svého uvážení, nesmí pouze porušit to, co je zákonem výslovně zakázáno. Takže je zcela na něm, zda se rozhodne prodávat lístky pod podmínkou, že návštěvníci nebudou do sálu vstupovat s nápoji od jiného prodejce.
Druhý pohled předchozí závěry vyvrací na základě toho, že jednotlivé návštěvníky nelze diskriminovat. Jak už jsem uvedla výše, měl by platit buď úplný zákaz nápojů a pití, nebo žádný.

Přesvědčivé argumenty mají obě strany, kdyby tuto causu řešil právník, záleželo by čistě na jeho vnitřním přístupu.

Každopádně, až půjdu příště do kina, tak si to pití raději schovám do baťůžku.

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY