Zkameněliny. Fosilie, památka věků dávno zašlých, miliony a miliony let staří živočichové, jejichž vápencové schránky zkameněly, nebo se rozpadly, ale zůstaly otisknuty v tom, co je obklopovalo… Byli jste někdy na nalezišti, kde se dají najít mušličky nebo dokonce trilobiti? A zažili jste, jaké to je, propadnout se s každým nálezem hlouběji a hlouběji do minulosti?

Přiznám se, že zkameněliny mne fascinovaly od útlého věku, kdy jsem se pohyboval v okolí Pálavy, která je známa nejen jako naleziště z dob lovců mamutů (ano, archeologové už nalezli místo, kde jsou tisíce mamutích kostí, které naši předkové odkládali po svých hostinách po dlouhá staletí, kdy mamuty lovili), ale také patří k místům s bohatým výskytem zkamenělých mořských tvorů.

O trilobita sice nezavadíte, ale když víte, kam máte jít a po čem se máte dívat, můžete nalézt doslova desítky otisků mušliček i mušlí samotných a čas od času narazíte i na nějaký pozůstatek většího živočicha, o kterém se bez odborné rady můžete jenom dohadovat, co byl zač.

Pochopitelně nemůžete jen tak jít s kladivem do chráněné krajinné oblasti a začít bušit do skály, to je zakázané, ale jsou místa, která chráněná nejsou a na kterých můžete nalézt poklady staré klidně sto milionů let. Ano, tak staré jsou některé zkameněliny.

K nejvzácnějším nálezům celého Mikulovska patří dokonale zachovaný žraločí zub. Řeknete si, že těch se našly tisíce. To ano, ale tento má přes deset centimetrů a vědci odhadují velikost jeho původního majitele na nějakých 20 metrů. A to není málo.

Takové štěstí mít asi nebudete, já ho aspoň neměl. Jsem ale paleontolog amatér už odmalička, a tak jsem s nadšením dal na rady místních, kteří vědí co a jak, a zajel nějaké tři kilometry za Mikulov do starého písečného dolu.

Ani tam by se nemělo chodit, objekt je oplocen, ale plot už pamatuje lepší časy a vy nebudete první návštěvníci v dolíku, který skrývá to, co vás zajímá. Na dně leží velké kusy skály. Když se na ně podíváte zblízka, zrychlí se vám trochu tep. Jsou celé pokryty úlomky mušlí a lastur, sem tam na nich zahlédnete otisk po celém živočichovi, který musel vypadnout.

Je to celý velký kus mořského dna, výmluvnější než fotografie, protože všechno je zachyceno plasticky, všeho se můžete dotknout a přímo slyšíte pravěký oceán, který ve svém příboji pohřbívá svoje další a další obyvatele. Pochopitelně, máte-li to v krvi jako já, se vás zmocní něco jako zlatá horečka. Ten velký kámen je celistvý a domů ho zkrátka nedostanete.

Obvyklý potup je asi tento: Zuřivě začnete odhazovat kamínky, které jsou kolem, otáčet je a zkoumat, jestli v nich něco není. Je. Pochopitelně, že je. Jen tady dole rozhodně nebudete první, kteří hledali. Ale to nevadí, jste nadšeni z jakéhokoli úlomku, který se aspoň trochu podobá mušli. Pomalu se drápete do svahu a postupem času, jak přesíváte vlastníma rukama písek, musíte narazit na něco, co už není úlomek. Na něco zajímavého, něco, co vám ten dech zrychlí zaručeně.

Pochopitelně byste s sebou neměli mít ani kladívko, ale když šikovně ťuknete do nějakého kamene s prasklinou, může se vám otevřít pohled na něco, co nevidělo světlo světa celé věky. Vy jste první. A to je to nádherné, to jedinečné. Objevujete historii vlastní planety, ze země vynášíte na svět mušličku za mušličkou… Dostat mě z lomu byl problém. Věděl jsem, že určitě stačí ještě jednou či dvakrát hrábnout do písku a objevím další unikátní žraločí zub, ne-li žraloka celého! Pochopitelně, že se to nestane, ale mohlo by!

I tak ale před sebou najednou máte spoustu vápence, který je tak zajímavý, že ho prostě nemůžete nechat ležet. Máte ho moc kilo. A je vám jasné, že tolik ho zaprvé neunesete, a zadruhé vás s ním nepustí domů. Následuje nejbolestivější fáze – fáze třídění, které fosilie jsou ještě natolik zajímavé, aby nezaujaly jenom vás. Když to půjde dobře, zvládnete ty nejhezčí k autu odnést na třikrát, když budete trénovaní, tak i na dvakrát.

Je to dobrodružství, které musí zaujmout každého, já až budu mít vlastní byt, bude v něm jedna vitrína určena speciálně nálezům podobného typu, po skalách lezu nejen u nás, ale i různě jinde po Evropě. Jen ten originál, vlastnoručně získaný trilobit, mi pořád ještě chybí…

Reklama