ZAHRAJTE SI O tričko a hrneček s nápisem „Nikdy jsem nebyla hodná holka“

Nemám žádný konkrétní příběh, kdy jsem přestala být hodná... každou neděli jsem chodila s maminkou na hřbitov (jak ráda bych raději do města, nebo do parku, jako ostatní děti). Během čištění náhrobku, rovnání květin, zalévání a rozsvěcení svíčky maminka hovořila se svoji mrtvou babičkou. Vyprávěla jí kdo se komu narodil, kdo zemřel, co nového ve městě, jak se mají známí a sousedé... - a jednoho dne také začala povídat, jak jí zlobím a co jsem provedla. To bylo pro mě nové, poněvadž jsem se vždy snažila být poslušná . A tak mi poznenáhlu došlo, že být drzá a neposlušná se vlastně někdy i vyplácí 

Největší průšvih se mi povedl, když jsem byla malá holka, chodila jsem tak do 3. třídy. Byla jsem vždycky spíš kluk, takže s holkama mě to moc nebavilo. Jednou mě maminka přinutila hrát s holčičkami z našeho sídliště, vytáhly se kočárky, panenky... Móc mě to nebavilo, tak jsem jim vymyslela hru - vyrazily jsme společně k lesu, pěkně po silnici, bylo to asi 3 km, cesta poměrně komplikovaná a ostatní holčičky byly mladší, většinou kolem 5 - 6 roků. No a v lese jsem jim zdrhla zpátky, šla si hrát s klukama. Průšvih začal asi za hodinu, kdy se maminky začaly po holčičkách shánět a dorazily i k nám, že jsem si s nimi hrála, tak jestli jsem je neviděla. Taťka vzal tehdy auto a začal se mnou objíždět nejdřív les a potom i město, protože některé holčičky zase přišly na vlastní nápad navštívit své příbuzné po městě. Doma to byl pořádný nářez a zarach na dost dlouho.

Nebyla jsem - nejsem  - a nebudu.......taková jsem já. Je to moje  "image" .

Je to už hodně dávno, ale na ta školní léta se nedá zapomenout. Na střední jsem byla spíš taková tichá myška, ale když mě občas něco záhadně osvítilo, probudil se ve mě rebel. Měli jsme šílenou profesorku na biologii. Ohromně se vyžívala v takových těch výukových obrazech, co se věšely na tabuli. Jeden jsme obzvlášť nenáviděli a nevěděli, jak se jej zbavit. A tu přišla moje chvilka osvícení. Služba poctivě připravila obraz pro nebohého vyvoleného, který se měl stát obětí zkoušení. Těsně před zvoněním jsem přišla k obrazu, v duchu jsem si řekla, že jej nenávidím a s úplným klidem jsem jej vhodila za tabuli. Tehdy byly tabule připevněné ke zdi , ale za ní byla taková šikovná díra. A náš neoblíbený výukový materiál v ní nečekaně našel své místo. Celá třída zmlkla a nevěřila svým očím......Profesorka marně tápala, kde je pomůcka, ale všichni zarytě mlčeli. Byla jsem za hrdinu, a od té doby jsem byla na vyšším místě ve třídě. A to už mi zůstalo do dnes. Jsem rebel.........A ten obraz se určitě po letech nakonec našel :-)

Když začala móda roztrhaných riflí, tak jsem si úpně nové rifle předělala k obrazu svému. Mamka řvala jako na lesy a díry zalátala. Já jsem ty zašité díry znovu protrhla. Málem byl ze mě bezdomovec. Dodnes mamka říká, že jsem ji tehdy vytočila na nejvyšší obrátky. Teď jsou znovu takové rifle v módě, mi se už nelíbí a mamka se to mu usmívá.

Já přestanu být hodná holka, až od vás obdržím tričko . At už konečně svému okolí ukážu růžové na bílém, že nejsem ta hodná, milá, poslušná, za jakou mě všichni mají...

Nevím, jestli jsem kdy vlastně byla hodnou holkou... - ale kdy jsem pochopila nejenom já, že nejsem hodná holka bylo ve druhé třídě, kdy jsem si přepsala známku v žákovské knížce. Z trojky, jsem udělala divnou, kostrbatou jedničku. A poněvadž za týden měli být třídní schůzky, tak ředitel rodiče do školy nevolal. Já celou dobu trnula... a v den, kdy se konala třídní schůzka jsem byla doma vyřízená s myšlenkami na útěk, nějaké zranění, které by mne zachránilo před vynadáním, prostě jsem vymýšlela, co udělat, abych asi nedostala na zadek, nebo na mě třeba nekřičeli... Prostě chtěla jsem zabránit nepříjemné reakce rodičů.

 A ono... se po příchodu nic nedělo... Byla jsem v šoku, ale stále jsem mlčela. Až večer ke mně přišel starší brácha do pokoje a řekl "tedy ségra, jsi kanón, tohle jsem si já tedy nikdy nedovolil." Pochopila jsem, že rodiče vše vědí a tak jsem vylezla z postele a celá ubulená se šla omluvit. Rodiče jen vážně prohodili "a to jsme si mysleli, že máme konečně po těch lumpech hodnou holku"

Já asi přestala být hodná holka když jsem začala ignorovat u nás všudypřítomné motto "co by tomu řekli lidi". 

Já jsem si až donedávna myslela, že jsem hodná holka byla. Podle toho, co vyváděly ostatní? A teď se při různých příležitostech dovídám, co jsem dělala špatně. Ale já jsem za to nemohla. Třeba mi ujel autobus ( nebo možná nejel vůbec a udělal mi to naschvál ) a já jsem přijela pozdě na školní exkurzi. A byla z toho třídní důtka. Úplně neprávem. Taková nespravedlnost.

byla jsem hodná holka až do ošklivého rozvodu. Pak jsem si řekla, že mám v občance "žena" a ne "uklízečka, trdlo nebo ..vydrží všechno". A od té doby hodná holka nejsem. Dělám si co uznám za vhodné pro sebe, případně pro své blízké a jediným omezením je mi to, abych neublížila někomu jinému.

V pubertě a při študentském SŠ a VŠ životě jsem fakt nebyla hodná holka. Byla jsem drzá, neuznávala autority. Máma z mého punk/emo stylu šílela (chtěla ze mně něžnou baletku :) ). Pak jsem zase dost flámovala, dělala si doma falešné alibi, a udržovala paralelní vztahy s klukama. Ale školy jsem zvládla, je mi 27, jsem 2 roky v pracovním procesu, mám stabilní monogamní vztah, plánujeme rodinu a já jsem se tak nějak uklidnila...ale ničeho nelituju, i když se s tím dětem chlubit nikdy nebudu :)Ale ten čertík ve mně pořád dřímá! :)))

Já byla vždycky šprt, nechodila na diskotéky, po škole se vdala a žiju rodinným životem. Pamatuju si jeden okamžik, kdy jsem mamku zklamala. Po rozvodu mě táta chtěl vídat i mimo dané "hodiny". Čekal na měl ráno před školou a procházeli jsme se spolu. Jenže nás samozřejmě viděla místní drbna a nabonzovala to mamce. Nezlobila se, jen byla hrozně zklamaná, že jsem jí lhala, kde jsem a co dělám.

Lepší by bylo zeptat se mě kdy jsem BYLA hodná holka ?? ve zkratce?byla jsem většinou hodně zlobivá holka, spíš jako kluk a vidíte teď jsem máma čtyř dětí a jsem na sebe hrdá ????

Já nebyla jako dítě nikdy hodná holka, já byla takový hodný kluk. Kolem bydleli samí kluci, takže když jsem byla přijata mezi ně,  hrála jsem samé klučičí hry jako na vojáky, fotbal jsem trávila v bráně, kuličky a tak podobně. Nesměla jsem chybět ani u žádných vylomenin,  tam jsem měla své místo v očích dospělých sice jako zlobivá holka, ale mezi kluky jsem byla hodný kluk. 

Já nevím čím to bylo, ale vždy jsem chodila do třídy, které patřila mezi nejhorší na škole. Příběhů mám více, ale i na tento ráda vzpomínám. Přesto, že to bylo na střední škole - vyučovala se tam také branná výchova. No a bylo hezké počasí tak jsme se domluvili s paní profesorkou, že splníme hody granátem. Pochopitelně na známku. Tehdy se to ještě známkovalo, ale musím říci, že jsme byli šikovní a byla nejhorší známka trojka. Již když jsme šli na hřiště tak jsme si pobrukovali písničku, která byla hitem. Neumím plně popsat již slova - broukali jsme si made mia morei mi ou (omlouvám se, nevím jak se to píše) Profka byla super ještě nám pomáhala jak jdou slova dál. Když jsme šli zpět poprosila nás před školou, že si musí odskočit ať jdeme do třídy, že za chvilku zvoní. Ono to opravdu bylo necelých 5 minut. No jo, jenže naše malá partička byla rozjetá a zpívali jsme si co se dalo. Když jsme šli po schodech s písničkou TRI DNI NAS NAHAŇALI tak vyběhl ředitel nahnal nás do ředitelny a chtěl nás tam držet dokud si pro nás nepřijedou rodiče. No my jsme ho uprosili, že už budeme hodní. Tak jsme museli říci základy školního řádu a slíbit, že se ho doma naučíme. Dostali jsme" ředitelskou důtku ". Dnes by nejspíše byla potrestána profesorka, za to, že nás nechala necelých 5 minut bez dozoru. 

Nebyla jsem hodná holka, když jsem se sama přes protest rodičů vydala sama na dlouhou cestu do Černé Hory k moři.  Byla to zkušenost v mých 20 letech k nezaplacení. Ale stála za to. Sice mi dvě sousedky, bydlící v pokoji vedle mě přímíchaly něco do pití, nejspíš nějakou drogu.  Ale přežila jsem to ve zdraví a ponaučila se, že cizím lidem není radno věřit. Zkušenost k nezaplacení.

No častokrát. Patřila jsem mezi dobře se učící. Pamatuji, dnes se stydím za to, že jsme v hodinách dějepisu na základce paní učitelce seděli při hodině na stolech. Ona chudák vyprávěla látku a my ji neposlouchali. Čí to byl nápad? Můj. A to byla sedmdesátá léta.

Pak jeden pravidelný poklesek. Při psaní čtvrtletky ze slohu na gymplu jsem se "hodila marod". Pokaždé! Věděla jsem, že sice gramatika v pohodě, ale sloh za čtyři. 

Jednou, když jsem chodila na střední, jsme se s střema holkama domluvily, že půjdeme na odběr krve (test AIDS) a pak jsme celý den prokecaly u jedný kamarádky v bytě. Ten odběr za ten pocit, že alespoň někdy nejsem hodná holka za to stál..... 

2x jsem šla za školu.

Jednou na ZŠ jsem odešla dříve z odpoledního vyučování, řekla jsem učitelce, že mi mamka zapomněla napsat omluvenku a že potřebuji jít dříve. Měla jsem učitelce následně omluvenku přinést, jenže mamce jsem to doma neřekla, řekla jsem, že nás učitelka pustila dříve. Potom se to řešilo jako neomluvená hodina, nakonec se to ale vyřešilo a neomluvená hodina z toho nebyla.  

A na SŠ jsme měli mít jednu hodinu odpoledního vyučování, na internetu byla zrušená, ale na nástěnce bylo napsáno, že být má. S celou třídou jsme se ale domluvili, že odejdeme a na odpolední vyučování nepůjdeme. Mám za to, že tam opravdu nikdo nešel. Byl z toho domácí úkol z matiky, kdo ho nepřinesl měl každou hodinu za 5. 

Já za své největší porušení pravidel, tedy pravidel mých rodičů, vždy považovala fakt, že jsem si dovolila domů dovést místo muže ženu. To bylo poprvé v životě, kdy jsem se postavila svým rodičům a řekla: Ne, tohle je MŮJ život.