V luxusní restauraci tak trochu stranou sedí proti sobě muž a žena. Intimní atmosféru dokresluje tlumená hudba a přívětivé světlo planoucích svíček. Právě dojedli. Najednou muž sáhne do kapsy saka a na stůl položí malou krabičku. Temně červenou. Ona sklopí zjihlý zrak a dělá, že vůbec netuší, co krabička obsahuje.
Detail na krabičku a pěstěné mužovy ruce, jak ji otvírají. Ano, je tam. V sametovém lůžku září briliantový zásnubní prsten. „Chtěla bys být mou ženou?" Ona pochopitelně souhlasí a nechá si skvostný kroužek navléknout na něžný prstík. Lesy smyčců přidají na síle a my zamáčkneme slzu.
Kýčovité klišé z romantických dojáků? Možná, ale neříkejte, že byste takovou situaci nechtěla někdy zažít. Třeba jste skromná a stačil by vám i prstýnek nenápadně podstrčený pod šálek kávy. :-) Je to krásně staromilsky dojímavé a škoda, že dnes už jsou zásnuby přežitkem.
Nebo se mýlím? Já osobně neznám žádnou šťastnou, která by dostala zásnubní prstýnek. I taková událost, jako je žádost o ruku, se nějak scvrkla na nedělní oběd s řízkem a kyticí pro maminku.
A říká se tomu dnes ještě zásnuby?
Dříve zásnuby představovaly dohodu mezi mužem a ženou o uzavření manželství. Byl to obchod a závazek. Pokud se z něj chtěl ženich „vykroutit", neměl to zdaleka jednoduché. Musel se vyplatit a nahradit finanční ztrátu, která budoucí nevěstě vznikla pořízením výbavy, šatů, výzdoby atd. O morální újmě ani nemluvě. Odmítnutá nevěsta už nebyla žádoucí partií, byla (drsně řečeno) partiovým zbožím.
Ale pokud vše klaplo podle tehdejších pravidel, po zásnubách následovaly ještě „ohlášky". Mohly být buď církevní, které se ohlašovaly z kazatelny během nedělní bohoslužby, nebo občanské, formou vývěsky na místním úřadě.
Takové zásnuby byly vlastně věcí veřejnou. Ale to už je historie.
Zpět k prstenům – kruhům symbolizujícím nekonečnou lásku. A nejen k těm zásnubním.
Po zásnubách přece přichází svatba a s ní prstýnky snubní. Snubní prstýnek je šperk, který nás má provázet celý život. Ale ani to už není pravidlem. Zvláště muži berou prsten spíš jako svazující okov, který je potřeba hned druhý den odložit do šuplíku s průhlednou výmluvou, že by ho mohli v práci ztratit, poškrábat, ohnout.
Některé páry považují snubní prstýnky za zbytečné vyhazování peněz a nepořizují si je vůbec. Proč také, když si je dnes mohou půjčit nebo odbýt svatební obřad zcela bez nich. Není to škoda?
Co si o tom myslíte? Jak jste na tom s prstýnky vy? Dostala jste zásnubní prsten? Jaký máte snubní? Hladký, rytý, z bílého, žlutého, červeného zlata, nebo dokonce s kamínky? Koupili jste je hotové, nebo jste si je nechali vyrobit? Nechali jste na ně vyrýt datum svatby, jméno manžela nebo dokonce vyznání lásky?
Nový komentář
Komentáře
Já si také myslím, že by se měly tradice dodržovat, speciálně v těchto výjimečných chvílích jako jsou například zásnuby nebo svatba :-) Můj manžel kupoval snubní prsteny z eshopu https://www.sperkyleclay.cz/63-snubni-prsteny a jsem z nich už několik let nadšená, můžu jen doporučit! ;-)
Dobrý den, jsme osobně zastáncem toho, že tradice se mají dodržovat. I proto jsme byla ráda, že jsem zásnubní prsten dostala. Je nádherný. Je však pravdou, že ho nahradil prsten snubní, který jsme s manželem vybírali společně. Koupili jsme tyhle https://www.bisaku.cz/snubni-prsten-model-c-bd16. Osobně jsme chtěla žluté zlato, ale manžel ne. Je však pravda, že si myslím, že by nám udělali i žluté ale když manžel nechtěl. Jinak jsme s nimi spokojeni.
Klarusa93: Já si hlavně myslím, že kdyby došlo k jakési žádosti o ruku jen tak mezi řečí, tak by ani nemusela být správně pochopená. Já osobně si třeba pamatuju, že v době, než jsme s manželem ještě byli svoji, tak pokaždé, když jsem ho něčím potěšila nebo „ohromila“, tak vždycky zasněně říkal, jestli si ho vezmu, nebo, že si mě vezme, ale nemyslel to ani jako otázku, spíše takové konstatování, jakousi pochvalu. Ale když mě skutečně žádal o ruku, tak prstýnek měl, takže nebylo pochyb, jestli je to mylšneý vážně, nebo ne :) A jinak nesmutni, myslím, že to, že víš, že prstýnek bude s největší pravděpodobností od Rýdla je to nejmenší, cos mohla zjistit, pořád ještě nevíš, jaký prstýnek přítel vybere a navíc tě může překvapit taky originální žádostí o ruku :)
Tak já jsem asi ze staré školy, ale prsten prostě vyžaduji :D je to hezká tradice, ani mě nenapadlo, že by se žádalo o ruku bez prstenu..nevím jak bych reagovala, kdybych byla požádána jen tak, bez ničeho, mezi řečí..naštěstí přítel si je toho nejspíš vědom, protože jsem u něj na počítači viděla, že si prohlížel zásnubní prsteny od rýdla..:) trochu mě mrzí, že to nebude překvapení, ale jsem nadšená! :)
Zásnubí prsteny jsou pěkná věc, ale jsem pro nošení společně se snubním prstenem. Protože mi přijde škoda, ho nosit rok a pak dát do krabičky. Proto se mi líbí kombinace když je výrazný zásnubní prsten a snubní už jen hladký, bez výrazných kamínků.
bez zásnubného prsteňa si svadbu nedokážem ani predstaviť ja konkrétne mám tento máme od nich aj obrúčky
Zásnubní jsem nedostala.
FAXÍK — #73 Já ano - i když to nebylo tak klasicky, jak je popsáno výše. Dostala jsem moc pěkný s bílým kamínkem den před svatbou a já zase dala manželovi krásné hodinky.
Mám ho dodnes, i když od té doby jsem jich za ta léta dostala víc. Nejvíc ale miluju prsteny i náušnice s bílými kameny.
Škoda, že nemám čas si přečíst všechny komentáře v diskusi, vypadá to zajímavě!
Můj manžel prstýnek nikdy nesundává, na rozdíl ode mě, která si vše sundává po příchodu domů.
nikdy jsem nedostala zásnubní prsten a nevadí mi to, to není to důležité ve vztahu
Dostala jsem zásnubní prsten,krásný s tmavě modrým kamenem.Bílé zlato.Ale žily jsme spolu dlouho,a jakoby nás ten závazek vyděsil.Půl roku na to jsme se rozešli
.
a nevím jestli se najde muž,který mě znovu požádá o ruku.Tenkrát jsme to po.... oba dva.
Říkám zásnubákům rezervace
Mám ho schovaný ale nedovedu ho nosit,holt moc vzpomínek
zásnubní jeste nemám, ale tusim ze brzo bude...pritel zapomnel promazat historii prochazeni webových stránek
ale stejne nevim jestli se chci brat...jsem jeste mlada a chci si uzivat
ToraToraTora: Já to beru spíš jako poděkování
Dostala jsem ho loni pod stromeckem spolu s zadosti o ruku. Je takovy jemny, s bilym kaminkem :) A brzy dostanu dalsi.... snubni :)
zásnubní prsten jsem dostala, ale ke svatbě nikdy nedošlo.
Nejde mi do hlavy ta móda diamantů v zásnubním prstenu. 
Já mám zásnubní prstýnky 2.Jeden od přítele,ten nosím,je zlatý s bílým kamínkem,takový drobnější, ne moc nápadný.Druhý jsem dostala od babičky,kdysi jí ho nechal děda dělat na zakázku.Uchovávám ho v krabičce jako památku .
dát si zásnubní prstýnky napadlo tenkrát mého budoucího manžela
jak snubní, tak zásnubní jsou zlaté, zásnubní má kamínek a na snubní jsme si nechali vyrýt jméno toho druhého a datum svatby, ale oba já už mám léta uložené ve šperkovnici 
mangel nosí jen snubák
Kamarádka má snubák taky s drahým kamínkem (už ani nevím s jakým) - a má ho doma, protože se ho bojí nosit. Tak to mi připadá taky trochu naprd.
Tak ja jsem zasnubni prstynek dostala v sobotu a je uzasny, i kdyby byl dreveny byl by ten nejhezsi na svete, protoze je od meho milovaneho... ani jsem necekala, ze by k tomu nekdy mohlo dojit.
Meander: a nebo ho musi nosit jedine v doprovodu bodyguarda
Rikina: Však ho nemusíš nosit na prstě. Ségra nosí snubák od našich na krku na řetízku. Mamka se po letech do svého už nevešla, tak ho má ségra a taťkův, který ho myslím nikdy nenosil, má mamka.
Jinak jsem od přítele dostala pěkný zlatý prstýnek s malýma zirkonkama. Já to brala jakoby zásnubní, ikdyž byl původně k narozeninám. Ale od té doby uběhlo už víc, jak pět let a svatba má být do roka od zásnub. No uvidíme, co nám čas přinese. Nechám se překvapit...