S rodiči jsem nikdy nevycházela nijak zvlášť dobře. Hlavně s matkou... Často jsme se hádaly, křičela na mě snad den co den, výprask byl na denním pořádku.

Když jsem si v pětadvaceti letech založila vlastní rodinu a odstěhovala se s mužem do sousední vesnice, cítila jsem konečně svobodu. Nikdo mě nehlídá, nikdo na mne nekřičí, nikdo mi nenadává.

 

Nikdy by mě nenapadlo, že rodiče budou mít potřebu řídit mi můj život i v dospělosti!

Když se nám narodila dcerka, začala k nám matka pravidelně jezdit. Neviděla jsem na tom nic špatného, jezdila přeci za svojí vnučkou a já naopak byla ráda, že o ní má takový zájem.

Zprvu vše bylo celkem v klidu a v pohodě. Jenže za nějaký čas si maminka zvykla na to, že je u nás den co den až to dopadlo tak, že ráno přijela a domů odjížděla až za soumraku.

 

Začalo mi to vadit a tak jsem jí lehce naznačila, že jsem ráda když přijede, nicméně mám svůj život, svou rodinu a ocenila bych trochu toho soukromí.

Udělala mi hroznou scénu... Začala křičet, co si to dovoluji, že mi obětovala celý svůj život, že pro mě udělala první poslední a já se k ní chovám takto.

 

Vzdala jsem to. Neměla jsem chuť ani sílu se s ní hádat a navíc u toho byla malá, takže mi to ani nepřišlo vhodné.

S manželem jsme situaci probírali několik hodin. Petr ví, jaké problémy jsem s matkou v minulosti měla, ale přesto řekl, že je to má máma a babička naší dcerky, tak ať to zkusím nějaký čas vydržet a pokud se situace nezlepší, promluví si s ní on sám.

 

Situace se pochopitelně nezlepšila, ba naopak! Máma je u nás doma pořád! Do všeho mi mluví, vše dělám špatně, neustále mi zdůrazňuje, že nejsem dobrá hospodyňka, ale ani dobrá matka.

Manžel je nyní na měsíc služebně v zahraničí a já mám pocit, že se z toho všeho zblázním!

 

Máma vaří, pere, uklízí, protože já podle ní dělám vše špatně! Když jí řeknu „Nech to, já to udělám...“ odpoví mi, ať jí dám pokoj, že by to stejně po mně musela předělávat...

A opravdu to dělá! Když vyžehlím, jde a začne to po mně přežehlovat! Stejně tak s mytím nádobí, nebo s praním prádla.

Asi před týdnem mi dokonce zakázala dát polévku malé, kterou jsem uvařila, že prý je divně cítit!

 

Nevím proč mi to dělá, ale jsem si jistá, že vše dělám pořádně, správně, tak jak se má. I ona polévka byla moc dobrá... Vše co udělám pečlivě zkontroluji a i když si říkám, že na tom nemůže najít žádnou chybu, stejně ji najde!

A už mi dokonce zasahuje i do výchovy malé...

 

Zrovna včera jsem si s ní o tom chtěla promluvit. V klidu probrat vše co mě trápí, ale odsekla mi, že se se mnou nebude bavit o hloupostech, a že ví, že bych si bez ní ani neutřela zadek!

 

Volala jsem tátovi a řekla mu, jak se trápím. Jenže to jediné co mi řekl bylo, že to si musím vyřídit se svou matkou a že bych měla být vděčná, co pro mě všechno dělá...

Ale já o to nestojím!!! Copak to nikdo nedokáže pochopit?! Nechci, aby mi řídila domácnost, aby vychovávala mé dítě, aby organizovala celý můj život!

 

Kdyby to nebyla má máma, vyhodila bych jí z domu! Přísahám, že ano! Ale copak to můžu udělat vlastní mámě?

 

Bojím se, že to nervově už dlouho nevydržím a udělám něco, čeho budu celý život litovat...

TÉMATA:
DŮM A BYT