Uááááááá! Pravou rukou se pokusím zavraždit budík, levou si přetáhnu peřinu přes hlavu a zkouším se ještě na chvíli ponořit zpátky do toho krásného snu, co se mi dneska zdál. Zdálo se mi, že jsem se právě provdala za obrovského boháče, v hlavě mi zůstal matný pocit, že to byl nějaký velvyslanec nebo něco podobného. Hezký chlap, nádherný dům, vlastně skoro zámek, úžasná zahrada, kterou jsem po cestičce z oblázků cupitala za svým čerstvým manželem a s úlevou jsem si říkala: „Ještě že tu mají zahradníka, tohle by se mi plít nechtělo…“ V duchu jsem ještě lehce zkritizovala strukturu zahrady (zeleninové záhony plné hlávek salátu vedle růží vypadaly fakt blbě) a pak už jsem se jen s pocitem štěstí zahleděla na svalnatá záda svého nového manžela a z přilehlého trávníku za námi přiběhly tři roztomilé děti ve věku 2,
Uááááááá! Já chci druhý díl! Šmarjá, teď zase zvoní mobil přítele, který si nastavil buzení na čas o 5 minut později. To už snad vážně budeme muset vstát. Ale ještě chvíli se přitulíme a užíváme si ten nádherný pocit polospánku. Vykládám příteli svůj dnešní sen. Jejda, to jsem neměla dělat, urazil se. To je truhlík – žárlit na vdovce ze snu… Jo, to si ho budu muset udobřit nějakou dobrou snídaní.
Je zvláštní, jak ráda trávím noci a vstávám s tímhle mužem, kterého jsem poznala teprve zhruba před rokem. Nejraději mám vstávání v sobotu. Přítel se sice budí už kolem šesté, ale mne nechá spát. Jen se ke mně přitulí. Naše kočky okamžitě poznají, že se probral, a za chvíli už je v obložení kočičí rotou a minimálně do osmi má co drbat a hladit.
Každou sobotu, když se budím v tom příjemném obklopení mužem, kterého mám ráda, a kočkami (a to se mohu stoprocentně spolehnout, že v osm hodin a pět minut k nám pod peřinu zapluje mladší syn, který seběhl z patra, kde má dětský pokoj, a studenými nohami nám na chvíli způsobí třesavku), mám pocit obrovské pohody. A vždycky si vzpomenu na zoufalé pocity, které jsem měla každé ráno a zejména každé sobotní ráno za dob svého manželství, jež se před 3 lety definitivně rozpadlo.
Můj bývalý manžel byl, stejně jako můj současný přítel, ranní ptáče. Dennodenně se budil v půl šesté (sobota nesobota), nejdříve se mě pokusil v posteli zmermomocnit, což se mu, musím se bohužel přiznat, většinou nepodařilo, protože já mezi ranní ptáčata rozhodně nepatřím, a vyskočil z postele. Začal tím, že vlezl do koupelny, pustil vodu a začal hlaholivě zpívat. Matně si vybavuju rány smetákem od sousedů. Taky si v sobotu chtěli přispat, ale měli smůlu. Pak jsem slyšela, jak se dveře koupelny otvírají a vzápětí prásknutí. To už jsem byla skoro vzhůru. Následně práskly dveře od šatní skříně, div se z nich nevysypalo zrcadlo, a má drahá polovička začala třískat nádobím v kuchyni. Věděla jsem, že se snaží strhnout pozornost na sebe a probudit nás. Vždycky říkal, že spát v sobotu je mrhání volným časem. Vůbec byste neřekli, jaký rámus lze udělat vyndáním jednoho hrnku, jedné lžičky a krabičky čaje z kredence. Podle budíku u sousedů (měli ho den co den nastaven na šest) jsem věděla, že právě odbilo šest. Manžel vběhl do ložnice a optal se mne, co budu snídat. Sobotu co sobotu jsem mu dost otráveně sdělila, že ještě snídat nebudu, že ještě spím. „A to mám jako snídat sám?“ urazil se pokaždé. Zajímavé je, že ani po patnácti letech manželství mu nedošlo, že v sobotu prostě a jednoduše nehodlám vstávat a snídat v šest.
A tak si poslední rok vychutnávám každé ráno a to sobotní obzvlášť. Kdysi jsem měla chuť zavraždit manžela, dnes vraždím jen budík. Uáááááá!
Kadla
Krásné dobré ráno, Kadlo, to jste mi tím pěkným povídáním zvedla náladu! :-) Co se týče rámusu způsobeného jedním hrnkem a dvířky od skřínky, vím velmi přesně, o čem mluvíte. Moje drahá polovička je taky hlučná, a to po celý den. Naštěstí většinou vstává později než já, a když ne, tak ani nesnídá.
Moc vám přeju, že to teď máte v životě tak pěkně zařízené a že vám to klape.
Nový komentář
Komentáře
Suzanne: Nééé, nezaložila. Ale kdybych jim to zpoplatnila, už vidim, jak si houfně štělujou budíky a s nadáváním se plazí na úřady sami.
Amálie: tys to nijak nespecifikovala ..."Znám spoustu sov, které jsou neustále nas*ané či ve stresu, že nestihly tenhle úřad, tamten obchod, to či ono, takže při mých pochůzkách vyřizuju věci právě sov (a žádného skřivana). " Tak jsem myslela, že sis na sovách založila živnost
to je téma
- řídí se sluncem - v létě se budí v šest, v zimě v devět. Komu by se chtělo v zimě dobrovolně vstávat do tmy a zimy.
moje pratchýně byla specialista na to, že po noci, kdy věděla, že jsme to protáhli až k ránu, přišla nejpozději v sedum klepat na dveře s nějakým dotazem jako "děcka, spíte? neumřeli jste? nemáte hlad?"
dělala to schválně, aby nás "vychovala" abychom chodili spát "jako slušní lidi"
moje babička zas měla hlášku "vstávat, bude krátký den!"
nejlogičtěji se podle mne chovají moje
Suzanne: Ty říkáš práce pomoci přátelům?
Nejhorší ze všeho je, že jezdím do práce na sedm, a to do jiného města... fakt nevím, jak dlouho se to dá vydržet.
...aha, tak ty
Tobbi: to máš naprostou pravdu - naše společnost je nastavená na skřivany. Jak už tu někdo podotkl i díky císařpánovi.
Amálie: ale aspoň máš díky sovám práci - takže jsou ti sovy užitečné
interpunkce
, no to se mi povedlo
Tobbi: Mě by nevyhovovalo chodit do práce později, protože chci ze dne něco mít a tak bych se vracela z práce večer.
Jsem asi skřivan, bez ohledu na to, v kolik jdu spát, vstávám nejpozději v 8:30 (ale to bych už jsem musela mít v sobě alespoň 2 lahve šampusu a ponocovat do 5 hodin).
Měla jsem sousedku- byla v domácnosti, a ta vstávala denně ve 4 hodiny, měla tak čas pro sebe a všude byl klid
Tobbi: Přečti si můj příspěvek č. 30, případně i všechny zpětně a pak mi napiš znovu.
Suzanne: A co vstávat ve dvě ráno? To teprv člověk demonstruje, že není lemra líná
BTW: Jedna moje kámoška skoro vůbec nespí, třeba jen tři hodiny za noc. Není sova ani skřivan, ona prostě, zdá se, moc spát nepotřebuje
(A já asi spím za ni)
Amálie: A proč pak to tak je? Protože tenhle svět (a tím myslím ČR) je nastaven, aby vyhovoval skřivanům a ne sovám. Kdysi dávno jsme byli na školním výletě ve Francii. V devět přijedeme do Remeše a tam nic! Zatažené roletry, nikdo na ulicích, sem tam nějaký ten uklízeč... Úřady mají otevřeno od 9:30.
Nejde o to, nařizovat si ráno budíka, ale o to, že i když si ho nařídíš, stejně seš, jak praštěná pytlem a když se večer vyloženě nutíš jít spát do desíti, stejně neusneš, zíráš do tmy.
Suzanne: Znám spoustu sov, které jsou neustále nas*ané či ve stresu, že nestihly tenhle úřad, tamten obchod, to či ono, takže při mých pochůzkách vyřizuju věci právě sov (a žádného skřivana). Kdyby nebyly lemry líný jít dřív spát a ráno si nařídit budíka, mohly by si to milé sůvy vyřídit samy.
Amálie: na druhou stranu - sovy i skřivani mají stejně dlouhý den
akorát každý na jinou stranu. Ono se to dá i otočit - kdybys nestrašila v 6 ráno, nepadaly by ti v 10 víka, popř. příště radši vůbec nechoď spát, abys mohla strašit už ve 4 - obojí má stejně zvrácenou logiku
Meander: Věta tvého otce a tvého exe v podstatě vyjadřuje můj soukromý a pečlivě skrytý názor na sovy.
Ale to můžu říct jen tady, kde se nevyskytují osoby se mnou často či občas vstávající.
Tobbi 33:
Meander: válení do osmi - dobrý
Meander:
"válet se do osmi"
to mě fakt pobavilo, já když vstanu o víkendu v osm, pobvažuju to za vstávání brzo
, což dobrovolně neprovozuju
v osm vstávám ve všední den a rve mě v tu nekřesťanskou hodinu ven budík
Skřivany bych střílela. A začala bych jeho debilní Výsostí Františkem Josefem I., který vstával v pět ráno a protože náhodou vládnul půlce Evropy, potýkáme se s jeho neblahým dědictvím doteď. Jinak moc skřivanů neznám (krom dvou kámošek), já jsem ráno jak praštěná pavlačí, chodit někam na osmou, by byla moje zhouba. Si to dobře pamatuju z dob, kdy mi začínalo na gymplu vyučování v 7.45
Můj přítel sice skřivan není, ale taky není takový spánkoholik jako já a ráno má choutky. Takže jsem mu důrazně vysvětlila, že sex považuji za společnou aktivitu dvou lidí a ti by měli být při vědomí. Pokud chce masturbovat, nechť k tomu laskavě užije své ruky, nikoliv mě.
Meander: