Foto: Shutterstock

Ačkoli jsou kardiovaskulární onemocnění příčinou poloviny úmrtí Čechů, lidé jejich riziko berou na lehkou váhu. Proč myslíte, že zanedbávají prevenci a předepsanou léčbu?

Na to je třeba odpovědět z několika hledisek. Na vině je stále ještě poměrně malá informovanost o významu onemocnění srdce a cév. Lidé se proto obávají spíše nádorových onemocnění. Druhá věc je, že si spousta lidí myslí, že jich se to prostě netýká. A třetí faktor je také docela důležitý – lidé se často domnívají, že umřít na infarkt myokardu je krásné. Jejich idealistická představa, že se večer uložím ke spánku, v noci v klidu umřu na infarkt, a ráno mě najdou, není vždy reálná. Kardiovaskulární onemocnění bohužel probíhají i jinak. Pacienti následně mají třeba těžkou dušnost, srdeční selhávání. Neujdou ani pět kroků a kvalita života je podstatně horší. Umírání na onemocnění srdce a cév může být daleko horší než umírání na nádorové onemocnění.

Lze říci, kdo typicky tato onemocnění podceňuje nejvíce?
Existují dva faktory. Jeden je subjektivní vnímání každého z nás, a pak jsou tu objektivní studie. Některé z nich mě docela překvapily. Uvádějí totiž, že srdeční a cévní onemocnění, a třeba i spolupráci na léčbě podceňují více ženy než muži. Já za sebe bych řekl, že zásadně podceňují riziko onemocnění hlavně muži středního věku. Mají dojem, že jich se to naprosto netýká. Druhou skupinu tvoří ženy okolo čtyřiceti let, které se starají o rodinu, a na sebe vůbec nemyslí. A pak jsou to chroničtí lajdáci, kteří na nemoci nemyslí vůbec.

Jaké jsou hlavní rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění?
Těch bylo popsáno několik set, takže se je nebudu pokoušet všechny vyjmenovat. Řekněme si ty nejdůležitější. Z těch neovlivnitelných je to pohlaví. K umírání na kardiovaskulární onemocnění mají přeci jen větší tendenci muži. Dále je to věk – jak stárneme, dostáváme se do vyššího rizika. Dalším takovým zásadním neovlivnitelným rizikovým faktorem je genetická zátěž. Té by si čtenářky měly všímat především. Kde se v rodině vyskytuje onemocnění srdce a cév v mladším věku, je potřeba se prevenci rizikových faktorů věnovat o to více.

Z hlediska ovlivnitelných rizikových faktorů je to zvýšená hladina cholesterolu, zejména hladina LDL cholesterolu, vysoký krevní tlak, cukrovka či kouření cigaret. Někdy dáváme všechny tyto parametry dohromady a hovoříme o metabolickém syndromu.

Od jakého věku by se měli mít lidé zvláště na pozoru?
V obecné rovině bychom si měli dávat na onemocnění srdce a cév pozor od začátku svého života. Dokonce existují projekty, které se zabývají prevencí aterosklerózy již od dětského věku. Zejména při pozitivní rodinné zátěži je třeba vést dítě ke zdravému životnímu stylu. Cvičit, nebýt obézní, nekouřit. Existuje systém preventivních prohlídek, které by měly realizovat dětští praktičtí lékaři a dětští kardiologové a posléze i praktičtí lékaři pro dospělé. Měli by zachytit základní rizikové faktory. Nicméně si myslím, že každý by se měl začít intenzivně věnovat zdravému životnímu stylu nejpozději ve čtyřiceti letech.

Jak se posuzuje kardiovaskulární riziko? A jsou všichni pacienti ohroženi stejně?
Pro tyto účely se vytvářejí speciální tabulky, které pomáhají v péči o nemocné. Naleznete je na internetu. Jsou to aplikace, v nichž zadáme různé hodnoty. Například výši cholesterolu, krevního tlaku, cukru, ale také věk, zda dotyčný kouří cigarety a další. Pomohou pacientovi i lékaři identifikovat míru rizika onemocnění. To je důležité, protože se může stát, že čtyřicetiletý pacient má riziko stejné jako šedesátník, který nekouří a je štíhlý.

Úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění u nás v průběhu času klesá. Čím je tento pokrok způsoben?
To je hrozně zajímavá otázka. Od poloviny osmdesátých let minulého století skutečně dochází v České republice k poklesu výskytu různých onemocnění srdce a cév. Kopírujeme tak trend, který bylo možné před lety pozorovat na Západě. Jen jsme v něm trošičku zpožděni, což je ale dobře. Zatímco totiž u nás stále ještě dochází k setrvalému poklesu, v některých, zejména anglicky hovořících zemích pozorujeme trend opačný. Výskyt srdečních a cévních onemocnění opět začíná narůstat. Bohužel můžeme předpokládat, že se tohoto trendu časem dočkáme i u nás.

Ale zpět k vaší otázce. Na poklesu se podílí celá řada věcí. V převážné většině jsou to, pro někoho možná kupodivu, preventivní opatření a boj s rizikovými faktory. Protože těm se připisuje až 70 % zachráněných pacientů, u nichž se úspěšně bojovalo s vysokým cholesterolem, hypertenzí, diabetem, kouřením…

Pouze třetina, nebo maximálně polovina zachráněných jde na vrub, v pozitivním slova smyslu, vlastní léčebné strategii. To znamená vybudování systému koronární jednotek, zavádění kardiochirurgických přístupů, intervenční kardioologie, zavádění stentů či provádění angioplastik.

Když to tedy shrnu, na snižování úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění se podílí hlavně preventivní opatření, která mají ve svých rukou pacienti. To si možná na první pohled neuvědomujeme. Ale obecně se o těch věcech více hovoří, lidé jsou zvědavější, populace ví, že by měla něco dělat, a přijde k lékaři.


Foto: Shutterstock

A pak nastoupí léčba.
V boji proti rizikovým faktorům samozřejmě hraje roli i léčba. Máme léčbu nefarmakologickou, což je změna životního stylu, úprava jídelníčku, a také farmakologickou. S její pomocí snižujeme hladiny cholesterolu, krevní tlak. I vývoj v tomto směru jde kupředu a přispívá ke snižování výskytu kardiovaskulárních onemocnění.

V léčbě se poslední dobou často používá pojem fixní kombinace. O co jde?
Je to tabletka 2 v 1, nebo 3 v 1 – stejně, jako se dnes dávají do pračky tablety, které jsou současně aviváží, mají čistící účinek a chrání barvu. Fixní kombinace tedy znamená, že v jediné tabletě je několik léčivých látek. To vede k tomu, že pacient daleko lépe spolupracuje, a nezapomíná na své léky.

Co to znamená, že lépe spolupracuje?
Jsou pacienti, kterým když předepíšete na každý den tři léky, tak jeden užívají v pondělí, druhý v úterý, třetí ve středu a ve čtvrtek si udělají lékové prázdniny. Kdežto jednu tabletku pravidelně spolknou.

Pacientům podáváme účinné, sofistikované a prověřené léky, ale oni je často neberou. Účinkuje však jen ten lék, který je užit. Možná to vypadá jako až taková legrační myšlenka, jenže někteří pacienti se spokojí s tím, že navštívili lékaře, který je zkontroloval, a předepsal jim léky. Oni je ale vezmou sem tam někdy. A to rozhodně nevede ke zlepšení kontroly.

Vážně je to až tak zlé?
Ano. Uvedu příklad z našeho Centra pro hypertenzi. Vybrali jsme asi 200 pacientů s opravdu těžkou hypertenzí, u kterých byly indikovány čtyři a více léků. U nich jsme provedli analýzu moči a zkoumalo se, kolik léků spolkli.

Jak to dopadlo?
Zjistila se neuvěřitelná věc. Jen polovina pacientů užívala léky, jak měla. Jedna čtvrtina užívala sem tam něco a čtvrtina neužívala vůbec nic. Nechali si léky napsat, ale neužívali je. A přitom je naše centrum opravdu super specializované. Nedostane se k nám každý, jen těžké případy, které doporučí specialisté, k nimž je předtím odkázali praktičtí lékaři. To znamená, že tito pacienti jsou do léčebného procesu už nějakou dobu zapojeni. Absolvovali spoustu návštěv.

Proč léky neužívají?
Zkoumali jsme to a těch důvodů je několik. Někteří lidé si myslí, že stačí, když tablety užijí jen občas, jiní argumentují tím, že se cítili dobře, nic jim nebylo. Problém je, že tato preventivní opatření se týkají hypertenze, cholesterolu, diabetu, což jsou onemocnění, která nebolí. Takže pacienta nic nenutí k tomu, aby si prášek vzal. Na rozdíl například od pacienta, kterého trápí bolesti od páteře.

Co je tedy cestou, aby pacienti na své léky nezapomínali?
Tady nám nesmírně pomáhá lepší informovanost a spolupráce pacienta spolu s fixní kombinací, protože pacienti jednu tabletu užijí ochotněji, než tablety čtyři.

Zmínil jste, že v některých zemích směrem na západ se trend otočil, a nemocných přibývá. Proč?
Na vině je změna životního stylu. Narůstá počet lidí s obezitou centrálního typu, s ukládáním tuku do břicha. A kromě obezity je to i cukrovka. To všechno stojí za nárůstem potíží u lidí ve středním věku - kolem čtyřiceti, padesáti let. Nejsou to tedy vyloženě starší, například osmdesátiletí pacienti, u nichž by se dalo říct, že je vyšší nemocnost způsobená tím, že se dožíváme vyššího věku.

Takže bychom ani my neměli usnout na vavřínech.
Přesně tak. Trendy západních zemí totiž naprosto podrobně kopírujeme, i když s odstupem času. Je důležité, aby o tom lidé věděli, a uvědomili si, že když jim někdo předepisuje nějaké léky, tak ne proto, aby si zvýšil preskripci, ale proto, že jim chce skutečně pomoct. Léky jsou dnes bezpečné, účinné, není třeba se jich bát. A samozřejmě platí, že čím méně tablet, tím lépe, takže je vhodné využívat zmíněných fixních kombinací.

Čtěte také:

Reklama