Foto: Shutterstock
Nejnovější psychologický výzkum naznačuje, že lidé si skutečně vytvářejí překvapivě rychle představu o tom, zda je jejich partner „ten pravý“. Jenže čísla, která kolují internetem, bývají často vytržená z kontextu.
Nejčastěji citovaným zdrojem je studie psychologů Nadava Kleina a Eda O'Briena z Chicagské univerzity. Výzkumníci zkoumali více než 2 000 lidí a jejich hlavní otázka nebyla ani tak romantická jako psychologická: Jak rychle si lidé obecně vytvářejí pevné názory? Jedna část studie se zaměřila právě na partnerské vztahy. Výzkumníci porovnali dvě skupiny:
- ženaté a vdané lidi, kteří zpětně popisovali, kdy poznali, že našli životního partnera,
- svobodné lidi, kteří odhadovali, jak dlouho jim to podle jejich představ bude trvat.
Výsledek byl překvapivý. Lidé, kteří už byli sezdaní, uvedli, že si byli jistí v průměru po 173 dnech, tedy přibližně po šesti měsících vztahu. Naproti tomu svobodní lidé si mysleli, že budou potřebovat zhruba 210 dní. Takže se ve skutečnosti lidé rozhodují rychleji, než sami předpokládají.
A co magická hranice 112 dní, která se objevuje různě na sociálních sítítch, kde se tvrdí, že právě tolik dní potřebuje muž, aby zjistil, jestli je žena ta pravá? Právě tady je potřeba být opatrný. Ve výše zmíněné vědecké studii žádných 112 dní nenajdeme a nenašla jsem bohužel žádnou studii, která by toto člslo potvrzovala.
Opravdu to platí hlavně pro muže?
Přestože se v médiích často píše o tom, že právě muži rychle poznají, kdy našli budoucí manželku, samotná studie nic takového netvrdí. Výzkumníci nerozlišovali své hlavní závěry podle pohlaví. Jejich zjištění se týká obecně toho, jak lidé dělají důležitá životní rozhodnutí. Ať už jde o výběr partnera, hodnocení druhých lidí nebo třeba vytváření prvního dojmu, naše mysl dospívá k závěrům mnohem rychleji, než si sami připouštíme.
Samotná studie nevysvětluje, proč se průměr pohybuje kolem půl roku. Psychologové ale mají poměrně logické vysvětlení. První měsíce vztahu bývají ve znamení zamilovanosti. Mozek zaplavují hormony, které podporují silnou náklonnost a zároveň trochu potlačují naši kritičnost. Partner se nám může zdát téměř dokonalý. Přibližně po třech až šesti měsících však počáteční euforie postupně slábne. Objevují se první neshody, běžné každodenní situace i stresové momenty. Právě tehdy začínáme partnera poznávat v reálném životě, a často si definitivně ujasníme, jestli si vedle něj dokážeme představit společnou budoucnost.
Psycholog Joe Taravella, který výsledky studie komentoval, říká, že po odeznění takzvané líbánkové fáze lidé přestanou tolik skrývat své skutečné já. Právě tehdy je podle něj dobré sledovat nejen to, co partner říká, ale hlavně to, jak se dlouhodobě chová, k vám i ke svému okolí. K vytvoření názoru často stačí překvapivě málo.
Studie přinesla ještě jeden zajímavý poznatek. Účastníci odhadovali, že budou potřebovat zhruba pět negativních zkušeností, než si na někoho vytvoří špatný názor. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že lidem často stačí už tři nepříjemné interakce, aby dospěli k závěru, že si s daným člověkem jednoduše nesednou. I tento výsledek podporuje hlavní závěr autorů a to, že máme pocit, že svá rozhodnutí děláme pomalu a po pečlivém zvažování. Ve skutečnosti si však názor vytváříme velmi brzy a další zkušenosti ho už často jen potvrzují.
Znamená to, že bychom se měli po půl roce brát? Určitě ne. Autoři studie sami upozorňují, že jejich výzkum neurčuje ideální dobu pro zásnuby ani svatbu. Zkoumal pouze okamžik, kdy lidé získali pocit, že našli partnera, se kterým chtějí strávit život. Nehodnotil, jestli byl tento pocit správný ani jestli vedl ke šťastnému manželství. Navíc odpovědi ženatých a vdaných účastníků vycházely ze vzpomínek. A lidská paměť není neomylná, minulost si často zpětně upravujeme tak, aby dávala větší smysl.
Nový komentář
Komentáře
To se mi zdá docela dlouho. Mám dojem, že někdy úplně stačí týden, a už má člověk jistotu, že tohle teda ne.
Taková společná dovolená je dobrý ukazatel. Mně se konec konců osvědčil i celodenní výlet. U spousty pánů jsem věděla už ten večer po návratu z výletu, že další výlety již nebudou. Jenže otázka nestojí, kdy ne, ale kdy ano, což asi může trvat déle... nevím. Nic takového jsem nezažila a už se to zřejmě nestane. S manželem jsme se znali od dětství, víc než 10 let, než jsme se vzali, tudíž žádný takový přelomový okamžik nikdy nenastal. Všichni ostatní muži byli každý svým způsobem skvělý, ale u žádného se mi nestalo, že by se dostavil pocit "to je on, mého srdce šampion", s tímhle člověkem chci být zbytek života a potom i ve společném hrobě. No a pět negativních zkušeností, to je taky moc. Snad stačí dvě. Jednou, to se dá pominout, to může být náhoda a smůla, ale podruhé, to už je varující. 
Líbí se mi, jak je všechno vědecky doloženo. Tak, proč, doboha, se lidi nežení a nevdávají? A když už si vědecky dokáží, že se vezmou, proč je tolik rozvodů?
Myslím, že na tom něco bude, ale je to přísně individuální. U mne to bylo okamžité, cvak , a bylo to tam.... člověk to cítí uvnitř v srdci . No a jsme spolu 31 let....