Ahoj Merylko,
musím taky přispět svou troškou do mlýna na téma, kdy jsem pochybovala o duševním zdraví svého manžela.
Minulý týden jsem vařila ve spolupráci s manželem oběd. On dělal lososa na smetaně a já dostala za úkol uvařit rýži. Ptala jsem se ho, kdy hodlá dát lososa péct, abych včas dala vařit rýži. Poté jsem dala vařit 2 hrnce rýže, jednu klasickou pro mě a děti a neloupanou pro manžela, který ji má rád. Dalo mi docela práci hlídat, kdy bude jaká várka uvařená, protože každý druh se vaří jinak.
Manžel se piplal s lososem, stále nebyl hotov, proto jsem se ho zeptala, kdy už proboha ten oběd bude. A máš vařenou rýži, zeptal se mě, zdálo se mi, trochu poťouchle... ano, mám, za 5 minut je dovařená, já na to... a v tom okamžiku se můj manžel zachoval jak malý dítě, chytil se mého prvního slova: ano. mám,
přiskočil ke sporáku a nedovařenou rýži sebral a jal se vylévat vodu do dřezu.
Zůstala jsem na něj zírat v němém úžasu a pronesla jen - říkala jsem ti až za 5 minut!!!! Načež on s výrazem bojovníka - ne, řekla jsi, že je hotová, spěcháš na mě s obědem, tak je hotová!
Musím se Vám děvčata přiznat, že jsem to nevydýchala a počastovala ho několika výrazy, které jsem používala hlavně v dřívějších dobách našeho manželství, kdy jsem ještě nedovedla krotit své emoce... celý den jsme pak spolu nemluvili.
Druhý den jsem také chodila napučená okolo něj, když manžel nevydržel a povídá mi - budeš k tomu guláši vařit brambory nebo RÝŽI?! V té chvíli jsme oba vyprskli smíchy a bylo po hádce. Ale řeknu vám, den předtím jsem nebyla daleka toho ho odstřelit.......
Žábina
Milá Žábino... co dodat? Snad jen - jak já ti rozumím. V neděli jsem přesolila špagety.... :o))) Katastrofa, chápeš? :o))))
Nový komentář
Komentáře
Eva_Fl: Ona to fakt dokázala dotáhnout do konce
A když byla přinucena tátou a okolnostmi udělat kompoty nebo šťávu, vyrobila takovej hnus, že už ji nikdy nikdo neotravoval a ona mohla šťastně a spokojeně ze všech zahradních plodin vyrábět čůčo. 
Žábina: vidím, že všude je to podobně jako u nás. největší hádky vznikaj kuli pí*ovině
a když de o vážnou věc, dohodnem se a funguje to.
Nyotaimori: moje řeč! vaření nerozumim, vařit neumim, vařit nechci umět, vařit nebudu.
bude vařit muj protějšek! ha! chlapi náhodou umí, když chtěj, je to jenom přežitek, že má vařit ženská! nejsme v pravěku, kdy muž byl lovec a žena na něj čekala "doma", kde opečovávala vše kolem dětí a stravy. chodit do práce budu stejně jako přítel, tak nevim, o co go. vidim to na máti. když dorazí v půl pátý z práce domu, začíná jí tak do osmi další sichta v podobě uklízení, praní vaření... takle dopadnout nechci. musí se to rozdělit..
Meander:
Tomu rikam duslednost!
Žabina.:Ty chlapi jsou někdy vtipný,ale druhého to na
ne.Hlavně,že to dobře dopadlodruhý den.Jak dopadl oběd.??Dovařili jste ho?
Koukám,že mám štěstí,že ten můj zvládne maximálně kafe
To je tak když jednu věc dělají dva.
U nás buď vařím já nebo on. Nikdy současně. Nějak se nesneseme. Kdysi mi celý den kecal do toho co vařím, jak vařím. Tak jsem mu talíř vyklopila na hlavu a od té doby je klid.
Nejvíc ho nas**** to následné mytí podlahy.
To já jednou nedosolila rýži
. Dopadlo to tak, že 
, kterej se do tý doby staral jen o kuře, tu dovařující se rýži osolil a přesolil a tak ji chtěl pomocí horké vody odsolit tím, že jí tou vodou propláchne a proleje přes cedník, což já nevěděla. Jenže odešel a já tu vodu do té rýže nalila s tím, že jí v zápětí půjdu slejt. A v tom přišel... 
. 
Ale oběd byl tenkrát moc dobrej, jen to rozčilování se při vaření
Naštěstí moje vaření provází klid,ale občas se stane,že má
jakousi provokativní připomínku,já ho s klidem vyhodím z kuchyně se slovy,že mu taky nekecám do toho jak se míchá beton nebo malta..apodobně nebo mojí osvědčenou větou je,že pokud se mu to nelíbí a maminka to dělá jinak,bude muset za maminkou...já to dělám takhle
.A je raz dva po problému.Ale pravdou je,že co máme malého,nemá čas se mi v kuchyni motat.
Eva_Fl: i ty, Brute
Máti se pokoušela jeden čas vařit a táta pořád tancoval kolem a kybicoval. Milá máti se naštvala. Položila nůž na prkénko a řekla "tak si teda vař sám". A zbylých dvacet let neuvařila ani vejce na tvrdo
Zabino, ale on mel pravdu....
Lenika: to ten můj zas tvrdí že brambory neumim oškrábat - mám silný (podle něj) šlupky a trvá mi to dlouho. Je fakt že on vezme škrabku a za chvilku máme hrnec brambor jedna jako druhá ("to jsem se naučil na vojně").
To Meryl: Pokud jsi na to přišla ještě při vaření tak honem oškrábnout dvě větší mrkve podélce rozkrojit na čtyři kousky a šup do hrnce. Mám zkušenost, že od přesoleného guláše až nevím kam se to dá tou mrkví stáhnout.A tou mrkví se dá ještě druhý den dosolit polévka.
Dík děvčata ale když už se dám do vaření a to je po různých skušenostech málo kdy, tak od toho odcházím v okamžiku kdy žena nadzvedne některou pokličku a nebo při dotazech nedal jsi tam moc cibule, oslil jsi to dost a pod. Uvědomte si to když se manžel pohrne ke sporáku.
Omlouvám se,mělo být NAUČILA.A téměř všechno,rybí polévku vaří manžel.
Rýži dusím,kupuji divokou nebo parboloid(či jak se to píše).Hnusilo se mi syrové maso,tak dlouhá léta mi ho manžel chystal.Až na mateřské jsem se nučila vařit všechno.Úchylkou mého muže a syna jsou zase dokonale kulaté a malinké játrové knedlíčky.Občas bych vraždila.
Lenika: to můj taťka je gurmán a pozná
když mu do bramborového salátu brambory oškrabeš, nebo uvaříš ve slupce
a brambory taky neumíme - nikdo z rodiny správně nakrájet na kostičky, on je má totiž všechny stejné ale ta doba....