Milovníci dobrého vína a jídla tento víkend jistě prožili ve velkém. Mnoho vinařských oblastí každoročně v tuto dobu totiž otevírá své vinné sklepy, a vy si tak můžete vychutnat nejen tradiční svatomartinská vína, ale okoštovat i mnohem starší, vyzrálejší ročníky. Opomenuti samozřejmě nemohou zůstat i kulináři, neboť vinný košt jde ruku v ruce s konzumací svatomartinské husy, výběrových sýrů, domácích pomazánek, zabíjačkových specialit apod. Zkrátka každý si přijde na své... a my jsme letos zavítali do Mekky českého vinařství – Velkých Pavlovic.
Již tradičně se každý rok touto dobou vydávám se svými přáteli na jižní Moravu ochutnat ta nejlepší vína, která jsou v Česku k mání. Za svůj život jsem procestovala řadu českých vinných oblastí, abych své chuťové pohárky „usadila“ ve Velkých Pavlovicích. Nejen že jejich Svatomartinské otevřené sklepy jsou svou kvalitou neoddiskutovatelně nejlepší, ale i jejich kvantita vás mile překvapí – v rámci jednoho dne máte totiž možnost navštívit a ochutnat bezpočetné množství vín ve dvaceti vinných sklepích.
Samozřejmě je to ohromná výzva, a tak nelze k této akci přistupovat jinak, než si před ní vypilovat chuťové pohárky k naprosté dokonalosti – hlavně do sobotního dopoledne zůstat střízlivý. Obvykle to bývá pro naši posádku docela neřešitelný úkol, neboť naše výprava startuje tradičně již v pátek odpoledne, a když do tamních končin dorazíte sice v celistvém, ale vyklepaném stavu po tankodromu zvaném D1, tak to zkrátka MUSÍTE zapít. Letos jsme se ale s podivem drželi a náš soukromý sklípek v penzionu Johanka zůstal do sobotního dne bez větší újmy.
„Takže razíme do Sokolovny pro dehonestační sklénky, děti,“ zavelela hlava naší akce – programátor Pavel, který velmi rád tráví svůj volný čas konzumací vína, které si do hlavního města nechává s železnou pravidelností dovážet od zdejších vinařů. Před několika týdny navíc dokončil sommeliérský kurz a my, vinní laici, jsme se tak těšili na odborný dohled.
Poté, co jsme v Sokolovně vyfasovali degustační skleničku a zdejší dcérky nás řádně opásaly, aby bylo vidět, že jsme si Velkopavlovický košt zaplatili (mezi návštěvníky se totiž každoročně najdou i klasičtí koumáci, kteří se sklenkami a vstupenkami různě šmelí - jsme přece jen stále v Česku), vydali jsme se pomalu rekognoskovat terén a obhlédnout celé Velké Pavlovice, abychom si udělali plán, co vynechat, a na které vinaře se naopak zaměřit. „Hlavně nesmíme do Vinia, děti, nechci zažít to loňský trápení,“ vzpomíná na loňský košt pamětník Jirka, který nám loni okolo čtvrté hodiny odpolední zmizel neznámo kam.
„Nebojte, mám opět osvědčený plán. Začneme ve sklípku u Helči, ta neurazí, nenadchne. Takový průměr,“ zavelí náš vinný odborník Pavel, a tak si to před jedenáctou hodinou dopolední šineme do malého soukromého vinařství Helena. Lidé už se začínají i na poměrně brzkou hodinu hromadit, ale vše zatím probíhá vcelku nevinně. Ochutnáme velmi dobré růžové víno, prohodíme s paní vinařkou pár milých slov a pokračujeme dále…
„Ježišmarjá, co to je za humus? Vždyť to chutná jako penicilin!“ vyjekne postarší muž na tamního vinaře, který ho zjevně svým pěstitelským umem neokouzlil. „Já nejsú žádný Pražák, abys mě tady oblboval, ty!“ nedá se odbýt a my, ačkoliv už naše hladina alkoholu v krvi stoupá, vyklízíme pole a jdeme o sklípek dál a dál...
„Teda ale je fakt, že to víno bylo hodně hnusný, se nemůžu tý pachuti ani po tý době zbavit,“ konstatuje Anička, další naše spoluvýletnice, a my se jen nevěřícně odkláníme od skleničky, v níž by měl být nalit Ryzlink Rýnský ročníku 2012. „Fuj, to fakt pořád smrdí... vážně jako penicilin, bleee. To by ani ten Pražák nedal, co, Adame, že je to hnus?“ dobírá si našeho pražského rodáka Jirka. „Jestli si ty tamní chachaři myslej, že mi nalejou nějaký patoky, tak to ještě něco zažijou,“ začíná trošku rozhořčeně reagovat na situaci Adam. „Sem Pražák a jsem na to hrdej!“ zakřičí na celou ulici, po které už proudí davy přiopilých návštěvníků…
Adam asi ani nemohl v tu chvíli tušit, co se spustí. „Ty Pražáku jeden, žes nezůstal doma, co? Co sem lezeš, ty?“ začíná se do našeho kamaráda obouvat muž s neidentifikovatelným přízvukem a náš hrdý Pražák Adam se pouští do slovní přestřelky. V tu chvíli se okolo dvojce utvoří hlouček lidí a my máme co dělat, abychom je od sebe odehnali. „Ale no tak, pánové, klid! Vždyť si přece nezkazíte taký fajný den!“ vyleze ze svého sklípku další z velkopavlovických vinařů, který je v tomto kraji znám nejen svým vynikajícím vínem, ale i pohnutým osudem. Ve svých devatenácti letech přišel o obě ruce, když manipuloval s domácí výbušninou. Poté mu byl chirurgicky proveden rozštěp paží a dnes s nimi funguje bez sebemenšího zaváhání jako zdravý člověk. „Na světě je přece krásně, proč se zbytečně hádat, pojďte k nám, dejte si.“ vylézají ze sklípku další a další lidé, a ačkoliv jsou zprvu slyšet narážky typu: „s tím brněnským vesničanem si nikdy nepřipiju,“ zdravý rozum nakonec zvítězí, po pár minutách zvedáme všichni číše a zvoláme „NA ZDRAVÍ.“
Naše svatomartinská ochutnávka se samozřejmě protáhla do brzkých nedělních hodin, a ačkoliv měla své stinné okamžiky – jak nám už pro náš magazín sdělil Jaroslav Suský, letošní ročník byl zkrátka pro vinaře nevlídný, což se hlavně projevilo v chuti Svatomartinských vín, budu na zdejší chvíle vzpomínat, minimálně do Máje, kdy se do Velkých Pavlovic opět se svou partou vydám.
Nový komentář
Komentáře
My jsme tento víkend za vínem putovali Znojemskem,v pátek se Znovínem a o víkendu na Festivalu otevřených sklepů. Ve Velkých Pavlovicích jsme byli jen jednou a nezanechalo to v nás (bohužel) většího dojmu. Snad někdy jindy. Nám přirostly k srdci Čejkovice a pak Slovácko - Podluží a okolí a Blatnice pod sv. Antonínkem
Já si z vinařství Helena loni dovezla víno domů, jak mi chutnalo.
Ale letos jsme byli v Mikulově a co nám prodali v restauraci na náměstí k pití, to byl růžový chemický hnus. 
