Zahnul mi na vlastní svatbě!
Svatební den by měl být tím nejkrásnějším zážitkem. Pro Jitku její velký den „D“ opravdu nezapomenutelný byl. Svého manžela totiž načapala v náruči vlastní sestřenice.
Svatební den by měl být tím nejkrásnějším, nezapomenutelným zážitkem. Pro Jitku její velký den „D“ opravdu nezapomenutelný byl. Svého manžela totiž načapala v náruči vlastní sestřenice.
„S Danem jsem chodila tři roky, než jsme se vzali. Táhlo mi na třicet a těšila jsem se, že budu mít rodinu, dítě, poklidný život... Dan si to přál taky, aspoň to vždycky tvrdil, takže se náš vztah vyvíjel slibně. Na svatbu jsem se samozřejmě taky těšila, asi jako každá holka, a několik měsíců jsem byla svatebním shonem úplně posedlá. Šaty, prstýnky, hostina, květiny, hlavně, aby bylo všechno, tak jak má. Vzali jsme se na romantickém místě, a když jsem říkala svoje „ano“, byl to nejšťastnější okamžik v mém životě. Milovala jsem ho a věděla, že je to ten pravý. Měl stejné zájmy jako já, jezdili jsme spolu hodně na kole, chodili na výlety, do divadla a do kina, vždycky jsme si měli co říct a hlavně jsme se spolu často nasmáli. A nemůžu ani opomenout, že i v posteli to bylo fajn a milovali jsme se spolu rádi. Prostě idylka. Jenže o to horší bylo moje rozčarování a následné zoufalství..
Dan si nikdy na alkohol moc nepotrpěl a s kamarády hospody nevymetal, jenže kluci ho hecovali, že na vlastní svatbě popít musí. A tak směle pil. Nevadilo mi to, a proč by také mělo? Já popíjela taky a oba jsme byli veselí, tančili jsme spolu, ale také s našimi kamarády a příbuznými. Všichni jsme se skvěle bavili, a ani jsem si nevšimla, že Dan někam zmizel. Upozornila mě na to až moje kamarádka a obě jsme si myslely, že se mu nejspíš udělalo špatně, a tak jsme se ho vydaly hledat. Nebyl nikde k nalezení, ale něco mě táhlo podívat se do auta. Když jsem otevřela dvířka vozu, bylo to, jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. Přímo před mýma očima Dan souložil s mojí sestřenicí. Utekla jsem pryč a ve svatebních šatech jsem se toulala městem, pořád jsem jenom brečela a chvíli i přemýšlela, že skočím z mostu. Moje kamarádka mě naštěstí našla a vzala k sobě domů.
Nemohla jsem se vůbec vrátit do bytu, kde jsme s Danem bydleli, nebrala jsem mu mobil a zapírala se, jak to jen šlo. Na svatební cestu do Řecka jsem samozřejmě neodjela. Dan mě nakonec vyhledal a omlouval se. Prý to udělal jen v opilosti a vůbec netušil, co dělá, dokonce tvrdil, že si to ani nepamatuje. Hrozně moc by si přál, abych na to zapomněla a vrátila se k němu. Jenže já mu nedokážu odpustit, pořád ten výjev z auta mám před očima. Je mi sice po něm smutno a nevím, co dál. Rozvést se? Nebo se přes to přenést? Jenže můžu mu ještě věřit a dá se na něco takového vůbec zapomenout?“
Nový komentář
Komentáře
Taky mě přítel podvedl ale řekla jsem si že když ho tak miluji tak mu dám ještě jednu šanci ale stručně jsem mu řekla že pokud se to znovu stane tak má po. Od té doby je vše tak jak má být
Vztahy jsou velice složité. Nevěřím na 100% v partnerskou věrnost. Nejdu do vztahu s tím, že mě partner podvede, ale také reálně vím, že je to možné.
Na svatbě by se to stát nemělo. Kažopádně každý z nás reaguje v určitých situacích na určité podněty různě. Nemohla bych říci, že je špatný on nebo sestřenice. jednoduše pod vlivem shluku několika podnětů došlo k tomu, k čemu došlo.
Třeba by se nevěsta zachovala stejně s jiným mužem byla li by pod vlivem většího množství alkoholu. Možná, že by to neudělala nikdy. Říká se však: Kdo je bez viny, hoď po mě kamenem.
Svoji reakcí nechci vyjádřit svůj souhlas, či nesouhlas s nevěrou, která se stala. Každý bychom se měli chovat tak, abychom nelitovali svých činů anebo hrdě nesli následky za ně. Sama nevím, co bych v dané situaci dělala, protože v této situaci nejsem a ze zkušeností vím, že když jsem postavena před konkrétní problém v konkrétní chvíli, zachovám se vždy jinak, než jsem si mnohokrát říkala, když podobnou situaci zažíval někdo z mých přátel.
Každopádně ať se rozhodnete jakkoliv, přeju hodně pevné nervy
Julča — #55 Podle článku neměla. Ostatně jak plyne z popisu on pít neuměl a tak je skutečně s obliga.
grizzly — #53 Fajn, takže on měl vypito, on za to nemůže. A co když měla vypito i sestřenka - tak za to nemůže nikdo a je to v pořádku?
2kleo — #47 On opilý ona střízlivá, místo aby ho odvelela k manželce tak ho použila, jasný úmysl ze strany sestřenky - zlá pomsta.
U něj polehčující okolnost (a dobře to znají Irky ty tak loví muže) při vhodném stádiu opilosti je muž bez zábran a ještě funkční. Ti co umí pít se zlijo tak, že by je k funkčnosti nepřivedla sebelepší žena. Zhusta toho využívají ošklivky protože při vyšší spotřebě alkoholu mizí zábrany a roste chuť na sex. Proto se říká není ošklivých žen je jen málo vypito a také z toho plyne, že krása je relativní.
Julča — #50 Když máš vypito (a nemáš tréning) pak nevíš co děláš a už ani kam ho strkáš. Pakliže sestřenka byla střízlivá ona věděla co dělá.
Kolega se zlil na podnikovém večírku a ráno se také divil a diví se do dnes.
Chceš si užít tak ho opij a uvidíš. Jo příbuzné jsou mrchy závistivé. Třeba se chtěla podělit a nebo ti překazit to co ona vnímala jako štěstí. Ostatně ulovit opilého chlapa není takový problém (on nemusí být ani moc opilý). To, že si to neamatuje je docela možné. Fascinuje mě jak to na svatbách chodí - čím větší svatba tím větší průšvih.
Věřit mu můžeš - dej si pozor na sestřenici a alkohol.
Tak tohle bych nevydýchala
...tohle je fakt hnusný
. A že nevěděl co dělá? Prdlajs...věděl to moc dobře. Takže lže již od prvního dne manželství. Já bych ty svatby a manželství fakt zrušila. Není to k ničemu.
kebulkaevulka — #48 Pokud je sestřenice svobodná, tak vidím problém u ženicha. Ten by si měl rozmyslet, kam ho strká
kebulkaevulka — #48 a když chlap nechce nebo je pod obraz, tak má smůlu zase ženská... Myslím, že v tom jedou oba stejným dílem.
2kleo — #47 Ted budu troch vulgární,když ženská neroztáhne,tak má chlap smůlu,vlastní zkušenost
Nějak jsem nepochopila, proč by se eventuelně mělo odpustit manželovi a sestřenici odvrhnout? To ať mi někdo vysvětlí. Buď chci odpustit všem a nebo nikomu.
Ono těžko radit,vím,že radit ostatním je vždycky snažší.Odpouštění bolí a žit se s tím dá.Ale nikdy mu neodpustíš úplně a s tím by měl počítat
Nevěru bych neodpustila,jsem ochotná odpustit cokoliv,ale nevěru nikdy.Představa že se jí dotýká stejně jako mě,je pro mě smrtící,ani děti by mi v tom nezabránily poslat ho k čertu
Alena123 — #42 Psychologové říkají, že to trvá tak tři roky než bolest z nevěry jaktakž odezní a otupí. Oni nemají společné manželské starosti v dobrém ani ve zlém, které by mohly vést k případnému racionálnímu odpuštění. Pochybuju, že by nevěsta dokázala mít pusu na zámek a občas nějakou štiplavou poznámku nepronést a jak by to asi on dokázal dlouho snášet? On je ten, kdo potřebuje politovat, a to z mnoha důvodů.
Kolar — #41 Hlavní je, že je to za tebou a poučila ses. Já jsem udělala taky mraky chyb, nejsi jediná
Teď jsem poctivě přečetla všechny "rady". Ono se asi líp radí někomu jinému, než když se to člověku stane samotnému. Přemýšlela jsem co bych udělala na místě Jitky. Je to opravdu těžké, ale já, když bych ho opravdu milovala, bych mu šanci ještě dala. Vždyť ani rozvod by se neměl uspěchat. Ale sestřenice by pro mě určitě přestala existovat.
Julča — #39 Julča.No už se stalo,ale nepřestanu toho litovat.Ono to nebylo jednoduché se ho zbavit.Neustále mě hlídal,abych neodešla s jeho synem.Málokdy makal.Tak jsem toho využila,když byl pryč.A ted syna neviděl od 3 let a je to dobrý.Ted mu je 13.Alimenty z něho musím tahat,přes soud.Ale jsou to peníze pro syna,tak at platí.Mě se taky nikdo neptá,zda mám ,nebo ne.Nejhorší je výchova a škola.Ted puberta jednoho syna a ted druhého.Boží mlýny melou pomalu,ale jistě...
idiska — #37 M ožná ta sestřenice, aniž by to tušila, pro ni udělala to nejlepší. Ukázala jí, jaký ten její vyvolený opravdu je.
Kolar — #36 Proč sis ho tahala, proboha domů? Když už se stalo, nebylo nic jednoduššího, než ho zase vyprovodit