Někdy mívám pocit, že všechny ty vysavače, pračky, mixéry nebo žehličky mají duši. A pokud ji nemají, tak jim výrobce zcela jistě namontoval nějaký „sedmý čip“ na schválnosti. Vzpomínám si, jako by se to stalo včera, a na ten den nikdy nezapomenu...

Teď se sice při vzpomínce usmívám, ale tehdy mi moc do smíchu nebylo, protože se proti mně spikly všechny spotřebiče!

Za vším hledej ženu, ovšem já bych toto rčení trochu poupravila – za vším hledej toustovač. Ano, je to tak. Jednoho dne jsem vyrazila do obchodu, uviděla nádherný, dokonalý, jedinečný toustovač a musela ho mít. Ten můj doma stejně už dosluhoval.

Po příchodu domů jsem ten svůj starý vložila do igelitky, že ho později nějak šetrně a ekologicky zlikviduji, a celý balík jsem postavila k odpadkovému koši. Pak to přišlo, ve chvíli, kdy můj toustovač věděl, že to má spočítané a že navždy opustí svět dozlatova opečeného a voňavého chleba, vyslal nějaký neznámý, ale zřejmě velice silný signál o pomoc směrem k ostatním pomocníkům v domácnosti. Kdybych psala horor, asi bych uvedla, že se venku zablesklo, obloha náhle potemněla a v celém domě začala poblikávat světla. Ozval se temný hukot a dunění... ale zpět do reality, opravdu se začínal ozývat temný hukot a dunění. Přicházel odněkud z koupelny. Hučení neustále sílilo, pak se ozvala rána a bylo ticho. Rozběhla jsem se za utlumeným zvukem a zjistila, že strůjcem příšerného zvuku byla moje pračka, otevřel se jí buben. Komu se to již někdy stalo, jistě ví, že se nikdy poslušně neotevře nahoře nebo na boku. Vždycky dole! Těžké prádlo pak tlačí na dvířka a máte to spočítané. Po pár minutách jsem vzdala dolování zaseknutého bubnu s tím, že to nechám na manželovi, aby to zvládl jistě lépe. V kostech jsem tak nějak cítila, že nemám svůj den. Rozhodla jsem se, že si udělám toasty v mém super novém toustovači a půjdu se uklidnit k oblíbenému slaďáku. Toastíky jsem si zandala do toustovače a vydala se vedle do pokoje přetáčet kazetu.

Byl klid, až do doby... až do doby, kdy se ozval z útrob videa podezřelý zvuk. Najednou se začalo strašně rychle přetáčet, škvrkat, smrkat a já nevím, co ještě, a najednou ticho. Moje zoufalství (a hlavně vztek) se nedá popsat slovy. Moje Julia a Richard se namotali někam na hlavu videa. Nikdy bych neřekla, že dokážu vyslovit tolik sprostých slov na adresu nebohého přístroje. Jistě bych jich vymyslela víc, ale ucítila jsem takový divný zápach. Vyběhla jsem do kuchyně, kterou už zahaloval zlověstný dým, čmoud a puch, který se nedá ani popsat. Připadalo mi, že jsem v toustovači snad upekla nějaké domácí zvířátko. Když jsem vše seškrabala a dodrhla, rozhodla jsem si udělat kávu. Zapnula jsem konvici a najednou tma, tak jsem ji zase vypnula a šla si na zbytek dne lehnout do naší ložnice, kde mě může ohrožovat tak možná elektrický budík – který ovšem díky výpadku pojistek nešel. Vzbudilo mě až nadávání a hrozné rány, které se ozývaly z chodby. To dorazil manžel. Ptal se, co jsem dělala, tak jsem mu řekla, že by mi stejně neuvěřil. Odešel nahodit pojistky a já k večeři udělala toasty, ovšem ve starém toustovači. Ten teď poctivě střídám s tím novým.

A tak skončilo jedno spiknutí strojů. Možná to byla jen shoda náhod, prostě špatný den, nebo jsem jen děsně levá, myslete si, co chcete, ale já věřím, že stroje mají něco do sebe. Vždyť jedno staré rčení říká – Neměňte staré věci za nové, neopouštějte staré přátele kvůli novým známostem. A to je, myslím si, solidní tečka.

Veronika Průchová, vítězka kategorie: Pomocníci v domácnosti velké soutěže Příběh roku. Vstupte a hrajte s námi o atraktivní ceny každý měsíc!

Reklama