S rodiči jsem nikdy nevycházela nijak zvlášť dobře. Hlavně s matkou... Často jsme se hádaly, křičela na mě snad den co den, výprask byl na denním pořádku.
Když jsem si v pětadvaceti letech založila vlastní rodinu a odstěhovala se s mužem do sousední vesnice, cítila jsem konečně svobodu. Nikdo mě nehlídá, nikdo na mne nekřičí, nikdo mi nenadává.
Nikdy by mě nenapadlo, že rodiče budou mít potřebu řídit mi můj život i v dospělosti!
Když se nám narodila dcerka, začala k nám matka pravidelně jezdit. Neviděla jsem na tom nic špatného, jezdila přeci za svojí vnučkou a já naopak byla ráda, že o ní má takový zájem.
Zprvu vše bylo celkem v klidu a v pohodě. Jenže za nějaký čas si maminka zvykla na to, že je u nás den co den až to dopadlo tak, že ráno přijela a domů odjížděla až za soumraku.
Začalo mi to vadit a tak jsem jí lehce naznačila, že jsem ráda když přijede, nicméně mám svůj život, svou rodinu a ocenila bych trochu toho soukromí.
Udělala mi hroznou scénu... Začala křičet, co si to dovoluji, že mi obětovala celý svůj život, že pro mě udělala první poslední a já se k ní chovám takto.
Vzdala jsem to. Neměla jsem chuť ani sílu se s ní hádat a navíc u toho byla malá, takže mi to ani nepřišlo vhodné.
S manželem jsme situaci probírali několik hodin. Petr ví, jaké problémy jsem s matkou v minulosti měla, ale přesto řekl, že je to má máma a babička naší dcerky, tak ať to zkusím nějaký čas vydržet a pokud se situace nezlepší, promluví si s ní on sám.
Situace se pochopitelně nezlepšila, ba naopak! Máma je u nás doma pořád! Do všeho mi mluví, vše dělám špatně, neustále mi zdůrazňuje, že nejsem dobrá hospodyňka, ale ani dobrá matka.
Manžel je nyní na měsíc služebně v zahraničí a já mám pocit, že se z toho všeho zblázním!
Máma vaří, pere, uklízí, protože já podle ní dělám vše špatně! Když jí řeknu „Nech to, já to udělám...“ odpoví mi, ať jí dám pokoj, že by to stejně po mně musela předělávat...
A opravdu to dělá! Když vyžehlím, jde a začne to po mně přežehlovat! Stejně tak s mytím nádobí, nebo s praním prádla.
Asi před týdnem mi dokonce zakázala dát polévku malé, kterou jsem uvařila, že prý je divně cítit!
Nevím proč mi to dělá, ale jsem si jistá, že vše dělám pořádně, správně, tak jak se má. I ona polévka byla moc dobrá... Vše co udělám pečlivě zkontroluji a i když si říkám, že na tom nemůže najít žádnou chybu, stejně ji najde!
A už mi dokonce zasahuje i do výchovy malé...
Zrovna včera jsem si s ní o tom chtěla promluvit. V klidu probrat vše co mě trápí, ale odsekla mi, že se se mnou nebude bavit o hloupostech, a že ví, že bych si bez ní ani neutřela zadek!
Volala jsem tátovi a řekla mu, jak se trápím. Jenže to jediné co mi řekl bylo, že to si musím vyřídit se svou matkou a že bych měla být vděčná, co pro mě všechno dělá...
Ale já o to nestojím!!! Copak to nikdo nedokáže pochopit?! Nechci, aby mi řídila domácnost, aby vychovávala mé dítě, aby organizovala celý můj život!
Kdyby to nebyla má máma, vyhodila bych jí z domu! Přísahám, že ano! Ale copak to můžu udělat vlastní mámě?
Bojím se, že to nervově už dlouho nevydržím a udělám něco, čeho budu celý život litovat...
Nový komentář
Komentáře
Odstěhujte se a nech jí na sebe jen telefonní číslo mobilu. Ten se dá přece vypnout a zase zapnout. Když je tak nesnesitelná a neumí pochopit své chyby tak fakt jiný řešení mě nenapadá. Přeju hodně
ať se matka umoudří.
Miriam, co se zamknout a mamce vysvětlit, že dnes prostě chceš být doma sama a tečka. Ať se třeba za dveřma po.. A ještě ji říct ať přijde třeba v sobotu (dát si aspoň 3 dny).
Matku servat, vyhodit, sebrat ji klice! Kdy bys asi takhle zacala mit svuj zivot? Az matka v 85 letech umre? Tobe ale uz bude 65 a to je pozde cokoliv menit. To je aspon muj nazor. Mysli na sebe, nikdo jiny to za Tebe neudela. Ja jsem byla na matku fixovana strasne a u nas v rodine se vychovavalo stylem "co reknou rodice, je svate". Kvuli tomu jsem si zbabrala zivot, nechala jsem si mluvit do partnera, zrusila na posledni chvili svatbu a pak leta obtizne hledala toho dalsiho "praveho", odkladala tehotenstvi, vdavat uz se uz asi vubec nebudu (rozhodne ne s takovou vervou a romantikou jako bych to udelala tehdy) atd. Dneska uz matku klidne servu, kdyz ma nejake reci a rady, sice je mi to lito a mam vycitky, ale pak se nad tim rozumne zamyslim a je mi docela fajn. Deti nejsou majetek rodicu a pokud se nam matky "obetovaly" (dalsi oblibeny vyraz v nasi rodine), tak to bylo ciste jejich rozhodnuti. Zajimalo by mne, co by asi tak delaly, kdyby nas nemely, mely dost casu a energie na jine veci, jakou by v 70. a 80. letech delaly karieru nebo cim by se zabyvaly? Haha, stejne by se motaly kolem plotny a donekonecna urovnavaly decky a polstarky.
Matku servat, vyhodit, sebrat ji klice! Kdy bys asi takhle zacala mit svuj zivot? Az matka v 85 letech umre? Tobe ale uz bude 65 a to je pozde cokoliv menit. To je aspon muj nazor. Mysli na sebe, nikdo jiny to za Tebe neudela. Ja jsem byla na matku fixovana strasne a u nas v rodine se vychovavalo stylem "co reknou rodice, je svate". Kvuli tomu jsem si zbabrala zivot, nechala jsem si mluvit do partnera, zrusila na posledni chvili svatbu a pak leta obtizne hledala toho dalsiho "praveho", odkladala tehotenstvi, vdavat uz se uz asi vubec nebudu (rozhodne ne s takovou vervou a romantikou jako bych to udelala tehdy) atd. Dneska uz matku klidne servu, kdyz ma nejake reci a rady, sice je mi to lito a mam vycitky, ale pak se nad tim rozumne zamyslim a je mi docela fajn. Deti nejsou majetek rodicu a pokud se nam matky "obetovaly" (dalsi oblibeny vyraz v nasi rodine), tak to bylo ciste jejich rozhodnuti. Zajimalo by mne, co by asi tak delaly, kdyby nas nemely, mely dost casu a energie na jine veci, jakou by v 70. a 80. letech delaly karieru nebo cim by se zabyvaly? Haha, stejne by se motaly kolem plotny a donekonecna urovnavaly decky a polstarky.
Maida: víš, já mám babičky obě, ale ta jedna má dceru, která jí tam šupla svoje 2 děti na celý prázdniny, takže my už měli smůlu, tak sme si babičky ani dědy moc neužily. U druhé babičky sme sice pár prázdnin strávily, ale no sme rády, že jich nebylo víc. Mám obě babičky i dědy ráda, ale no prostě chování babiček bych si představovala jinak. Nikdy si s náma nehrály a nic takovýho. Takovou pravou babičku má můj manžel, to je taková ta hodná starostlivá trošku rozmazlující babička. Ale i popovídá, jak to bylo, když byla ona mladá nebo malá a vždycky tam rádi zajdeme. Takže třeba by to nebyla ta pravá babička a bylo by celkem jedno jak často se vídáte.
Já osobně bych byla nejradši od příbuzných dál, návštěva OK, ale víc nepotřebujem. Člověk má svoje soukromí, jednou za čas je fajn se navštívit a když ste daleko aspoň máte jistotu, že budete mít klid. Jak já závidím svým rodičům, že se tenkrát odstěhovali do vedlejšího města. Nebylo to moc daleko na navštěvování, ale dost daleko, aby měli klid.
31.1.1785 se narodila M.D.Rettigová, takže velké výročí 220let!
Ale proč to píšu - dneska jsem četla její životopisné vyprávění. Taky měla takovou podobnou matku. Matince se nelíbil Rettig (nejdřív nechtěla povolit vdavky, po nich aspoň rejpala a rejpala a rejpala), ale nic jí nebylo recht.
M.D.Rettigová píše: "Byla jsem toho roku několikráte vážně nemocná, k čemuž také nemálo přispělo trápení, které jsem snášela od matky. Museli jsme se od ní odstěhovat, jestliže jsme se nechtěli utrápit starostmi. Toto trápení ztrpčilo nejkrásnější hodiny našeho mladého manželství."
Taky to musela utnout, a to v té době bylo něco. Některý matky -tchyně jsou holt pusinky
Maida: co? No přece máš od ní SVATÝ POKOJ
Co by za to jiná snacha dala
To je přece vůbec to nejlepší a největší, co pro tebe může tchýně udělat. A ty si toho vůbec nevážíš
Maida: no to je zas druhej extrém
dadamac: Přijde mi to jako výborný nápad!
dadamac:
je to strašný mít takovou matku,nevím co bych dělala.S mojí povahou nikomu neublížit bych se asi zbláznila.Možná by ale opravdu zabralo to co říká dadamac prostě ji zaúkolovat třeba to pomůže.Přeji hodně štěstí v řešení
A co takhle jí ještě víc zaúkolovat ? Hned jak vleze mezi dveře, tak na ní spustit třeba "Tak mami, prádlo je připravené na žehlení, k obědu by jsme si dali svíčkovou, jo a nezapomeň utřít prach v pokoji, umýt nádobí, a v koupelně máš připravenou vrtačku na ty poličky. Já jdu k ....(Monče, Alče...) na kafe, přijdu na oběd, ale ať je hotovej v jednu, protože v půl druhý mám být u holiče. A malé rostou zoubky, tak trochu víc pláče, ale ty to zvládneš mami,viď, jsi jednička."
Vsadím boty, že sklapne a sem tam jí něco i docvakne, a to hned, jak cvaknou dveře za tebou.
Pokud to jinak nejde, tak budeš muset vše mamce říci "natvrdo". Trochu to bude bolet, ale jinak to s ní nehne. Ať je u toho i tvůj muž/tedy pokud to půjde/. Maminka si musí uvědomit, že jsi už dospělá a ta rodina je tvoje - ne její. Bude možná trochu kraválu, ale to přejde. A když ne, nedá se nic dělat. Držím pěsti.
Pohodářka, Pepenka, Zuzaa
Bude třeba udělat radikální konec. Vzít klíče a neotevřít, dokud jí to nedojde. Možná na pár dní odjet s dítětem k jiné příbuzné, kamarádce atd., než by se uklidnila. My jsme s tchýní nestýkali 8 let. Tak dlouho to trvalo, než pochopila, že se nám do osobních věcí plést nesmí a už vůbec ne za nás rozhodovat. Trvalo to sice delší dobu, ale pak se omluvila bylo vše O.K. Přičítáme to k dobru jejímu novému partnerovi, který ji trochu "napravil" a stále na tom pracuje.
Zuzaa: já bych to tak udělala taky
nebo vyhodila, prostě bych jí natvrdo řekla, že toho musí nechat, nebo chodit nebude.
Já si to vyřešila už v pubertě, když nás takhle matka komandovala doma a v našem pokoji. Taky nerespektovala soukromí. Nakonec to pochopila.
Jak to tak čtu, tak bych asi měla děkovat nebesům, že mám takové rodiče, jaké mám. Nikdy se nepokoušeli mi řídit život, ani když jsem byla ještě dítě, naopak vždycky říkali, že jejich názor je takový nebo makový, ale rozhodnout se musím sama podle vlastní hlavy. Dělat věci podle sebe, a když to bude špatně, tak to případně napravím, ale že oni za mě nic dělat ani řešit nebudou. Což neznamená, že by mi nechtěli pomoct, kdybych potřebovala, ale já zatím nepotřebovala... možná i díky tomuhle přístupu, kdy jsem byla zvyklá od dětství si věci sama řešit, a někdy i za mladší sestru, kterou jsem měla často na starosti. Od doby, kdy jsem se vdala a měla děti, jsem měla vždycky pocit, že s mou matkou jsme na tom skoro stejně - obě vdané ženy, matky dvou dětí, jen ona má ty roky životních zkušeností náskok, a tak mi občas může něco chytrého poradit :-)))
Já bych už nebyla ani slušná
. Taky sem ráda, že mám svoje, moje rodina byla celkem podobná, mamka bydlí naštěstí celkem daleko, takže když se vidíme, tak jen pokecáme, většinou ani nestihnem vše probrat ahned pádí. Spíš myslím, že jezdí občas a jen aby se neřeklo a vždycky k tomu má nějaký důvod, většinou stejně pracovní. Jinak by ani nepřijela. No u tchýně je to naopak, tu teda fakt musíme kolikrát krotit, aby z nás nědělala malý děti a nechala nás si žít svoje. Mám ji áda, ale taky to občas přehání. Ale zas manžel jí řekne, že to přehání a ona na chvíli přestane, no uvidíme, jak to bude až budou děti, už se chystá, jak si vezme dovolenou a bude mi pomáhat, tak sem říkala manželovi, ať ji nějak decentně naznačí, že si kdyžtak řeknu sama, když budu něco potřebovat, jinak mi to poleze na nervy. Už tak mi to přijde občas postavený na hlavu, když přijde, ví že má dopředu zavolat, aby sme byli doma a neletěla sem zbytečně a ona zvoní dole a donese pomeranče a mandarinky, že byli slevněný, tak je koupila, ale neuvědomí si, že máme sami nakoupený a co přinese navíc nám tu akorát shnije, protože už to nikdo nebude jest.
Ale být Miriam, řeknu jí to slušně, ale razantně, aby to pochopila, můžeš jezdit, ale pohrát si s dětma, domácnost je moje a já ti tam taky neuklízím. Můžu ti říct, že sem to vyřešila s mojí matkou o dost ostřeji, ale už se fakt nestará. Max má poznámku, že by to a to měla, dělala jinak. Ale to sem vyřešila hned jak začla mít tyto sklony.
hele, musíš si vybrat, buď trpět a doaž do matčiny smrti, protože ona k tobě dojížděět nepřestane, ba naopak hrozí, že se k tobě časem přestěhuje, a nebo ji prostě bez servítků vyhodit a mít klid. Je to tvůj život a jsi dospělá ženská, tak se podle toho chovej