Kromě nemocí, proti kterým je očkování povinné, jako je dětská obrna nebo záškrt, představují riziko také pneumokokové infekce. Očkování proti nim sice povinné není, ale onemocnění, která může mít na svědomí právě bakterie pneumokoka, jsou na vzestupu. Hrozí zápal plic, otrava krve, zánět mozkových blan nebo akutní zánět středního ucha. 

Velmi vážnému průběhu invazivní pneumokokové infekce čelilo loni v České republice 481 lidí a celkem 77 z nich infekci podlehlo. Nejvíce ohroženými skupinami jsou děti a senioři. Vyplývá to z údajů Státního zdravotního ústavu. Odborníci se shodují, že toto číslo by se dalo snížit, kdyby lidé dbali na očkování. Více nám v rozhovoru prozradila MUDr. Zuzana Blechová, PhD., z Kliniky infekčních nemocí 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Nemocnice Na Bulovce

Rodiče, zejména matky, se snaží oddalovat očkování novorozenců alespoň o půl roku. Je to správně?
Určitě ne. Řada onemocnění postihuje nejčastěji právě děti ve věku do šesti měsíců nebo v prvním roce života. Týká se to například černého kašle nebo pneumokokových infekcí. Odkládat očkování v době, kdy už dítě nemá mateřské protilátky, které získávalo přes placentu, je obrovské riziko. Očkovací kalendář je proto správně postavený.

Je možné dát dítěti více vakcín v jeden den?
Očkovat dvě nebo tři vakcíny najednou nepředstavuje obvykle žádné zvýšené zdravotní riziko. Ale nejsem proti tomu, aby se nechalo na rodičích, jestli dítěti dají více vakcín najednou nebo počkají například čtrnáct dní.

Proč chtějí čekat?

Některé maminky vyděsí i zcela běžné vedlejší účinky očkování, jako je třeba zvýšená teplota. Proto se mohou rozhodnout. Já osobně bych neměla žádný problém s tím, aby se vakcíny dávaly v jeden den, protože je to bezpečné. U každé se řadu let zkoumá, jestli ji lze dávat dohromady s jinými vakcínami. Typicky tak očkujeme například cestovatele.

V současné době narůstá počet pneumokokových infekcí. Nebylo by řešením, aby byly vakcíny proti nim povinné?

Vidíme, že lidé odmítají i povinná očkování, takže si nedovedu představit, že bychom v této chvíli zaváděli další povinnost.

Jak často se setkáváte s odmítnutím?

Já se nesetkávám tolik s odmítnutím jako spíše s jeho důsledky. Vidím infekce a jejich komplikace, ke kterým by nemuselo dojít, kdyby rodiče nechali své potomky očkovat.

Jsou poté ochotní nechat dítě doočkovat?

V drtivé většině ano. Naopak se potom ptají, kdy nejdříve po prodělání nemocnění to bude možné. Vidí, že nemoc může mít závažný průběh a celou řadu komplikací.

Čím je podle vás působeno, že v posledních letech tolik narostl počet odpůrců očkování?

V evropských podmínkách je to podle mě nepokora k životu. Důvodem je také to, že máme generace lidí, kteří už zmiňovaná onemocnění, jako je například záškrt, neviděli. Kdyby u nás bylo víc těch, kteří zažili život ohrožující onemocnění, jako je to v zemích třetího světa, tak bychom neřešili očkování. Více spoléháme na sociální sítě a myslíme si, že tyto informace jsou důležitější než to, co nám řekne lékař. Přestali jsme si věřit navzájem.

Celou dobu mluvíme o těch nejmenších, ale jak jsou na tom senioři?

Je to velmi tristní. Požadavek Světové zdravotnické organizace je, aby 75 % seniorů bylo proočkováno proti chřipce. V Česku je proočkovanost nízká. Přitom senior je typický pacient, který zemře na pneumokokovou pneumonii zejména v období epidemií chřipky. Seniorů se tolik netýká antivakcinační nálada, ale spíše to, že situaci podceňují.

Foto: Shutterstock

Reklama