Jedním z důvodů úspěchů rockových skupin není žádné tajemství: zatímco jejich krásné vokály na koncertech většinou zaniknou v řevu fanoušků, jsou to jejich desky, které je dělají slavnými. Takže dobrý zvukový technik v nahrávacím studiu je většinou neznámá hvězda v pozadí jejich úspěchu.
Zde je příběh o slavných lidech, jak je neznáte.

Jednoho jarního večera šel T. A. do svého nahrávacího studia, kde se měl setkat s mladým klavíristou, který chtěl natočit zkušební snímek.
Jako produkční desek byl T. A. špička v New Yorku a zkušební nahrávka v jeho studiu s jeho techniky mohla znamenat zrození hvězdy přes noc.

“Kde je ten klavírista?” stěžoval si nervózní T. A. svému technikovi.
Konečně se dveře otevřely a štíhlý mladý hudebník nesměle nahlédnul dovnitř. Hned bylo zřejmé, že je cizincem, nejenom ve Spojených státech, ale i v nahrávacích studiích. Ale jeho nedokonalé jazykové znalosti nebyly důležité.
Hudba – to je to, co T. A. zajímalo.
Klavírista se usadil a zahrál první zkušební skladbu. Hned po 20 taktech ho T. A. přerušil “Kdo ti, proboha, kdy řekl, že jsi klavírista?” Technik s úšklebkem vypnul nahrávací zařízení.
“Ty nejsi klavírista, ty jsi mlátička.”
Mladík se skromně zvedl, oblékl si kabát a zmizel do noci.
I zkušeného hudebníka, jindy velmi sebevědomého, zdrcující kritka zranila.

T. A. měl za sebou řadu skvělých desek, technicky dokonalých na svou dobu.
Jeho desky byly známé svou vyvážeností, dobrým výběrem skladeb, smyslem pro detail – jinými slovy zaručený úspěch; a tento skromný zámořský muzikant prostě neobstál.
Měl bych dodat, že později se mladík a T. A. dali dohromady a natočili spoustu desek, i když T. A. nikdy nepřišel na chuť jeho robustnímu stylu hry ... a poznámky v jeho nahrávacím deníku říkají “Nezajímavá melodie”,  “příliš expressivní” nebo “něco v té skladbě nesedí”.

Nicméně mladý klavírista prorazil, jeho desky se prodávaly a můžeme i dnes slyšet zvláštní hudbu, ktera tak rozčilovala pedantického produkčního - nezaměnitelnou hudbu ruského emigranta Sergeje Rachmaninova.
A T. A. starý produkční gramofonových desek, protivný a často nerudný dědek, který ovšem byl nejlepší ve svém oboru – taky hlavně proto, že byl jediný – byl Thomas Alva Edison.
I přes to, že Edisonův hudební názor nebyl příliš uznáván, (Edison sám o sobě říkal, že je spíš inženýr než hudebník) – přece jenom se neměla jeho kritická slova Rachmaninova tak dotknout, protože Edison, tento proslavený výrobce gramofonových desek - byl téměř úplně hluchý.   

    
Reklama