Je začátek roku a já už mám obavy z toho, co vše budu muset letos stihnout. Ne v práci, kterou momentálně plánuji tak, abych se mohla věnovat dětem, ale ve svém volném čase, který naplno ovládl můj hektický přítel,“ svěřuje se Renata s problémem, nad kterým se asi většina z nás pousměje.

Její starosti bychom chtěly mít, že... Ale ono se to samozřejmě mluví, když člověk nezná bližší okolnosti a neví, jak těžké bylo pro rozvedenou ženu najít muže, kterému by nevadili její tři děti z předchozího vztahu.
 
To pak samozřejmě ustupujete tam, kde vám to ze začátku přijde nejméně zásadní. Ale ve finále vás tyto nepodstatné drobnosti stejně mohou dohnat a znepříjemňovat už tak ne úplně ideální životní podmínky,“ vysvětluje, proč tak poslední dobou přemýšlí o tom, zda je její aktuální vztah stojí za to. Cítí se unavená životem a chybí jí jakýkoliv čas, kdy by mohla dle jejích slov jen tak sedět. Pocit sladkého nicnedělání, chvíli, kdy by mohla jen tak být a nic neplánovat, nezažila už hodně dlouho. A i když si na první pohled užívá při aktivitách, jež plánuje její současný přítel, je to vlastně pořád povinnost. „Můj přítel je urputný ve všem, co dělá. I zábavný čas strávený s ním se mění v dril. Jen úkoluje, kam ještě půjdeme, co je třeba stihnout...“, vysvětluje.
 
Proč to všechno snáší, když není se stavem věcí spokojená?
 
Když jsme se s manželem rozešli, zůstala jsem dlouho sama,“ říká se špetkou hořkosti šestatřicetiletá prodavačka, jež svůj život spravedlivě dělí mezi své děti, práci, kam na pár hodin denně dochází, a přítele, který byl ochoten sdílet život nejen s ní, ale také s jejími malými dětmi. Nelehká situace, kterou v různých podobách zná hodně žen.
 
Matka s třemi dětmi a ještě bez trvalého rozumného finančního příjmu není pro muže úplně tím největším lákadlem, takže si upřímně řečeno moc vybírat a diktovat nemohu,“ konstatuje pragmaticky žena, která chodí uklízet do jiných rodin, aby si přivydělala nějakou tu korunu. A dlouho propadala beznaději, že už zůstane na vše sama. Schůzky a krátké známosti končily většinou naprostým fiaskem.
 
Teď je ovšem velmi unavená a neví, co dál. „Volný čas by měl být oázou odpočinku, příjemným časem, jenž jen tak plyne a dává zapomenout na náročné věci, s kterými se musíme v šedivé každodennosti potýkat,“ myslí si Renata. Pro ni však i ty vzácné chvíle odpočinku představují vypětí, nutnost podávat výkon a bavit se tím, co navrhne její současný partner. Když se mu snaží vysvětlit, že by někdy chtěla jen tak nic nedělat, urazí se, že nedoceňuje jeho snahu. „Nechci ho ztratit, a tak se přizpůsobuji,“ povzdychne si unavená žena s náznakem despektu. A to není dobré znamení.

Přečtěte si také: 

Reklama