V tramvaji, v autobuse, v metru, v některých obchodech, restauracích nebo i na veřejných prostranstvích, tam všude visí varování před kapsáři. Opravdu je to s těmi kapesními krádežemi v našich městech tak zlé? Rozhodla jsem se si to vyzkoušet. S peněženkou nedbale zastrčenou v zadní kapse kalhot jsem se vydala brázdit ulice metropole.
K tomuto počinu mě inspiroval rozhovor s českou fotoreportérkou, která s foťákem vyráží do míst blízkého východu, kde to stále vře. Pohybuje se mezi obchodníky s lidmi a překupníky drog, pašeráky a chudáky, pro které je křehká ženština s drahou technikou příliš snadná kořist. Přesto, jak sama říká, je jediným místem, kde jí ukradli foťák, Praha.
Inu, vydala jsem se otestovat „zlaté české ručičky“ přímo v centru města. Slunečné páteční odpoledne, začínající víkend, davy lidí. Vhodná příležitost, řekla jsem si a vyrazila do terénu. Samozřejmě jsem neriskovala osud svého foťáku, ale nabídla jsem svou peněženku vyprázdněnou do poslední kapsičky a znovu naplněnou papírovými ústřižky, aby budila dojem plnosti. Peněženku jsem si ledabyle strčila do zadní kapsy kalhot. Tak, aby sice byla vidět, ale zároveň nepůsobila příliš okázalým dojmem. Připevnila jsem k ní také důmyslný aparátek, který mě měl upozornit na vytažení peněženky z kapsy. Kapsář by to nepoznal, já ano.
Před odchodem mě ještě napadlo ty ústřižky popsat vzkazem v češtině a dvou světových jazycích: „Mám tu akorát velký ho***!“
13.00 Vyrážím do ulic
Opouštím redakci a vydávám se do metra. Svezu se dvě zastávky k Václavskému náměstí. V metru se vším všudy trávím asi deset minut. Tlačenice v dopravních prostředcích, ve frontách u kasy v obchodě či na eskalátorech jsou určitě skvělou příležitostí pro zlodějíčky. Pokud jsem potkala kapsáře, nevyužil téhle příležitosti. Upřímně by mě hodně překvapilo, kdyby jenom deset minut stačilo.
13.15 Průzkum Václaváku
Zhruba hodinu se pohybuju po Václavském náměstí. Procházím obchody, zastavuju se u výloh a nezapomenu také zaskočit na oběd. A zřejmě i teď potkávám samé slušné lidi. Peněženka je stále na svém místě.
14.20 Že by?
Vyrážím trochu zariskovat na hlavní nádraží. V parku před nádražím potkávám skupinku turistů, kteří mi bezradně ukazují mapu. Chtějí se dostat k zastávce tramvaje číslo 3. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí odpovídám svou lámanou angličtinou, zatímco oni mě přátelsky poplácávají po ramenou. „Na mě si nepřijdete, holoto zlodějská. Tenhle trik znám z televize,“ říkám si a spíš než na jejich děkovačky se soustředím na zadní kapsu a očekávám zatahání nitky.
Turisti se vzdálili a já pohmatem zjišťuju, že peněženka v zadní kapse zůstala. Trochu mě to znejistilo, a tak prohledávám i další kapsy a kabelku, jestli mi nechybí telefon, klíče, kreditka… Nechybí. Hodně se mi ulevilo.
14.45 Ještě to zkusím
Další hodinu trávím procházkou od hlavního nádraží kolem Masarykova nádraží, přes náměstí republiky až ke staroměstské radnici.
15.54 Končím
Sedím ve vlaku a říkám si, že už to možná není tak zlé. Že naše hlavní město možná není rájem kapsářů a že určitě existují i slušní lidé. A nebo mám zkrátka kliku. Moje peněženka mi zůstala.
Jasně, vím, že tři hodiny jsou poněkud málo a tak jsem se rozhodla v tomhle pokusu ještě pár dnů pokračovat. O výsledku vám dám vědět.
Už jste se někdy střetla s kapsářem? Kde nosíte peněženku a doklady?
Nový komentář
Komentáře
Dante Alighieri — #36 já taky nenechávám
ale u nás v baráku to ani není dovoleno naší domovnicí
přece nebude pak zvedat boty apod., když chce vytřít! Ale je fakt, že barák se nám leskne
mio — #35 Hehe.
No já kdybych nechávala něco na chodbě, tak bych z toho prostě nespala. Radši bych tu tříkolku umístila uprostřed obýváku, než abych jí nechala venku.
Dante Alighieri — #34 Počkej až budeš mít děti
to je krámů, že často ani nevíš, kam umístit předmět mnohem menší velikosti, než je tříkolka.
My všechny tyto věci máme buď ve sklepě nebo v kočárkárně, zatím se tu nikdy nic neztratilo. Jednou jedinkrát jsme měli v baráku zloděje - právě ve sklepě. Uprostřed noci mě vzbudil řinkot skla a rána (máme přízemní byt hned nad sklepem - zloduch vysklil sklepní okýnko a skok do sklepa byla ona rána..) Tak jsem vzbudila manžela, že se mi něco nezdá. Ten byl teda poněkud dost nevrlej, že ho budím, ale šel na balkon a pronesl výhružným hlasem: "tak co je tam, ku.wa" Pak se nestačil divit, že odtamtud fakt někdo vyletěl jak neřízená střela..Policajti se volali až ráno, okno se zasklilo a od té doby naštěstí nic..už je to několik let..manžel byl pak v baráku za hrdinu
Petrushe — #33 Ponechávání bot za dveřmi taky vůbec nepochopím. Naše sousedka zas nechává před dveřmi mini-tříkolku svojí dcery. Zatím měla štěstí. Ale je blbá. Byt má obrovský jako my, tak ať mi neříká, že tam pro tu malou tříkolečku nenajde místo.
Dante Alighieri — #29 Nám se kdysi v uzavřeném činžáku, se zamčenými dveřmi a bez jiných obyvatel, ztratila čerstvě nalakovaná židle, kterou jsme dali na chodbu uschnout, aby to nesmrdělo v bytě...dodnes tomu nikdo nepřišel na kloub. A mně ukradli boty před dveřmi ve chvíli, co jsem z nich vyskočila pro zapomenutou věc a nechala je tam zhruba dvacet vteřin...Vůbec jsem nemohla pochopit, že jsou pryč
A to máme v baráku mříže s bezpečnostním zámkem...ale holt Žižkov je Žižkov...
Dante Alighieri — #27 Strýci vymlátili okénko kvůli kartonu koly...takové škody kvůli takové blbosti
Ještě na střední škole, když jsem nosila baťoh, mi z něj v MHD kdosi ukradl peněženku. Coby chudý student jsem v ní měla asi tak 300 Kč ( ale i to bylo v té době dost) a hlavně občanku.. Za pár dní telefon (pevná linka, mobily ještě nebyly) -volala mi nejlepší kamarádka, že nějaké děti našly mou peněženku (byla hozená pod trafikou v centru města) a já tam měla vložený papírek s tel.číslem té kamarádky, tak rodiče oněch dětí jí zavolali..Peněženku i s občankou jsem si vyzvedla, dětem jsem donesla čokoládu byla jsem ráda, že aspoň odpadla anabáze s vyřizováním nových dokladů.
peetrax — #28 A které dveře na našem patře si zloděj vybere? Ty s nejlevnější klikou (naše).
A které okno si zloděj vybere? Sousedovo zavřené nebo naše otevřené?
peetrax — #28 Ale ony to jsou lehkomyslnosti.
Nebo otevřená ventilačka v 8.patře, když jsme pryč. Někdo může slanit ze střechy! Nejsem blázen, četla jsem o tom! 
A mít batoh na zádech, když stojím? ÉÉ. To se mi jednou málem nevyplatilo - dorazila jsem do školy s otevřeným zipem (museli mi to otevřít v metru). Ale naštěstí mi nic nechybělo. A tyhle drobné příhody jsou příčinou mojí obsese.
Dante Alighieri — #27 jako bys psala o mně!
Tyhle "lehkomyslnosti" taky nesnesu. 
peetrax — #26 Ani mně ne. Ale já možná hlídám až křečovitě. Neexistuje, abych si sedla na lavičku a vedle kabelku položila. Musím jí mít pořád aspoň zaháknutou na ruce. Jednou jsme s přítelem čekali na lavičce na bus, on si vedle sebe položil tašku a otočil se ke mně. Jak já byla celou dobu nervózní! On je vůbec tak důvěřivej. Já třeba ani nepřipustím, aby cokoli zůstávalo na zadním sedadle zaparkovaného auta. Ani noviny nebo mikina. Lidi jsou blbí - klidně si můžou myslet, že je pod tím něco schovaný a už mám po okýnku...
Dante Alighieri — #24 mám úplně stejnej přístup, možná i kvůli tomu se mi ještě nic /musím to zaklepat/ neztratilo.
Já jezdím denně MHD od svých třinácti let, a nikdy mi nic neukradli, ani v tramvaji č. jedenáct, kde pravidelně na IP Pavlova "nastupovala" jistá osoba, co se u řidiče ptala, jestli to jede správně k příbuzným na Žižkov... Ale řidiči byli slušní, jen tu partu viděli na peróně, už hlásili kapsáře.
A taky svou kabelku poctivě objímám.
peetrax — #20
Já se bojím vyndat peněženku, i když už je to nutné kvůli placení. Natož jí byť jen na vteřinu odkládat. Pořád si představuju, že za rohem číhá zloduch, v rozhodné chvíli vysprintuje a vytrhne mi z ruky, co libo.
ToraToraTora — #21 Já si před měsícem natankovala benzín a až pak jsem zjistila, že jsem bez karty. Vůbec mě nezajímalo, že nemám na zaplacení, ale že nemám tu kartu! Na pumpě jsem nechala svoje údaje se slibem, že za 6 dní jim dluh splatím. Potom jsem volala do banky, ale dovolala jsem se idiotskej automat!!! Ten pak po mně chtěl identifikační číslo klienta, jinak by mě nespojili. Mrskla jsem telefonem, pokračovala v cestě a po pár minutách mi došlo, kde je kartě konec. Den předtím jsem byla na procházce a po ní jsem plánovala nákup, tak jsem měla kartu v kapse bundy, ve které jsem šla. A ta bunda byla doma ve skříni.. Uf.
Pohybuju se v centru často a kupodivu se mi to stalo jen jednou. V poloprázdném obchodě těsně za mnou brousila dívka snědší pleti, sahala mi po ramena, pomalu jsem ji ani nevnímala...po chvíli mě to trklo, i hodila jsem oko na svou tašku a ejhle, zip otevřený. Holka odskočila a než jsem stačila zkontrolovat, zda je vše v pořádku - naštěstí ano, dotyčná zmizela jak pára nad hrncem...
Naposledy včera jsem se opotila až mezi půlkama, když jsem chtěla vytáhnout kartu, že zaplatím a ona nikde. Bylo to v lékárně. Po cestě k ní jsem v peněžence hledala steré recepty a dvakrát během hledání mi moje obří peněženka vyhřezla a vypadlo z ní všechno, co měla v sobě nepřivázaného. Rychle jsem to posbírala, abych nedělala představení pro kolemjdoucí a nezkontrolovala si to. Ihned jsem se vydala k bance, že zablokuji kartu. Zvedla jsem syna z kočárku, abych mu dala bundu a pod jeho zadkem ležela karta. To by bylo jinak poprvé, co jsem přišla o nějakou cennost
Anai — #18 odkládat peněženku na pult nebo kamkoliv bez dozoru je spíš vlastní blbost než že by to bylo vzhledem či zkoušením brýlí
Mně přijde, že Praha zdaleka není tak nebezpečné město, jak praví legendy.
Nikdy mi tam nikdo nic neukradl, nepřepadl, neznásilnil a nezavraždil mě. Přičemž se občas pohybuji pražskými ulicemi v netypické hodiny denní i noční. Nádraží jsou celkem bezpečná, neb se tam pořád prochází hlídky uniformovaných mužů, a na Andělu kromě band feťáků a dealerů jsem taky nepozorovala zvýšený výskyt právě kapsářů, a to tam jezdím denně. 
Dvakrát se mi pokusil kdosi ukrást peněženku z kabelky v severočeské metropoli, za dne bílého, uprostřed náměstí. Osoba polapena při činu argumentovala hladovými dětmi, bídou a diskriminací, z čehož je zřejmé, o jakou menšinu šlo. Nicméně dokud tohle policie neřeší, asi se s tím dá málo dělat. 
Peněženku mi ukradli zhruba 15x a až na jeden případ přímo z uzavřené kabelky - nejčastěji v tramvaji, na Hlavním nádraží na peronu, na výstavě, atd. Ten ojedinělý případ se stal asi před 30 lety, kdy jsem nosila brýle a měla 5.5 dioptrie: zkoušela jsem v nacpané optice brýle, na chvíli položila peněženku na pult, sundala ty své, nasadila nové... a v tom momentě, kdy jsem byla slepá ji někdo rychle čornul... Od jisté doby jsem hodně opatrná - zřejmě ty zloděje nějak svým zevnějškem přitahuju a to zpravidla žádné peníze nemám
.