Ne každý má to štěstí a má zahradu, kde může směle experimentovat s kdejakou zelení či kvítkem. Pokud má takový pěstitelský nadšenec k dispozici pouze balkon, terasu či malý dvorek, pak často upadá v zoufalství.

Řešením jsou okenní truhlíky, závěsné koše, nádoby všech velikostí a typů přímo vybízejí k osázení. Výhodou je, že zde můžeme pěstovat rostliny, které mají specifické nároky na půdu (například kyselou půdu či písčitou) či choulostivější druhy. Navíc nádoby jsou báječně mobilní a můžeme rostliny libovolně přesouvat.

 

Klíč k úspěchu je správný výběr

Některé rostliny jsou přímo určeny pro hrnkové pěstování, a to je tím hlavním klíčem k úspěchu. Vybírejte tedy jen ty rostliny, které v nádobách dobře prospívají. Lze experimentovat i s jinými, ale zde není úspěch zdaleka zaručen.

Nevýhodu lze spatřit v nutnosti pravidelné údržby, to přece jen na velké zahradě dělat nemusíte. Každý den, někdy i vícekrát, je třeba rostliny zalévat, pravidelně jednou týdně hnojit a také kontrolovat případné škůdce či obírat odkvetlé kvítky. Toto vynaložené úsilí se nám ale bohatě vyplatí v podobě krásných rostlin.

 

Vybíráme nádoby, které v první řadě splňují potřeby rostlin, které chceme pěstovat. Pokud možno se vyhýbáme nádobám mělkým a širokým, ty velmi rychle vysychají, ale na druhou stranu jsou ideální pro pěstování sukulentů a kaktusů.

 

Materiály

Materiálů je na trhu velmi mnoho. Vybírat musíme podle svých finančních možností a opět podle požadavků rostlin.

 

Plasty:  Jsou levné, lehké, dobře zadržují vodu a dobře se udržují v čistotě. Nevýhodou je právě lehkost, těžké rostliny se mohou převrátit či je shodí vítr. Částečně se dá tomuto neduhu předejít výběrem dostatečně hluboké nádoby a vysypáním spodní části těžkým štěrkem či položením těžkých kamenů na povrch půdy.

 

Terakota: moderní, dražší, těžká a velmi atraktivně vypadající. Je mimořádně vhodná pro jehličnany či keře. Nevýhodou je, že nezadržuje vodu, takže vysychá a je třeba rostliny v ní častěji zalévat.

 

Kámen: ten z módy vůbec nevychází, a není divu, je atraktivní, těžký, ale nevýhodou je jeho vysoká finanční náročnost a vysoká váha. S kamennou nádobou se jen velmi těžko manipuluje.

 

Litina, olovo: zajímavý materiál, který vypadá velmi dekorativně. Je těžký a také velmi drahý.

 

Zalévání

Je nutné ve většině případů častější než u klasického pěstování ve volné půdě, malý obsah zeminy v nádobě rychle vysychá. Existuje však několik triků, jak vlhkost v půdě udržet co nejdéle:

 

-         hluboké nádoby

-         vytvoření skupin z hrnkových nádob, lépe se zde drží vlhkost

-         dekorace hlíny (položení například kamenů či šišek)

-         do zeminy přimíchejte granule zadržující vodu

-         samozavlažovací systémy

 

Sázení

Obecně platí, že pnoucí rostliny se sází dopředu, vyšší dozadu, a pokud rostliny sesazujeme, vybíráme vždy takové, aby měly podobné nároky na živiny, vláhu i životní prostředí. Do zeminy přimícháme granulované hnojivo a mezi půdou a okrajem květináče necháme cca 2,5 cm, aby se usnadnilo zalévání. Květináč má být maximálně o pár centimetrů větší než původní, aby se rychle dobře prokořenil, ve větší nádobě zůstane zemina dlouho nevyužita a mohou se zde množit nemoci a bakterie. Přesazujeme tak dlouho, dokud rostliny (například keře a jehličnany) nedosáhnou požadované velikosti. Poté je stačí jen prořezávat a zmlazovat.

 

Rostliny vhodné do nádob:

V zahradnictví je výběr z obrovského množství, vždy se raději poptejte odborníka. Orientačně lze vybírat například z těchto rostlinek: hrachor, zimolez, magnólie, mahonie, vonokvětka, pelargónie, surfinie, petunie, cibuloviny, stříbřenka.

Reklama