„Jakube, ty ses rozešel s Evičkou?“ „Jo, teď chodím s Vlaďkou.“ „No a kdy mi tu svoji novou lásku ukážeš?“ „ Ale jo, porád…“ Ukázal mi ji asi za měsíc.
Seděli jsme s manželem na zahrádce a syn s přítelkyní přišli za námi. Za plotem stál můj syn a za ním... JÁ před dvaceti lety. Tedy v době, kdy se narodil.
I když uběhlo dvacet let, doba se změnila, jak ve stylu oblékání, tak třeba i v poslechu hudby, u synovy přítelkyně Vladěnky jako by se zastavil čas. Poslouchá tu samou hudbu co já, v džínovině snad i spí, její dlouhé, rovné, tmavé vlasy sahají do půli zad, postava stejná jako moje, co do výšky i do váhy. A když promluví, slyším sebe. Gesta, názory, způsob vyjadřování... byla jsem v šoku, stejně jako můj manžel, který si toho povšiml samozřejmě ještě víc. Musím však dodat, že „v příjemném šoku“.
Po počátečním seznámení a už v uvolněné atmosféře, kdy manžel přinesl ze sklepa lahvinku vína, mi to nedalo a směrem k Vlaďce povídám: „Ty jsi celá já,“ a ještě se smíchem a s nadsázkou dodám: „Dobře sis vybral, Kubo.“
Ten však jen zabručí, že to není pravda, že se mi něco zdá. Nechci ho tedy už déle uvádět do rozpaků, on moc dobře ví, jak na něm lpím, že kolikrát to s tou mojí mateřskou láskou přeháním, a nebýt manžela, který mě usměrňuje, asi bych se opravdu chovala jako blázen. Ale věřte mi, že nejsem. Krátce po narození nám Kubík totiž málem zemřel, proč, to tady nechci rozebírat, užili jsme si s manželem své a děkujeme pánubohu, že ho máme živého a zdravého. A tak mám o něj možná jen větší strach, jen si nějak neuvědomuji, že on tu moji přehnanou lásku a péči už nepotřebuje, že ho spíše obtěžuje. Ale vím, že mě rád, projevil to možná právě i tím, že si našel „mě před dvaceti lety“. :)
Názor psycholožky PhDr. Zuzany Malíkové
Známý pojem Oidipův komplex, syndrom, kdy syn zbožňuje svoji matku, se může projevit právě i tímto způsobem, že hledá kopii a svou partnerku pak s matkou často srovnává. Doufejme, že syn se dalšího srovnávání vyvaruje, jinak to jeho přítelkyně, byť jste si padly do oka, nemusí dlouho snášet.
Čtěte také:
- Helenka pláče, je v devítce a už ho možná nikdy neuvidí
- Opustil mě, protože jsem tlustá
- Přebrala jsem chlapa. Přebere mi ho teď zase jiná?
Nový komentář
Komentáře
Tchýni se podobám maximálně tak příjmením
Já teda doufám, že jednou dosáhnu kvalit své tchýně. Je to úžasná máma, tchýně, babička...a věřím, že i to ostatní.
Proboha jen to ne.
podobat se své tchýni, tak se jdu oběsit do rybníka
Vzhledově vůbec. Že si člověk najde povahově podobnou osobu, to mi připadá logické. Jde za tím, co zná, s čím umí zacházet. Tchyně je sportovní typ a má ráda svůj klid, to já taky. Předchozí tchyni jsem se nepodobala vůbec, a to, že bych se kdy podobat mohla, by byla moje noční můra
Myslím, že trochu její typ jsem: malá, štíhlá (kdysi), trošku "na nervy" ...
Zato nová žena mého ex je úplně jiná - vysoká, dost při těle, poněkud "herdekbaba".
Zajímavé je, že i můj ex se dost podobal mému otci a to i povahou i vzhledem. Ale kvůli tomu jsem si ho nevybrala. Tak nějak se to podařilo samo.
Ani náhodou.Vzhled-160cm,120kilo,nejčastější hláška-já to s váma myslím dobře.Ještěže se odstěhovala 150km daleko.
Dante Alighieri — #4 vono je někdy lepší bejt jako tchýně než jako vlastní matka
Ani náhodou.
tchýni naštěstí nevlastnímJeště existují sirotci
ANI MALOU NÁHODOU - DOUFÁM A VĚŘÍM
ani náhodou ... já jsem já a tchýně je tchýně, i když skvělá
A víte, že jo? Někdy od Alighieráka slýchám: ty jsi jako máma. To, co ho štve na ní, ho štve i na mně. Ale máme víceméně stejný zájmy a jsme fakt kamarádky.
šmarjá, teda jako tchýně určitě nevypadám
Radost klonované matky bych nesdílela, spíš bych se přiklonila k názoru paní psycholožky, ač to teda tady někdy bejvaj perly...
ale kdož ví... když se holky budou snášet, tak to může snášet i ten syn
tak to já vím určitě, že nejsem celá tchýně