...o tři roky později jsem potkala svou drahou polovičku. Báječného, milého, hodného Čecha jako poleno, který sice má alespoň slovenské kořeny, nicméně slovensky neumí ani fň a celkově se, co se původu týče, vymyká mým postpubertálním plánům. Ne zcela vhodnou mateřštinu jsem mu ovšem pod vlivem nikoliv alkoholu, ale lásky odpustila. Za další tři roky jsme na světě přivítali dceru Emily.


Čas plynul a opět uběhly tři roky, když jsme se začali rozhlížet po mateřské školce. Zřejmě měl kdysi můj muž ohledně bilingvismu rodiny stejný záměr jako já, protože jsme se ihned shodli, že by bylo dobré dítko jazykově vybavovat již od útlého věku. Česko-anglická školka tak byla jasnou volbou.

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve sem tam slůvka, která jsme vzhledem k charakteru podání a výslovnosti ještě nedokázali dešifrovat. Z nich pomalu krystalizovala jasná anglicky řečená slova. Následovaly říkanky a písničky a brzy se přidaly také barvy a počítání do deseti. Nebudu vám lhát: zkrátka a dobře jsme zírali, jak dítko rychle nasává druhý jazyk, automaticky a přirozeně.

Po roce a půl už z Emily vypadne i celá věta. Není to ani o tom, že by uměla konverzovat na úrovni akademického učitele angličtiny, nicméně velice slušně rozumí jednodušší mluvě a zná řadu slovíček a frází. Překvapilo nás také to, že se jí jazyky nijak nepletou. Chápe, že růžová a pink je to samé, jen v jiné řeči. Ovšem my se někdy řádně zapotíme, když nás zaskočí dotazem na slovíčko, na které si zrovna nemůžeme vzpomenout.

A tak jsem začala chodit na kurz, abych také měla neustálý kontakt s angličtinou, nakoupili jsme interaktivní knížky i anglické pexeso a cestujeme, co to jen jde. Akorát babička trochu lamentuje, že se s vlastním vnoučetem za chvíli ani nedomluví, když jí Emily ráno na pozdrav zapěje Good day sunshine, good day sunshine, což k mé radosti pochytila od Beatles.

Reklama