Vstávali jsme s kuropěním, protože před námi byla poněkud neradostná vidina tří set kilometrů ve vejtřasce, která naposledy spatřila tlumiče, když Mrtvé moře bylo ještě marod.

vejt5

Na druhou stranu jsme se ale celkem těšili, neb měla být tato dobrodružná cesta zakončena kýženou keramikou, kterou jsme si nenechali nikým vymluvit.

Chceme mít v Matyldě takové nádobí, které bude stejně originální jako nabídka, název i interiér.lo

Domluvili jsme se v malé jarošovské keramičce, která se může pochlubit historií, sahající až do osmnáctého století, a kde nám také velmi ochotně vyšli vstříc. Naše objednávka čítala přes stovky kusů nádobí.

Vedle talířů, oválů, svícínků, menážek, popelníků i hrnečků, nám dokonce nabídli, že by na některé věci dokázali umístit i logo Fousaté Matyldy, a to už bylo úplně rozhodnuto.

bNastoupit ve Varnsdorfu do tranzita s prasklým čelním sklem, jedoucího do kopce dvacet a z kopce dvacet šest, kde každý kamínek je cítit třikrát, a vystoupit ještě daleko za Humpolcem si žádalo zocelených osobností se zdravým zažíváním.

Snad lze pochopit, že jsme cestou neměli chuť na bagetu z pumpy a děkovali, že jedeme na lačno.

Nestavěl jsem vás, ale měl jsem

Zodpovědně jsme zakoupili dálniční známku a vrhli se odvážně na D1. V pruhu pro koňské potahy jsme se statečně vydali napříč republikou.

Cesta nám ubíhala pěkně, pomalu, ale o to bezpečněji. V rychlosti vystrašené želvy se nám snad ani nemohlo stát, že by nás něco mohlo překvapit, a sjezd na Humpolec jsme rovněž nemohli minout, neb jsme měli čas si ceduli prohlížet celých pět minut, než jsme ji minuli.

Pak jsme pokračovali na Pelhřimov a dál po trase.

„Mohli jsme si vzít nějakou společenskou hru, například dostihy, poznamenal cestou Dan, který řídil. Pavlína si krátila cestu pospáváním a já ji hlídala a občas chytala hlavu, aby si na panelovém podkladu dálnice drncáním nezlomila vaz.

V Pelhřimově jsme se trochu zamotali.

vet„Hele, policejní hlídkaa,“ všimla jsem si. „Zastav tam, já se jich zeptám, ti budou vědět určitě!“

„Neblbni, jestli s tímhle u nich zastavím, tak mi nejen vezmou řidičák do konce života, ale možná mě i zavřou nebo rovnou postavěj ke zdi,“ poznamenal Dan. Přesto jsme zastavili, protože jinak jsme nemohli. Stáli jsme na rozcestí.

Slanila jsem z kabiny a rozjařeně se hrnu k hlídce.

„Já jsem vás nestavěl!“ volal policista a rozešel se směrem ke mně. „Ale koukám, měl jsem,“ dodal.

„Néééé, já jen, prosím vás, pane policisto, potřebuji vědět, kudy máme jet na Jarošov,“ štěbetala jsem omluvně.

„Doleva, jako na Hradec, a jeďte s tím vehiklem, než si to rozmyslíme,“ usmíval se ten milý orgán a my rychle – no, rychle – jak nejrychleji to šlo, odjeli.

Dorazili jsme jen s hodinovým zpožděním, což jsme hromadně pokládali za úspěch a pan šéf keramičky, který zde na nás čekal, když spatřil náš vůz, záhy také.

Zboží jsme měli připravené, ale odjet a nezdokumentovat pro vás, jakou zajímavou pouť musí absolvovat kus beztvaré hmoty, než se z ní stane krásný kousek keramiky, by byl hřích.

Zvu vás tedy na poznávací prohlídku, kterou nám poutavě zprostředkoval pan mistr. Tedy pokud chcete.

Ještě dodám, že cesta zpět proběhla v podobném duchu, jen v průměru o dvacet kilometrů v hodině pomaleji, s ohledem na váhu nákladu. Dorazili jsme akorát na hokej, který jsme „projeli“ podstatně rychleji.

Jak se rodí hrnek

michBeztvará hmota se ponejprve míchá a odírá spolu s pazourkovými kamínky v těchto velikých bubnech.

 

 

 

 

 

susPotom se zplacatí a tady se suší.

 

 

 

 

 

 

o

Tady se vybrousí třeba takový talířek.

 

 

 

 

 

 

 

 

sadrTyhle šikovné ženy potom polotovar ve formách pomocí sádry zbaví vlhkosti.

 

 

 

 

 

posTakhle vypadá takový hrneček po práci se sádrou.

 

 

 

 

 

 

 

 

glazPotom je potřeba takový hrneček opatřit glazurou.

 

 

 

 

 

 

rucSem se dostává keramika do šikovných rukou těch, kteří ji buď ozdobí potiskem, nebo ji ručně malují.

 

 

 

 

 

Potisk Ručně malovaný
pot mal

 

pecNakonec je ještě potřeba všechno při vysoké teplotě pořádně vypálit v peci. Někdy je třeba vypalovat i několikrát.

 

 

 

 

 

 

 

nad

Člověk se na takovou hezkou keramiku dívá ještě i jinýma očima, když má možnost sledovat, jak složitým způsobem se rodí a kolika rukama každý jeden kus prochází, že? Má to duši.