K zahradničení musí mít člověk vztah.

Jsou lidé, kteří se pečlivě a zarputile hrabou v hlíně již v prvních jarních dnech. Lezou potom po čtyřech a hledají pučící zárodky prozatím neviditelných rostlin a hlasitě jásají nad každou novou květinkou nebo právě vykvetlým jahodníkem. Jsou tím trochu otravní a cpou všem okolo svou úrodu v igelitkách, ale vězte, že jim tato činnost přináší ohromnou radost, odpočinek a úlevu od starostí. Vím to, mezi ty otravné zahradníčky patřím i já…

 

Mám doma na parapetu sazeničky balkonových rajčat, balkonových jahod, a dokonce melounové rostlinky se již urodily. Jedna už kvete… Chystám se naplnit dva kýble hlínou a vypěstovat v nich melouny na mém jižně směrovaném balkonu. Nesmějte se, vloni jsem vypěstovala červený meloun na chalupě, tak proč ne na pražském balkoně…

 

Proč právě teď?

Experti a zkušení zahradníci říkají: „Sázet se má až po zmrzlejch!“ (po 14. 5.), ale já jsem toho názoru, že tepla už máme dost a malým rostlinkám a pučícím semínkům bude venku dobře už teď. Chystám se tedy právě tento víkend doma zase blbnout s kýblem a mít hlínu "za nehtama"… J

 

Proč radím, sázejte?

Protože spousta lidí dojde k vášni pěstování čehokoliv až postupem času. Mám kamarádku, která mi nedávno řekla: „Tak, Jindři, už je to tady...“ a mluvila právě o tom, jak si nakoupila muškáty a doma opatruje malé rostlinky rajčat. „To je ti taková radost!“

A proto tedy – škoda každého jara!

 

Co můžete sázet právě teď?

Za předpokladu, že vás zahradničení ještě nechytlo, sazeničky jste zřejmě prošvihli. Ledajaké rostlinky lze ale sázet hned do hlíny. Například ředkvičky, hrášek, mrkev, fazole a stovky druhů květin se nádherně urodí i bez zvláštní péče.

 

Sázení pomáhá!

Pokud máte starosti, jestliže jste často ve stresu anebo vám třeba jen někdo leze na nervy, zkuste si něco zasadit. Sem tam na to chlístněte vodu (ale pozor, měla by být odstátá) a pozorujte, co všechno příroda dokáže. Jakými zázraky se zabývá a jakou samozřejmě nám tím poskytuje hromadu potěšení.

 

Navštívila jsem minulý víkend svého tatínka, vášnivého zahradníka, v jeho království, na jeho chátrající chalupě. Chalupa chátrá dál, ale zahrada, to je něco.
Všude se z hlíny derou zelené výhonky a táta mi nadšeně popisoval, kde se co probouzí k životu, kde a co budeme brzy moct ozobávat.

 

„Tati, to je stejně zázrak, že z tý hlíny něco vyroste,“ podotkla jsem já, potatěná dcera zahradníkova… „To je fakt, ale ještě divnější je, že na koncích tam vyrostou malý červený kuličky, který vy tak rádi jíte..,“ řekl můj táta, jinak skoupý na slovo, a až se vám u toho zajíkal… Zahradničení ho totiž obdarovává celý život.

 

Sázíte? Napište mi, jak a co, a já si to hltavě přečtu… J

 

 

 

 

 

 

TÉMATA:
DŮM A BYT