Zdravím všechny ženy - in!
 
Žádost o ruku může být opravdu netradiční. Slyšte tedy můj skromný příběh, který se stal minulé léto.
Minulý rok v březnu jsem vyhrála stipendium do USA. Hurá! Splnil se mi sen, který však nenadchl mého partnera. Jelikož je o čtyři roky mladší, tak jsem o svatbě moc nepřemýšlela. Jelikož jsme oba dva nadšení sportovci, týden před odletem do USA, v parném létě, jsme se potili na sportovním soustředění nedaleko Sadské. Poslední den mi bylo divné, že něco pořád žmoulal v kapse a že mi chce něco říct. V duchu jsem se modlila: Panebože, ať mne nepožádá o ruku. Pořád jsem se nějakému důvěrnému rozhovoru vyhýbala, až už to nevydržel a na procházce u rybníka si klekl vedle kuňkajících žab, a jestli si ho vezmu a budu mu ten rok věrná. Jelikož jsem byla dost rozrušená z odletu a událostí kolem, řekla jsem, že nevím, a navíc se mi absolutně nelíbil prstýnek, který zářil z krabičky.
Po dvou hodinách oboustranného pláče a zármutku se mi to nějak rozleželo, leč moje láska nikde. Představte si, že odjel vyměnit zásnubní prsten a pozval mne na večeři. Tam se to napodruhé povedlo, takže ze mne konečně vypadlo ano. Při dezertu se ve dveřích objevili jeho rodiče a hlučně halasili hned od dveří: „Tak co jsi řekla?". Bylo to nakonec docela veselé, i když jsem druhý den letěla hodně daleko.

No, a happy end? V Americe jsem si koupila zlaté svatební šaty a„naboxovala" je do kufru a už za 14 dní si řekneme svoje ano v nádherném kostele, tak doufám, že bude při nás stát kupa andělů.
Zdraví a hezký den přeje

Angel

Fotka je přímo ze zásnub, kde se tlemím na prstýnek. :)))
Vám to ale oběma přímo pekelně sluší!  Díky za příběh i za fotku. Doufám, že pošlete i nějakou svatební, abychom viděly ty vaše zlaté šaty!
Reklama