Foto: Shutterstock
Ve svých jednatřiceti letech dokázala už spoustu věcí. Vystudovala vysokou školu, založila vlastní firmu, která je velice úspěšná, a své peníze si nenechává jen pro sebe. Pomohla už spoustě rodin k lepšímu životu prostřednictvím malého nadačního fondu. Její rodina, přátelé i známí si jí velmi váží a pro její snahu a píli ji velmi obdivují. Jenže mezi cizími lidmi si připadá jako někdo úplně jiný.
„Často narážím na to, že mě úplně neznámí lidé na ulici odsoudí jako zlatokopku, která si uměla jen najít bohatého přítele. Nebo se narodila do zámožné rodiny. Málokoho napadne, že jsem si na luxusní oblečení, kabelku nebo auto vydělala vlastními silami,“ stěžuje si Beáta s tím, že až příliš často slýchá ošklivé poznámky. „No jo, ta pracovat nemusí. Ta si to oddře v posteli.“ „To bych chtěl vidět, koho musí obšťastňovat, aby mohla jezdit v tomhle autě.“ Případně: „Ta se uměla narodit! Si myslí, že když má prachatého tatínka, může se tu roztahovat s tímhle velkým bourákem!“
Beáta přitom rozhodně nedělá nic, čím by okolí provokovala. Má sice větší auto, které zabere víc místa, jezdit i parkovat s ním ale umí skvěle. „Vadí jim zkrátka jen to, že s ním přijede křehká blondýnka. Navíc i hezky oblečená. Kdyby ho řídil nějaký chlap, nikdo nic namítat nebude. Nebo by někoho snad napadlo, že se třeba živí jako gigolo, nebo ho vydržuje nějaká šedesátnice? Absolutně ne! To jen hezká holka je v očích průměrného Čecháčka automaticky závislá na financování někoho jiného,“ zlobí se Beáta, kterou urážlivé a zlé poznámky neznámých lidí zraňují. Namísto aby se cítila jako úspěšný člen společnosti, musí se vyrovnat se shazováním a zesměšňováním.
„Nebudu se kvůli omezenosti druhých oblékat škaredě nebo jezdit menším autem. To rozhodně ne. A dobře vím, že mi na jejich odsuzování nemusí záležet. Jenže mě to prostě bolí. Přestože podnikám a umím udržet poker face, jsem uvnitř citlivá a zranitelná. Proč mám poslouchat urážky, hvízdání nějakých trapáků, za kolik dám jim, nebo si nechat nadávat do zlaté mládeže? To mám lidem na potkání rozdávat svůj životopis, aby viděli, že jsem se vypracovala úplně sama? Bez dotování rodiči nebo nějakého chlapa? Mimochodem, čistě pro zajímavost, ne že by do toho někomu něco bylo, teď ani s žádným nežiji. Veškerý svůj čas a energii věnuji práci. Díky tomu jsem tam, kde jsem. Ať si to ti chytráci taky zkusí, něčemu dát sto procent svého času, jít si za svým cílem, a ne jen hnít doma a kritizovat ostatní,“ dodává rozzlobená a zklamaná třicátnice Beáta s tím, že urážet kohokoli, nebo na ženu pokřikovat na ulici a dělat jí nechutné návrhy by mělo být trestné.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Jakékoli vybočení z průměru, ať už v rámci výrazného zjevu či finanční hojnosti, která se zviditelňuje různými atributy, jimiž si můžeme zpříjemňovat život, vždy přitahuje pozornost. Porovnávání se s druhými by v „ideálním“ světě bylo zdrojem inspirace a startem k hledání nových možností. Co se týče krásy, mohlo by být výzvou k větší sebepéči, touha po luxusních předmětech k hledání lépe ohodnoceného pracovního uplatnění. Omezující hranice jsou samozřejmě naše schopnosti. Úspěchy druhých nás mohou konfrontovat s naší vlastní nespokojeností, a to může vyvolat závist. Zpochybňování úspěšnosti druhých formou dehonestace a zařazení do kategorií „zlatokopka, rozmazlená dcerka, zlatá mládež“ apod. je zjednodušená šablona, která vychází jak z možných zkušeností, tak i ze zcela obyčejného nepochopení a nepřejícnosti, které snadno vzbudí negativní pocity. Konfrontace s vlastní nedostatečnou saturací potřeb zkrátka příjemná není. Frustrace vyvolává emoční napětí, které je pak různými negativními způsoby ventilováno na osobu, která tyto pocity vyvolá. Čím větší frustrace, tím agresivnější reakce.
Beáta se musí smířit s tím, že tyto procesy u cizích osob nemůže změnit a svou výjimečností bude vzbuzovat pozornost, která nemusí být vždy příjemná. Krása spojená s inteligencí a úspěchem může být vnímána jako „nespravedlnost“. To, co změnit může, je vlastní očekávání, že mají lidé schopnost a ochotu vidět pod povrch, kde je usilovná píle a pracovitost. Emoční odstup a schopnost odfiltrovávat negativní reakce bez citového zranění je možná v případě, že nás vlastní vědomí úspěchu zcela naplňuje a reakce cizích lidí pro nás nejsou důležité. Tato schopnost je velmi podporována uznáním od nejbližších – rodičů, přátel a partnera – a především vlastním sebevědomím. Není vždy automatické, že krása a schopnosti zdravé sebevědomí vytvoří. Otázkou je, zda Beáta toto citové zázemí má a nehledá ocenění zbytečně jinde.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Pokud nebydlí někde v horách nebo na samotě tak k čemu jí je ve městě velké auto, které jak sama říká zabere dost místa na parkování. Nějaký mindráček, jako mají chlapy?
Ta žena žije někde na malé obci nebo malém městě? V Praze nebo v Brně nebo v každém dalším velkém městě jsou takových podnikatelů mraky, a kdo by si jich všímal. Třicetiletá - tvrdí, že úspěšná a pohledná - by měla být natolik duševně vyvinutá, že by si podobných domovnických keců neměla všímat.
No nevím, jako účetní pracuji pro spoustu podnikatelů, a za dlouhé roky jsem jich poznala dost a některé poměrně zblízka. U některých člověk nepozná, že mají na zápěstí hodinky, co stojí víc než auto, a oblek taky v řádu šestimístných čísel, a že přiletěli soukromým letadlem. A u jiných zase člověk přesně ví, že přišel "podnikatel, kdo je víc". Ten rozdíl je citelný, nepřehlédnutelný a jelikož akce vyvolává reakci, tak ti druzí nebývají příliš obdivovaní či respektovaní. Podle článku tipuju Beátu na ten druhý případ. Člověk totiž může mít uznání a obdiv od cizích lidí, když si je zaslouží, a nemusí být kvůli tomu úspěšný a bohatý, je spousta lidí, co to uznání a obdiv dostanou z úplně jiných důvodů. Slečna Beáta patrně působí na své okolí zcela jinak.
Věřím jí to. Pro mnoho lidí nejen v ČR (ale rozhodně především v ČR) se dostatek peněz nerovná pracovitost a finanční gramotnost, ale "žijete si nad poměry", "zlatokopka", "holt máte štěstí" a podobně :D.
Mozna je mlada, krasna a uspesna... dusu vsak 13 leta holka, ktery zalezi na nazoru ostatnich. Chtelo by to dospet vazne... v 31 letech bejt zavislej na pichlebovani a uznani cizich lidi je znak emocni nezralosti...
Ano, troubové a závistivci jsou všude.
Ale v tomhle příběhu mi spíš přijde, že slečna slyší trávu růst.
Řekla bych, že se časem naučí hvízdající trapáky a blbé žgryndy ignorovat. Co má z cizích lidí, každému je prd po tom, čím jezdí a co si obléká. Trápí se zbytečně, blbci jsou a budou pořád.
Jo, úspěch, krása, schopnosti a vybudovaná kariéra se neodpouští...