Nebyl to její sen, přesto řekla životu na venkově ano. Chtěla vyjít vstříc přání svého přítele, který toužil stát se farmářem. Nakonec je to ale Olga (39), komu zbyly holínky od hnoje a oči pro pláč.
Nikdy by ji nenapadlo, že se jednou přestěhuje tam, kde lišky dávají dobrou noc. Jenže svého přítele milovala ještě víc, než neutuchající ruch a možnosti velkoměsta. „Vím, že Marek snil o vlastním ranči už odmala. Však také vystudoval zemědělku. No a tehdy jsme se, coby študáci, poznali. Já ale po prarodičích podědila byt v Praze na Vinohradech, kam jsme se spolu milerádi hned přestěhovali. Vždyť komu se to poštěstí!“ začíná vyprávět Olga, která tu s přítelem žila dlouhých deset let. Za tu dobu se jim narodila dcera. Jenže Markovi ke štěstí přece jen něco chybělo. Jeho vytoužený ranč.
„Když za mnou jednou přiběhl s inzerátem na prodej malé rodinné farmy, oči mu zářily jako nikdy. A já neměla to srdce zbořit jeho dětský sen. Prodali jsme byt a tu nemovitost koupili. Nebylo to ze dne na den, hodně jsme to zvažovali. Teda hlavně já. Ale nakonec se z nás přece jen stali farmáři. Nabízeli jsme ustájení koní a vyjížďky do okolí, takže se nám pokryly náklady na provoz i splácení menší hypotéky. Přítel s dcerou byli nadšení a i já tomu pomalu přicházela na chuť,“ pokračuje Olga, která si dokonce pořídila svého vlastního koně. Jenže tahle idylka trvala pouhé čtyři roky.
„Převážela jsem zrovna jedné naší zákaznici koně na víkendové závody, takže dcera jela se mnou. V neděli nás ale po návratu domů čekal šok. Na botníku ležel dopis od Marka. Nemám se na něho zlobit, ale prý už mi nedokáže a nechce lhát. Zamiloval se do jedné z našich stálých zákaznic, která si platila jízdu na koni. Zjistil, že je láskou jeho života, takže musí za ní. Zatmělo se mi před očima, přišlo mi to jako hloupý fór. Jenže v ložnici mi došlo, že nežertoval. Všechny jeho věci byly pryč!“ popisuje rychlý sled událostí. Nakonec si přece jen vyslechla od Marka vše z očí do očí. V tu chvíli jí bylo jasné, že nejde jen o chvilkové poblouznění, že to myslí vážně.
„Byl jako zfanatizovaný a je dodnes. Už půl roku bydlí u té své dvacítky v panelákovém bytě v Praze a je blahem celý bez sebe, ten můj farmář! A jediný, kdo teď kydá hnůj a vstává se slepicemi, jsem já a moje dcera. Vůbec nevím, jak to bude do budoucna. Marek zatím není schopný udělat kloudné rozhodnutí. Jak říká, byt, který pokryl většinu investic do farmy, byl můj. A on je prý ochoten vzdát se jakýchkoli nároků na tuhle nemovitost. To je od něj sice hezké, ale copak já si přála žít sama někde v zapadákově?“ zlobí se Olga. Jenže nemá to srdce všechno hodit jen tak za hlavu.
„Buď jak buď, na druhou stranu jsem si tu už celkem zvykla. A nemám v povaze opouštět rozdělané projekty. Dám tomu tedy ještě rok, dva, a uvidíme, co bude. Třeba se najde někdo, kdo mi ukáže cestu a vrátí optimismus do žil,“ dodává zklamaná žena.
Čtěte také:
- „Vzala jsem si podrazáka, který mě připravil o mou životní lásku,“ svěřuje se Eva
- „Lžu mu, abych už nemusela prožívat to utrpení,“ ospravedlňuje se Eliška
Nový komentář
Komentáře
Hrůza.
Motty — #17 to samé, čekala jsem něco vtipného a ne tohle
Neměla jít tam, kam nechtěla-problém některých žen. A pokud takovou chybu udělala, vždycky může jít zpátky. Sice ne asi na Vinohrady, ale nějaký byt by se určitě našel...
Motty — #17 já taky
Motty — #17
KARLA KREPELKOVA — #16Farmář hledá ženu?
Nechala jsem se zlákat názvem článku a celou dobu jsem napjatě čekala, kdy pán z legrace nebo ze vzteku zahrabe pisatelku do hnoje. Představovala jsem si paní, jak se hrabe z hnoje ven a kterak jí to odkapává z vlasů a oblečení a ono nic. To zklamání na konci....
Ja bych nezoufala,vim kolik je muzu ,kteri hospodari a nemaji zeny na farmu.Mozna,muze,ktery je nejen pro statek,ale taky pro lasku.
Wally — #13 Ano. Pokud tam pán studoval například na katedře aplikované ekologie, případně biotechnických úprav krajiny... pojem zemědělka je značně široký, a nic neříká o oboru a odbornosti dotyčného.
Pán se zachoval jako puberťák. Napřed se splašil do farmy a pak zase do své klientky. Takového bych nechtěla zpátky ani kdyby po kolenou přilezl, není na něj spolehnutí. A to na farmě být musí, zvířata nemůžou za blbé chovatele. Když jí to už na farmě jde, může ji vést dál. Vdaná není, farma jí patří. Najít nějakého pomocníka snad za peníze nebude tak těžké...
S chlapem, kterému nestojím za to aby si mne vzal bych se do žádné finanční transakce nepouštěla. Sny si může plnit za sve.
v.poho — #3 Oni tu hypotéku měli i tak, zřejmě peníze za byt na farmu nestačily.
Takže se nabízí mnoho otázek. Pokud to koupili společně, jsou spoluvlastníci, i když nejsou manželé, a i ta hypotéka může být společná, a pán si může vykládat co chce o vzdávání se nároků, podstatné je, co na to banka. Vypořádání takových vlastnických vztahů vůbec nemusí být jednoduché.
Příběh samotný je nuda, takových lidí je, co si jednoduše našli jiného partnera a odešli od něčeho, co dělali 15 let předtím.
Spíš mi přijde zajímavé, jak se ta městská paní během 4 let stala odbornicí na koně.
To je takovej malej zázrak. Vědět to, tak bych si tam koně určitě nedávala, protože bych nevěřila, že o nich ví víc, než že mají čtyři nohy, a že se o ně bude dobře starat. Jasně, může na to mít lidi, ale v textu je řeč jen o ní samé a dceři (té bude tak 13, podle údajů v článku). A pán s vystudovanou zemědělkou je fuč, a to ještě nevíme, nakolik vystudování zemědělky (co to vůbec je?) způsobí, že člověk, co to nikdy nedělal, získá zkušenost a znalost chovu hospodářských zvířat. Vzhledem k tomu, že deset let bydleli na Vinohradech, pravděpodobně moc živých koní po tu dobu neviděli. 
No nic, třeba je podceňuju, a stejně koně nemám, tak mi to může být jedno. 
Tuhle nezodpovědnost a podraz bych mu osolila, právně bych si pojistila výhradní vlastnictví majetku (příp. jeho malou část napsat na dceru) a brzo by poznal, že s holým zadkem se stane pro tu svou dvacítku méně žádaným zbožím...
Hlavně ať jí podepíše,že je toto její majetek,aby časem ještě více nedoplatila na svou nerozvážnost. Proč někteří lidé nedokáží říci z očí do očí,že chtějí odejít. Tento člověk jí zneužil finančně,aby si plnil své sny. Když zjistil,že farmařit není tak jednoduché,opustil rodinu,o jeho charakteru nelze pochybovat.
Tak jen doufám, že ten ranč, když už ho koupila za peníze za svůj byt, je jen Olžin. Pokud ho koupili společně, tak potěš pánbůh!
Ošetřit úředně, že je to tvoje, pak se rozhodnout.
To se to plní sny za cizí! Byt na Vinohradech v trapu a prarodiče se obrací v hrobě.
Copak si ho Olga nemohla nechat a pronajmout? Když chtěl PŘÍTEL farmařit, mohli se do farmy pustit na hypotéku a ne že mu jeho sen kompletně zafinancuje. Teď má ona farmu a on dvacítku, tak to v životě chodí.
Je svobodný a nic ho vlastně netíží.
Davidek — #1 Fakt vtipné, zejména způsob odchodu, typicky mužské, nemají "koule" to říci přímo do očí, tak to napíšou a dopis nechají nejlépe na stole nebo na lednici , že
O tom že si tajně sbalí věci a vypadnou " jak cukráři" ani nepíšu....