Byl pochmurný listopadový den a dvouletý Vláďa Bilai si hrál nedaleko rozvodněné Nežárky. Právě ledovou vodu si nešťastně zvolil jako úkryt před Punťou, psem, kterého se bál. Chlapec se začal okamžitě topit.

Naštěstí procházel kolem čtrnáctiletý Roman Ferenci se svým kamarádem Petrem. Topícího se chlapce poznal a okamžitě se mu vrhl na pomoc.
„Stál tam jeden chlap, tak padesátiletý, viděl ho první, ale nechtěl mu pomoct,“ řekl později Roman. On však neváhal. A neváhal by, jak říká, ani kdyby dítě nepoznal. Strach prý neměl, plavání mu vždycky šlo dobře, dokonce byl druhý v soutěži stylem delfín. Jenže ledová, dva metry hluboká Nežárka byla těžší soupeř.

„Měl jsem teplou zimní mikinu a boty. Plavalo se mi strašně blbě a začal jsem mít strach,“ přiznává Roman. Ruce mu rychle zkřehly, přesto se mu povedlo dostat Vláďu na břeh. Tam mu Petr pomohl vytáhnout dítě ven.

Vláďa ovšem nedýchal. A tehdy se ukázalo, že práce učitelů ve speciální škole rozhodně není zbytečná. Roman si vzpomněl na školení instruktorů Červeného kříže, která se na škole třikrát ročně pořádají, a poskytl Vláďovi umělé dýchání. Dítě se mu povedlo oživit ještě předtím, než přijela Záchranná služba, kterou přivolali Péťovi příbuzní.

Roman se pak vydal domů – mokrý od hlavy až k patě. „Máma mi hned vynadala, kam jsem lezl,“ vzpomíná. „Tak jsem na ni zařval, že jsem zachránil kluka.“
Se svým činem se však Roman nijak nechlubil – chybělo málo, a nikdo, kromě zúčastněných rodin, by se o něm nedozvěděl. Roman i jeho příbuzní totiž považovali záchranu lidského života za samozřejmost.

Byla to Romanova učitelka, Miluše Havlíková, kdo nominoval chlapce na Cenu Michala Velíška – ocenění, které Nadace ADRA už podruhé uděluje člověku, který zachránil lidský život.

Mezi pěticí nominovaných, představených na stránkách Nadace a v pořadech televize Nova, vybírala veřejnost – a právě ta se rozhodla, že letos bude cena udělena Romanovi. Přebral ji včera v odpoledních hodinách v rezidenci primátora hlavního města Prahy.

„Mám trému a jsem unavený,“ řekl novinářům. Nakonec se však přece jen trochu rozpovídal.
„Chtěl bych být kuchař-číšník,“ prozradil své plány do budoucna. Cena pro něj prý příliš neznamená, je rád, že ho pochválili, ale nic velkého v tom nevidí.
Naplňuje tak do puntíku slova Vítězslava Vursta, předsedy správní rady Nadace ADRA: „Nesnažíme se nikoho vyvyšovat, ale poukázat na chování, které by mělo být samozřejmé.“

Romanův čin je podle jeho učitelky také tolik potřebným příkladem pro ostatní žáky a zároveň důkazem, že speciální školy nejsou podřadnou vzdělávací institucí.
„Nestačí, když je žák obrněn vědomostmi, musí porazit strach a lhostejnost, musí mít dobré, laskavé srdce, a to Roman má,“ řekla Miluše Havlíková. „Ale musí i vědět, jak pomáhat,“ dodala.

Předávání ceny se zúčastnila také Iva Velíšková – manželka zesnulého střihače Michala Velíška, který zahynul, když bránil jemu neznámou ženu na Karlově náměstní v Praze, a primátor hlavního města Pavel Bém.

Včerejškem zároveň začíná další ročník ceny Michala Velíška. Své nominace můžete posílat na stránky Nadace ADRA (www.nadace-adra.cz).

Co říkáte na Romanův čin? Jak byste v podobné situaci reagovala Vy? Co myslíte, vezmou si z Romana jeho vrstevníci příklad? A proč nezasáhl muž, který tonoucího chlapce uviděl první? Je důležité udělovat podobné ceny? Znáte nějakého hrdinu?

Reklama