Seběhlo se to celé hodně rychle jednoho obyčejného všedního rána. Majitel teriéra, asi tak třicetiletý chlap, šel jako vždy přesně v sedm hodin se synem do školky, na vodítku psa. Najednou se pár metrů od domu zastavil - asi si uvědomil, že doma něco zapomněl, otočil se a vrátil se s děckem i se psem zpět k domu. Jeden letmý pohled na hodinky a bylo rozhodnuto. Času měl asi málo, a tak co bylo jednodušší, než nechat psa na ulici a dát ho na hlídání synovi. Vždyť bude za chvilku zpátky...

Synek vzal do ručky vodítko a čekal. A pak se to stalo. Najednou se do zorného úhlu teriéra dostala malinkatá čivava. Nebyla na vodítku, capkala asi metr před svou paničkou, takové to klasické ranní pohodové venčení, na jaké je roky zvyklá. Nutno dodat, že tato čivava je pes naprosto bezproblémový, který si očuchá, co potřebuje, ale nikoho ze psích kamarádů v okolí neprovokuje. Jakmil teriér čivavu zahlédl, okamžitě se dítěti vytrhl a čivavu brutálně napadl.
Těžko říci, zda vycítil, že ho vlastně nikdo nehlídá, a dal průchod pudům nebo své povaze. Nikdo v tu chvíli na ulici nevěděl, co má dělat. Ono se toho asi ani moc dělat nedalo. Majitelka čivavy zůstala jako solný sloup, pak začala brečet. Teriérův páníček nikde. Čivavě docházel dech, ale její srdceryvný křik neustával.
Čtyřletý kluk koukal na to, jak jejich Beníček rve jiného pejska. Z toho už začala crčet krev. Ženská, co jí patřila čivava, se přestala kontrolovat a řvala nahlas.

Tohle drama trvalo odhadem asi dvě minuty, ale vypadalo to jako věčnost páně. Pak přišel páníček a podařilo se mu teriéra zchladit. "Co řvete? Vemem toho vašeho psa k doktorovi. No a když to nepřežije, tak vám dám ňáký prachy a koupíte si jinýho..."

Odjeli s rozervanou čivavou k veterináři. Její panička prý v čekárně štkala tak, že ji museli vyvést pryč, aby se soustředili na zákrok. Čivava to jako zázrakem přežila. Její majitelka nakonec taky, ale psychicky se z toho prý zhroutila. Dílem z toho, jak teriér pocuchal její čivavu, dílem z toho, jak byl majitel teriéra dle jejích slov bezcitný.

Jak může být někdo tak chladnokrevný a nabízet jí prachy na nového psa, jako kdyby jí dával peníze na nový deštník? S podivem je podle zoufalé majitelky čivavy také skutečnost, s jakým klidem to ten malý klučina vzal. No a co, lepší, než kdyby se z toho dítě složilo, kontrovali někteří její sousedi. Kdo vlastně udělal chybu? Majitel teriéra, když ho svěřil čtyřletému dítěti, které nemělo psa pod kontrolou, nebo majitelka čivavy, protože neměla svého psa na vodítku?
Buď jak buď, lidé v okolí se měli pár dnů o čem bavit. Hledali tu chybu. Nevěděli, kde se stala. Jsou ale zajedno v tom, když říkají: musela se tahle brutální scéna stát před očima dítěte?
Přitom stačilo tak málo: psa před domem uvázat a vrátit se pro zapomenutou věc i s děckem...

Reklama