exec

Stačí špatné rozhodnutí nebo jedno zaškobrtnutí, a než se nadějete, klepe vám na dveře exekutor. Že máte děti a jste slušná rodina, ho rozhodně nezajímá. Hlavně, aby si namastil kapsu tučnou provizí. Aspoň tak to zná paní Růžena z vlastní zkušenosti.

„S Petrem jsme se seznámili na univerzitě, kde jsme oba studovali. Naše ambiciózní plány, že se z nás stanou ti nejlepší lékaři, vzaly za své, když jsem otěhotněla ve druhém ročníku. S Petrem jsme se hned vzali, a protože se nám narodila dvojčátka, přerušili jsme studium oba s tím, že jednou si školu doděláme. To jednou se ale už nikdy nesplnilo. Byli jsme mladí, do kapsy hluboko a v hlavách ideály. Petr se rozhodl, že začne podnikat a postará se o nás. Všechen svůj čas, energii i peníze věnoval podnikání a vůbec se mu nedařilo. Nakonec se zadlužil a zkrachoval. Dětem byly už čtyři roky, a tak jsem nastoupila do zaměstnání a spolu s mužem jsme spláceli nekonečné dluhy z jeho živnosti. Žili jsme opravdu na pokraji bídy a já se z toho už pomalu nervově hroutila. Tehdy nám pomohl Petrův dlouholetý přítel Štěpán a úvěr s narůstajícími úroky u banky zaplatil s tím, že ho budeme splácet jemu. Oddechli jsme si a byli mu nesmírně vděční. Trvalo pak pět let, než jsme mu všechno doplatili, ale nakonec jsme to do haléře zvládli. Byli jsme konečně spokojení a poprvé od naší svatby jsme si mohli dovolit vyjet i na dovolenou.

Když nás později Štěpán požádal, abychom mu šli ručit na půjčku dvě stě tisíc korun, samozřejmě, že jsme vůbec neváhali. Vždyť to byl on, kdo nám v nouzi pomohl. Nikdy by nás nenapadlo, že nebude splácet a nechá nás ve štychu, protože měl peněz dost. Takže jsme se ani nezabývali tím, jestli splácí, a věřili mu. O to větší bylo naše rozčarování, když nám přišel dopis od exekutora, ze kterého jsme se dozvěděli, že Štěpán složil pouze první tři splátky. Podtrženo a sečteno, exekutor spočítal, že spolu s procenty za nesplácení a tučnou provizí pro sebe to dělá skoro osm set tisíc korun! A zaplatit to máme my! Nevěřili jsme vlastním očím. Samozřejmě, že jsme Štěpána sháněli, ale najednou jako když se po něm slehne zem a neví o něm nikdo. Nevím, proč ho nehledá policie, nebo jestli po něm pátrají, ale v každém případě exekutor chce peníze po nás a míní uspokojit pohledávku pro svého klienta co nejdřív.

Jistě, že tomu rozumím, ale ať zkusí také někdo pochopit nás. Máme dvě děti, vyděláváme tak akorát na obživu a rozhodně si nemůžeme nějak vyskakovat, zaplatit takovou sumu je pro nás naprosto nemožné. Vím, že je naše hloupost, že jsme se nechali využít, ale nerozumím tomu, že neexistuje nějaké dovolání se spravedlnosti, a ani nechápu, proč nám to Štěpán udělal. Zatím to tedy vypadá tak, že po zbytek života budeme opět něco splácet a žít na pokraji bídy jako dřív. Jak nebýt důvěřivým člověkem nás na univerzitě bohužel nenaučili... Naletěli jsme jako ti největší blbci...“