Foto: Shutterstock

Když se v březnu rozhodlo o uzavření škol, většina dětí brala nařízení jako pozitivní věc. Čeká je přece něco jako prázdniny! To ještě netušily, že se prázdniny protáhnou až do září a v září do školy půjdu jen na chvíli. Dlouhé odloučení od kamarádů už najednou není tak lehké a vidina na návrat v normální život je v nedohlednu. K tomu mnoho z dětí nemůže docházet na své oblíbené koníčky, které je nabíjely a zároveň vybíjely, aby rodiče mohli mít doma na chvíli klid. Přemíra času stráveného s rodiči na homeofficu nebo bez práce také psychice nepomůže. Nasvědčuje tomu i fakt, že děti volají častěji na Linku bezpečí, protože „karanténu“ s rodiči nezvládají. „Při troše zjednodušení lze říct, že druhá vlna pandemie prohlubuje vlnu první a že funguje přímá úměra: osamocení se stanou osamocenějšími, křehcí se stanou křehčími, ohrožení se stanou ohroženějšími,“ říká terapeut Adam Táborský. Svět se za posledních pár měsíců změnil a mnozí odborníci se shodují, že návrat do „normálu“ nepřipadá v úvahu. Děti tak pravděpodobně momentální stav zažijí ještě několikrát. Ale i  kdybychom se přiklonily k optimistické verzi, co nařízení vlády způsobí dětem do budoucna a lze tomu nějakým způsobem předejít?

Mohlo by vás zajímat: Jak porozumět dětem. Přemýšlejte jako ony a předejděte katastrofám

Ovládnutí technologiemi

I před pandemií přibývalo případů dětí závislých na moderních technologiích. Děti dostávají do ruky tablety i chytré telefony v útlém věku a brzy si bez nich život neumí představit. Nejprve na nich hrají hry, později využívají sociální sítě ke komunikaci a sdílení svého života s ostatními. Momentálně platformy jako Instagram či TikTok zažívají své nejplodnější období. I dospělí mají mnohdy problém se od nich odtrhnout, děti na nich často tráví většinu svého dne. Počínaje šestihodinovou výukou, ze které často přechází právě rovnou na sociální sítě. Samozřejmě i v tomto případě existuje pozitivnější scénář, kdy se zodpovědní rodiče dětem věnují a dohlíží na to, aby na moderních technologiích dítě trávilo jen omezený čas. Jenže podle průzkumů tato forma závislosti čím dál tím více eskaluje, rodiče mají navíc teď i svoje starosti, frustrace či úzkosti. „Do budoucna hrozí, že se děti upnou na technologie natolik, že je reálný svět nebude vůbec zajímat, v jejich očích bude totiž mnohem náročnější než ten ve světě technologií,“ říká dětská psycholožka Andrea Babáková.

Mohlo by vás zajímat: Terapie mezi stromy: procházky s odborníkem jsou rehabilitací duše

Odloučení od společnosti

Zvyk je železná košile. A platí to tak i se současnou krizí. Lidé si postupně zvykají na roušky, ale i na to, že se nemohou vídat se svými přáteli. U dětí tkví nebezpečí v tom, že se v útlém věku nedokáží dívat na věc kriticky a propadají pocitům odloučení. Ty mohou vést až k úzkostným poruchám, spojeným s asociálním chováním. Nebo si děti jednoduše zvyknou natolik, že jim bude připadat osobní kontakt zbytečný, mají přece ten virtuální, který je ledasčem mnohem jednodušší. Ve virtuálním světě může dítě skrývat své komplexy a být tím, kým chce opravdu být. Na fotografiích často používají filtry, které je udělají krásnější, v reálném životě se samy sobě nelíbí, nepřipadají si dostatečně „cool“, a tak jim varianta komunikace skrze sociální sítě přijde mnohem lepší. „Navíc teď se nic vzrušujícího neděje, zato na sítích svět nespí, stále žije a je zábavný. Hrozbou do budoucna by mohlo být, že do něj budou děti utíkat i po krizi čím dál tím častěji, jak reálně, tak v myšlenkách ve škole, což způsobí nesoustředěnost,“ upozorňuje Babáková.

Scénáře, které jsme si dnes představily, jsou poměrně katastrofické a můžeme jim předejít. Pro trochu pozitivní konotace nutno dodat, že někteří rodiče si naopak chování dětí v nouzovém stavu pochvaluje. Zlepšení vidí například v hygienických návycích, ale také v dodržování řádu. „Syn dříve nezvládal vstávání, teď je přesný jako hodiny, nasnídá se a běží na výuku, na kterou dohlížím. Někteří jeho spolužáci prý celou výuku hrají místo poslouchání počítačové hry,“ říká maminka dvanáctiletého Honzy. Právě výchova je momentálně důležitější než kdy dříve. Dohlížejte na to, co vaše dítě přes den dělá, ale zastávejte i roli psychické podpory. „Důležité je nezahlcovat děti emocemi při pojmenovávání toho, co se děje. Neslibovat, co nemůžeme slíbit (např. že všechno dobře dopadne, že se brzy vrátí do školy, že všechno bude následně stejné jako dřív). Na tyto věci máme pramalý vliv, tak bychom se jimi neměli zaklínat při komunikaci s dětmi. Alespoň trocha jasnosti v nejasnosti, trocha jistoty v nejistotě. Sdělit a předestřít následující dny. Pojedeme na výlet. Podíváme se na film. Klidně si můžeme naplánovat týden dopředu - škola, práce, zábava. Ukázat se jako opora, která může mít pochybnosti, ale zároveň vyzařovat pevnost, že pochybnosti ustojí,“ radí na závěr terapeut Adam Táborský z Terapie mezi stromy.

Reklama