Nechápu, jak jsem se mohla za toho člověka vdát! Po osmi letech manželství mi dochází trpělivost. Píšu a jsem strašně naštvaná. Fakt mě už totálně vytočil.

Už po svatbě se mi zdálo, že, co se týče pomáhání, mu jdou ručičky pěkně na lachtaní způsob neboli doleva, ale teď to je už opravdu vrchol! Asi je to tím, že jsme se před měsícem přestěhovali a v novém bytě je potřeba pořád něco předělávat a dodělávat. Jenže Petr má vždycky nějakou výmluvu, proč to nemůže udělat.

Buď je unavený, nebo má na práci něco důležitějšího. Když se konečně rozhoupe, teda vlastně, když už ho s nožem u krku (samozřejmě obrazně řečeno) dokopu k nějaké činnosti, udělá to tak, že pokazí co může.

Myslím, že to dělá snad schálně. Tuhle bylo potřeba cosi zasádrovat - vzal do ruky misku se sádrou, polévkovou lžíci, postavil se dva metry od zdi a nahazoval to okolo dotyčného otvoru všude, jen ne na místo. Jak to asi po této akci v pokoji vypadalo, vám nemusím popisovat. A to jsem ten den ráno umyla okna a vytřela!

Nebo přilepil práh v kuchyni takovou dávkou lepidla, že vyteklo, zaschlo a zničilo mi lino. Pochopitelně to nejde dostat dolů.

A mohla bych pokračovat od instalace světla v koupelně, kdy provrtal elektrické vedení a museli jsme volat v neděli večer elektrikáře a stálo to neuvěřitelné peníze, až po další a další případy.

Nevím, jestli se tak bojí doma něco dělat, jestli to hraje nebo jestli je vážně takový nešika... 

Reklama