Byl pochmurný listopadový den a dvouletý Vláďa Bilai si hrál nedaleko rozvodněné Nežárky. Právě ledovou vodu si nešťastně zvolil jako úkryt před Punťou, psem, kterého se bál. Chlapec se začal okamžitě topit.
Naštěstí procházel kolem čtrnáctiletý Roman Ferenci se svým kamarádem Petrem. Topícího se chlapce poznal a okamžitě se mu vrhl na pomoc.
„Stál tam jeden chlap, tak padesátiletý, viděl ho první, ale nechtěl mu pomoct,“ řekl později Roman. On však neváhal. A neváhal by, jak říká, ani kdyby dítě nepoznal. Strach prý neměl, plavání mu vždycky šlo dobře, dokonce byl druhý v soutěži stylem delfín. Jenže ledová, dva metry hluboká Nežárka byla těžší soupeř.
Vláďa ovšem nedýchal. A tehdy se ukázalo, že práce učitelů ve speciální škole rozhodně není zbytečná. Roman si vzpomněl na školení instruktorů Červeného kříže, která se na škole třikrát ročně pořádají, a poskytl Vláďovi umělé dýchání. Dítě se mu povedlo oživit ještě předtím, než přijela Záchranná služba, kterou přivolali Péťovi příbuzní.
Se svým činem se však Roman nijak nechlubil – chybělo málo, a nikdo, kromě zúčastněných rodin, by se o něm nedozvěděl. Roman i jeho příbuzní totiž považovali záchranu lidského života za samozřejmost.
Mezi pěticí nominovaných, představených na stránkách Nadace a v pořadech televize Nova, vybírala veřejnost – a právě ta se rozhodla, že letos bude cena udělena Romanovi. Přebral ji včera v odpoledních hodinách v rezidenci primátora hlavního města Prahy.
„Mám trému a jsem unavený,“ řekl novinářům. Nakonec se však přece jen trochu rozpovídal.
„Chtěl bych být kuchař-číšník,“ prozradil své plány do budoucna. Cena pro něj prý příliš neznamená, je rád, že ho pochválili, ale nic velkého v tom nevidí.
Naplňuje tak do puntíku slova Vítězslava Vursta, předsedy správní rady Nadace ADRA: „Nesnažíme se nikoho vyvyšovat, ale poukázat na chování, které by mělo být samozřejmé.“
„Nestačí, když je žák obrněn vědomostmi, musí porazit strach a lhostejnost, musí mít dobré, laskavé srdce, a to Roman má,“ řekla Miluše Havlíková. „Ale musí i vědět, jak pomáhat,“ dodala.
Předávání ceny se zúčastnila také Iva Velíšková – manželka zesnulého střihače Michala Velíška, který zahynul, když bránil jemu neznámou ženu na Karlově náměstní v Praze, a primátor hlavního města Pavel Bém.
Včerejškem zároveň začíná další ročník ceny Michala Velíška. Své nominace můžete posílat na stránky Nadace ADRA (www.nadace-adra.cz).
Co říkáte na Romanův čin? Jak byste v podobné situaci reagovala Vy? Co myslíte, vezmou si z Romana jeho vrstevníci příklad? A proč nezasáhl muž, který tonoucího chlapce uviděl první? Je důležité udělovat podobné ceny? Znáte nějakého hrdinu?
Nový komentář
Komentáře
Jinak kluk je dobrej
Ťapina (50): přesně.
Kuře (57): my jsme taky měli na "povinném" plavání tak dementní instruktory, že jsem se bála tam jezdit. Plavat jsem uměla, naučil mě táta u babičky v rybníce už někdy ve čtyřech nebo v pěti letech, a na tom blbém povinném plavání bych se naučila tak akorát mít hrůzu z vody. Tak máma řekla učitelkám, že už tam jezdit prostě nebudu. A bylo to. Učitelky měly sice kecy, no ale na plavání jsem už nejezdila, co mohly dělat?
tomuhle fandím... jsem ráda, že všem není osud ostatních lhostejný a myslím, že by se o nich mělo mluvit...
Je to určitě moc hezký pocit někoho zachránit.
Je to velká statečnost a cenu si určitě zaslouží. Asi bych se taky snažila pomoci pokud bych se stala svědkem něčeho podobného, ale v jeho věku těžko říci. Někdy jsou děti statečnější než dospělí, proto je určitě dobře, že se vyzdvihnou jejich činy a veřejně se ocení, třeba si z nich ostatní vezmou příklad.
Smekám,není co dodat
gratuluji a at si i ostaní vemou příklad protože lidi jsou lhostejní a nic co se netýka jejich osoby je nezajímá
Je to obdivuhodné. Cenu si určitě zaslouží.
Bravo Romane
Těžko říct, jak bych reagovala já, ale tenhle kluk je fakt hrdina. Kéž by si z něj vzali příklad všichni bez rozdílu.
i mezi cigány se najdou vyjímky.Tomu hochovi tleskám a smekám před jeho odvahou
Zachoval se perfektně! Myslím, že je potřeba takové činy oceňovat. Určitě to má výchovný efekt i pro ostatní. Nejen pro děti, ale i dospělé.
Je vidět,že ho rodiče velmi dobře vychovali.Bere to perfektně,protože to pro něj byla samozřejmost a to by asi měla být pro každého.Tu cenu si zaslouží jako nikdo jiný.
Já jsem plavat uměla, vodu jsem milovala, táta se mnou na koupalištích vyváděl nejrůznější blbiny... Pak přišla druhá třída a povinné plavání a já jsem se bála potápění a skákání šipek. Tak mi paní "učitelka" podržela hlavu pod vodou, abych zjistila, že to nic není.
Od té doby si na obličej nepustím ani sprchu, skákat stále neumím a potopit hlavu by mě nedonutil nikdo ani za zlaté tele. Zvlášť ve veřejnm bazénu. A to jsem prosím do školy šla po revoluci, žádná hluboká totalita.
včera jsem na to koukala v TV,fakt dobrej ve 14-ti letech
Kluk,jak má být.