Tento příběh se mně stal už před lety, když jsem se vracela ze své služební cesty z Čech na Moravu.

Nikdy jsem nestopovala, vždy jsem jezdila dopravními prostředky. Ani by mě to nenapadlo stopovat: Přece by se mi mohlo něco stát! Taky jsem hodně četla v novinách, jak dopadly dívky, které stopovaly.
Měla jsem jistotu, jen když jsem jela dopravním prostředkem. Tenkrát jsem vyjížděla brzy ráno, abych se ještě stihla ukázat v naší firmě. Vyrazila jsem na cestu a po krátké jízdě autem, jsem si všimla, že u kraje silnice stojí urostlý, skvěle vypadající mladík a stopuje.

Říkala jsem si, tenhle skvěle vypadající kluk nemůže být násilník, nejspíš zaspal do práce a proto stopuje. Tak jsem zastavila a ptala se, kde má namířeno. Řekl mi, že by chtěl zavést do Pardubic do práce, prý zaspal a ujel mu autobus (přesně dle mého úsudku!).

Přesně jsem ho otypovala! Sedl si vedle mě a já si všimla, že v ruce svírá velkou koženou diplomatku, jakou nosí úředníci. Typovala jsem, že dělá nějakého obchodního zástupce, nebo někde v kanceláři.
Řekla jsem mu, ať si dá ten kufr dozadu, aby ho nemusel držet v ruce. Bylo vidět, že moc nechce, ale pak ho dal na zadní sedadlo. Při jízdě jsme spolu vůbec nekomunikovali, nějak se mi zdál nervozní, připadalo mi, že mu něco je. Pořád byl takový nesvůj, divně se vrtěl, až mi to začalo dost vadit. Trvalo to totiž delší dobu naší jízdy. Pak z něho najednou vylezlo:

"Prosím vás, můžete mně tady zastavit, dělá se mi špatně a potřebuji si přesednout na sedadlo vzadu."
Bylo mi to velice divné a podezřelé. Zastavila jsem, stopař vystoupil, zavřel přední dveře a já se rychle rozjela. Nevím, co to do mě vjelo. Pořád mi vrtalo hlavou, proč si chtěl přesednout zrovna dozadu. Ta jeho nevolnost se mi zdála taky divná. Celou cestu mi připadal takový divný.
Byla jsem ráda, že jsem se ho zbavila a říkala jsem si, že už žádné stopaře neberu i kdyby vypadali jak Tom Cruise.

Když jsem přijela domů, vytahovala jsem si zavazadla a všimla jsem si, že na sedadle vzadu leží ta jeho černá diplomatka. Co když tam má nějaké důležité papíry?
Rozhodla jsem se, že se tam podívám. Otevřela jsem kufřík a to, co jsem tam uviděla, mi úplně vyrazilo dech.
Byly tam jenom černé kožené rukavice a rybářský vlasec.

V té chvíli jsem se podruhé narodila. Tak už mi došlo, proč mu bylo náhle špatně a proč si chtěl přesednout dozadu.

Kufřík jsem odnesla na policii. Od té doby autem moc nejezdím a stopaře vůbec neberu, jeden takový zážitek mi stáčí a nechci ani domyslet, co by se mně stalo, kdybych neujela.

Reklama