6426c910e34f0obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Modré pondělí

Pro věřící nebyl tento den nijak významný, a tak se o něm nehovoří ani v Bibli. Přesto se poslední postní pondělí traduje pod označením „modré“. Některé výklady to přisuzují barvě sukna, do níž se v těchto dnech halí kostely. Ale pravděpodobnější je původ názvu vycházející z německého „blauer Montag“. Slovo „blau“ totiž v překladu také znamená „podnapilý či neschopný práce“. A to lidé po nedělních veselicích, na které se nevztahoval čtyřicetidenní půst, někdy bývali. Moudrá, staletími prověřená tradice tedy velí – nepřehánějte to dnes s prací!

Šedivé úterý

Ani v tento den se nepřihodilo nic, co by bylo pro křesťany důležité. Pro lid ale tento den zásadní přece jen byl. Věřící se mohli naposledy dosytnosti najíst, pak už začínal velmi přísný půst, který trval až do neděle. Proto se tohle úterý někdy také označovalo jako „Tlusté“.

Škaredá středa

Zásadní den pro věřící. Byla to právě středa, kdy Jidáš žaloval (škaredil se) na Ježíše Krista. A pak jej zradil za 30 stříbrných. A tak jí tento název už zůstal. Není ale jediný. Traduje se také jako středa „Černá“, „Smetná“ nebo „Sazometná“. I to má své opodstatnění. Hospodyňky se pouštěly do velkého úklidu celého domu, včetně vymetání kamen, někdy se v domácnosti dokonce i vymetaly komíny.

Měly plné ruce práce a k úsměvu asi daleko. Možná i proto se začalo tradovat, že kdo se v tento den mračí, zůstane mu to po všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek

Ohledně názvu není jasno ani v případě čtvrtka. Jednou z možných variant je zelené roucho, které kněží v tento den oblékali. Označení ale mohlo vzniknout také z bohoslužebného názvosloví „Greinen-weinen“, což v překladu znamená plakati.

6426c80421796obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Na znamení smutku ve čtvrtek také umlkají zvony – počínaje večerní mší svatou „odlétají do Říma“.  Znovu se rozezněly až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Aby lidem nechyběla časová orientace při svolávání k bohoslužbám, nahradily je řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky, zkrátka vše, co rámusilo. Děti s nimi ráno, v poledne a večer obcházely chalupy a za svou službu si od hospodyněk i něco drobného vysloužily. Na řadě míst se tradice obcházení vsi s řehtačkami a různými říkankami oslovujícími Jidáše navrací, i když už jen symbolicky.

  • Na zelený čtvrtek byste měli jíst zelené pokrmy, abyste celý rok zůstali zdrávi. Vařívala se například polévka z toho, co zahrádka či louka brzy z jara dala – například z kopřiv. Zvláštní moc prý v tento den má hlavně sedmikráska. Kvítek podle starých pověr přivolává lásku.
  • Co se zeleně týče, vyplatí se také pustit se do setí. Vše v Zelený čtvrtek zaseté prý dobře prospívá. Stromy pak zatřeste pro bohatší úrodu.
  • Hospodyňky pekly také jidáše – sladké pečivo připomínající provaz, na němž se zrádce Jidáš oběsil. Kdo si na něm ten den pochutnal, byl po celý rok chráněný proti hmyzímu bodnutí nebo hadímu uštknutí. Ale pozor! Nesměl být kupovaný.
  • Kdo se chce vyvarovat nemocí, měl by se ráno omýt rosou. Kdo se ráno umyje rosou, je uchráněn před onemocněním šíje a dalšími nemocemi.
  • Pokud ještě před východem slunce doma zametete, a smetí pak odnesete před dům na nejbližší křižovatku, nebudou se v domácnosti držet blechy.
  • Říká se také, že pokud si zacinkáte penězi, když zvony zazní naposledy, budou se vás po celý rok držet.
  • Rozhodně si v tento den nic nepůjčujte a s nikým se nehádejte. Peníze si k vám během roku prý najdou cestu samy a vyhnete se i rozmíškám.

Velký pátek

Pro křesťany den velkého smutku, kterému se říká také "Tichý" nebo "Bolestný". Prožívají ho ve znamení ticha, rozjímání a přísného půstu. I výzdoba kostela byla chudá, bez květin a svící na oltáři. Ježíš Kristus byl totiž odsouzen, ukřižován a pohřben.

  • Nemělo se proto hýbat se zemí, to znamenalo její znesvěcení, ale ani prát prádlo. Místo ve vodě by se prý namáčelo v Ježíšově krvi. Lidé se také drželi pokynů - nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.
  • Před východem slunce se lidé naopak museli stihnout omýt v řece či potoku, aby byli ochráněni a před nemocemi. Ve vodě ze stejného důvodu brodili i koně.
  • Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.
  • Mládenci zase v noci tajně vyznačovali cestičky od svých domů k obydlí své milé. Pokud ji do rána uhlídali nepoškozenou, byla do roka svatba.
  • Velký pátek dával naději i snílkům – měli se totiž otevírat poklady ve skalách. Upozorňovat na ně mělo světýlko, zářící kapradí nebo otvor ve skále. Otevírat se má dokonce i památná hora Blaník.

Bílá sobota

Nejdůležitější okamžik křesťanských Velikonoc – den Vzkříšení Ježíše Krista. Název soboty je pravděpodobně odvozen od bílého roucha novokřtěnců, které v tento den křtili při obřadech noční bohoslužby vigilie. Zvony se večer navrací z Říma, aby se mohly znovu rozeznít. S koncem Bílé soboty po setmění také končí přísný půst.

  • Hospodyňky uklízely, metly novými košťaty, pekly velikonočního beránka - pro připomenutí oběti Ježíše Krista.
  • Ve spojitosti se zmrtvýchvstáním Ježíše Krista bychom na sobě měli mít něco nového.

6426c889cff39obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Neděle – Boží hod velikonoční

Patří k největším svátkům. Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu. Křesťané oslavují zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

  • Pečou a světí se velikonoční pokrmy. Lidé se o ně dělili s polem, zahradou či studní, aby byl dostatek všeho.
  • Ženy malovaly vajíčka, chlapci pletli pomlázky.
  • Kdo o Božím hodu velikonočním jedl posvěceného beránka, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích.

Zdroj informací: Naše Tradice – Česká televize, Wikipedia, České Velikonoce

Čtěte také: