Milá redakce,
vím, že můj příspěvek není k dnešnímu tématu, ale nedá mi, abych se nepokusila požádat o jeho zveřejnění. Ze všech stran slýchám o negativních, někdy až hororových zážitcích z nemocnic a lékařských zařízení, kladné zkušenosti ale člověk většinou nenajde. Včera jsem byla nucena vyhledat chirurgickou dětskou pohotovost a ráda bych se o své dojmy podělila s ostatními čtenářkami.
Mám doma hyperaktivního rošťáka, kterému budou na konci prázdnin tři roky. Už jsem se smířila s tím, že neustále vymýšlí akce, u kterých by se každý jiný už dávno zmrzačil, jeho anděl strážný musí za ty tři roky být úplně šedivý. Zatím ale díky obrovskému štěstí a naší ostražitosti (pomalu se ze mne stává bezpečnostní expert) vyvázl ze všeho se zdravou kůží. Včera ho tohle štěstí bohužel opustilo. Jak už to tak bývá, úraz se mu stal ve chvíli, kdy by to nikdo nečekal. Maxík v tomhle dusném počasí dodržuje pitný režim až fanaticky a s tím samozřejmě souvisí i častý pobyt na nočníku. Stahování trenclí ho jako pohodlného mužského zdržuje, a tak po bytě běhá jen v tričku, s holou prdkou. Odpoledne si klidně hrál, napadlo ho, že jako parťáka do hry přibere svého oblíbeného plyšového sloníka, kterého má stále v postýlce. I když má vyndané z boční strany dvě tyčky a vytvořený průlez, stále přelézá horem přes bočnici... přehodí nožičku a přehoupne se, nikdy by mne nenapadlo, že při něčem takovém dojde ke zranění.
Najednou ale slyším křik a malý kaskadér se s bolestnou grimasou drží za rozkrok. V první chvíli mne to, přiznám se, rozesmálo, měla jsem dojem, že si prostě narazil partie, na které je každý mužský tak opatrný. Pak jsem si ale všimla, že mu mezi prstíky protéká krev a úsměv mě přešel. Když jsem pak uviděla ošklivou rozšklebenou ránu, veškerý humor mě opustil definitivně. Netuším, jak se mu to při téhle nevinné činnosti podařilo, ale Maxík si v místě, kde penis přiléhá k podbřišku, udělal zranění, které vypadalo, jako by někdo tenhle choulostivý orgán z poloviny „odpáral".
Bylo naprosto evidentní, že tohle si vyžádá lékařské ošetření, proto jsme vyrazili do nemocnice. Zvolili jsme nemocnici Motol a jsem moc ráda, že jsme se rozhodli takhle. Na příjmu u okénka nás uvítala příjemná, usměvavá sestřička, která nás usadila do čekárny plné hraček, vyzdobené jako cirkusový stan. Maxík i ostatní čekající děti (alespoň jsem si ověřila, že nejsem sama, kdo porodil malého kaskadéra) se cítily dobře a i přes bolístky, které je na tohle místo přivedly, jim tohle prostředí dělalo radost.
Po krátkém čekání jsme byli zavoláni do ordinace, kde se nás ujala na první pohled velice přísně vypadající paní doktorka. Zdání ale klame, v jednání s vystrašeným prckem byla perfektní a trpělivá, mně vysvětlila, že bude potřeba šít, a dala na vybranou, zda v celkové narkóze a s hospitalizací, nebo jen pod lokálním umrtvením a malého pustí domů. Vybrala jsem druhou možnost, a tak jsme se přesunuli na sál. Malému přikurtovali nožičky, já ho držela za ruce a šilo se. Tu bezmoc, kdy dítě pláče, visí vám na rukách a prosí, aby jste mu nenechali ubližovat, bych znovu zažít nechtěla, přístup paní doktorky a dvou velice příjemných mediků nám tuhle situaci alespoň trochu zpříjemnil. I při práci nezapomínali na malého mluvit, chválit, jak je statečný, a po skončení úkonu se mu paní doktorka ještě věnovala s úsměvem a pochvalou.
Ráda bych poděkovala personálu dětského oddělení nemocnice Motol, zejména paní doktorce Trnkové za milý přístup k dětským pacientům i rodičům a vřele je doporučila každému, kdo by jejich služby v budoucnu potřeboval. V dnešní době hororových zážitků s lékaři jsem moc ráda, že se můžu podělit o kladnou zkušenost a velmi vstřícný přístup k pacientům.
Díky, Z_U_Z_U
Milá Z_U_Z_U,
jsem rád i za vás, že to dobře dopadlo, a děkuji za příspěvek, který rozhodně zveřejňujeme moc rádi!
Chcete se podělit s ostatními čtenářkami o svůj zážitek? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!
Nový komentář
Komentáře
Mne je spatna jen z toho cteni. Musim dceru (2) hlidat snad jeste lepe nez jak to delam. Mne spadla pred 2 mesici z prolejzacky, nastesti se to obeslo bez doktora, ale mela hrozne odreny nos a celo, vsude krev. Porad lezla sama nekam, kam vi, ze lezt sama nema, rvala jsem na ni "nelez tam sama", ale nez jsem tam dobehla za ni, uz byla dole v krvi a rvouci.
Kadla: to ti věřím
To muselo bolet
S mým mladším synem jsem jednu dobu byla na úrazovce téměř pravidelně, většinou to byly zraněné končetiny, ale jednou si zapíchl rybářský háček do vrchního rtu (našel ho u staršího syna v pokojíčku). Taky jsem brečela, když jsem ho musela držet na stole a doktor mu ten háček vytahoval.
Z posledních let mám dvě zkušenosti s dětskou pohotovostí v Motole a nemůžu si vůbec stěžovat. Poprve asi před dvěma lety, manžel se synem si v pátek vyrazili k tchýni na chatu a já jsem se těšila na klidný víkend. Má holčička si hrála s legem a přes moje varování si strčila do nosu malou kostičku. Samozřejmě že nešla ven, tak jsem ji popadla a jela do Motola, máme to čtvrt hodiny autem - naštěstí máme auta dvě, jinak by mi v pátek navečer trvala cesta přes hodinu, příměstské autobusy večer moc nejezdí. Nazpátek s Motola jsem byla snad už za hodinu, velice rychle přivolali doktorku z ORL a ta hned kostičku vyndala. O rok později jsme tam jely znova, tentokrát se zánětem středního ucha a holčička byla taky do půl hodiny ošetřená a ouško propíchlé. S dětským oddělením tam prostě nemám problémy.
A ještě perlička... v čekárně bylo několik tatínků, maxík se pochlubil, celkem hlasitě, že " mu šili pinďulu" Po vysvětlení co vyváděl měli všichni mužští v čekárně nohy u sebe a bledé obličeje
Švagrové předloni v Motole dávali dohromady dcerku, dneska mi to vyprávěla. ošklivě si zlomila ručičku, v motole je vzali hned a mladý doktor si raději ještě zavolala o radu primáři, který v noci okamžitě přijel. Prý byla také moc spokojená, jak s přístupem, tak s hospitalizací a to je zdravotní sestra z jiné nemocnice, takže na ně určitě koukala dost přísně. Jinak jsme se právě vrátili z převazu a kontroly, také v pohodě, na řadu jsme přišli rychle, přístup i tam bezvadný, takže pro mne jedině motol
Konečně jeden pozitivní ohlas na naše zdravotnictví
. Tak ať se to malému dobře hojí. A neboj, kaskadéry mám doma taky.
chuanita: No však!
Jen počkej, jak bude ve škole za kinga, až se bude chlubit jizvou. A po škole taky.
Z_U_Z_U: závidím ti tvojí pozitivní zkušenost s Motolskou nemocnicí! My tam na pohotovosti byli několikrát, téměř vždy jako jediní pacienti a přesto jsme vždy čekali přes hodinu (a to i s 3měsíčním miminem, které mělo těměř 40horečky)
Pak musel být syn v Motole hospitalizován a po 4 dnech mi ho předávkovali antibiotiky tak, ze měl alergickou reakci a z té čistoty a hygieny, která tam panovala, chytil takový průjem, že z něj 4 dny stříkala jen voda! Od té doby jedině do Krče - sice nemají krásně vyzdobenou čekárnu plnou hraček, ale zase to tam jde "jak na drátku" a lékaři se nám věnují téměř ihned!
Tak naše dítě se narazilo očkem na kliku.Měl z toho otřes mozku
mamoutek: mezi klukama a holkama je jen jediný rozdíl, holky si nemůžou natrhout pytlík
jinak s nima taky šijou všichni čerti
mamoutek: proc jenom kluci? Mám dve holky a nejsou o nic lepsí. Poprvé v zivote se mi roztrásla kolena, kdyz jsem videla svou tehdy 13-ti mesícní dceru vstávat ze zeme (zrovna upadla) a z cela ji trcela lego kostka a kapala krev. Nenapadlo me nic jiného, nez pod kostku prilepit kus gázy (aby ji krev nekapala na oblicej a nedesila ji) a nalozit do kocárku a bleskem na chirurgii. I po letech uznávám, ze doktor na Prosecké poliklinice byl supr. Kostku vyndal, vycistil, 4 stehy na cele pri místním umrtvení, rentgen a nejvíc me prekvapilo, ze v tý narvaný cekárne mi nikdo nevynadal, ze predbíhám. Asi pohled na me od krve, holku v nárucí od krve a navíc kostka v cele zarazil asi víc lidí.
Kadla: to je fakt hrůza
Žábina: Co mě naštvalo ještě více bylo to, že nás z pohotovosti poslali na Bulovku. Podle mne měli vědět, že tam nepřijímají. Kromě toho mě naštvali na Bulovce. Čekali jsme dobrou třičtvrtěhodinu na příjmu, pak nás doktor vyšetřil a poslal do Motola. Tak nám měli rovnou říct, ať jedeme do Motola a nemuseli jsme ztratit hodinu na Bulovce (a možná bychom to do Motola stihli před střídáním směn a celá ta anabáze by se nekonala). Fakt to byla hrůza a ještě dneska se mi svírá žaludek, když si na to vzpomenu.
Z_U_Z_U:tvojí bezmoc chápu.Takhle jsem jednou držela staršího davídka,byl mu rok a kousek.A sebral nevím proč nůž a seřízl si dvě bříška prstíků na ruce.jeli jsme na pohot.než přišel doktor chvilku to trvalo a ještě ho na chodbě zdržoval ňákej nadrženej němec,kterej sháněl sestru Ivanu,která mu poslala pohled a on jí tam večer v osm hledal.
Doktor slušnej se mu snažil pomoci až
vyletěl,že snad máme přednost my a ne ňákej nadrženec.
souhlasil,tak to začalo.na každej prstík dva stehy.Dítě řvalo,dudlíka vypustil.Všichni jsme byli od krve.Já ho držela celého a hlavu schovanou u něj na rameni řvala s ním.
držel ručičku.Netrvalo to dlouho,ale byl to můj nejhorší zážitek.Závazali tlapičku a jeli jsme domů.Já vyklepaná jak ratlík,nemohla jsem usnout jak jsem si říkala,proč jsem ho lépe nehlídala.A prcek za chvíli o ničem vůbec nevěděl.Spinkal spokojeně až do rána.
ať se to brzo zahojí..
No a když okoukl zranění řekl,že sešijeme.Teď se Vám to bude zdát drsné,ale řekl,že ty mrňavý prstíky umrtvovat nebude,že by to byli dvě píchání bolestivý navíc.
Jinak pan doktor,je dodneška moc skvělej a výbornej lékař.A co se lidskosti týká,ještě jsem nepoznala lepšího lékaře.naše děti dnes chodí do stejné školy.Sice ne stejné třídy,ale znají se ,jelikož škola je to malá.
Tak držím
Žábina: Prostě se prý střídali. Sestra na příjmu se snažila, viděla jak kluk křičí bolestí, volala k doktorům několikrát, ale vždycky jí řekli, že holt musí počkat.
Kadla: to je zajímavé, z té samé nemocnice tak odlišný zážitek....nechápu jak někdo může nechat čekat dítě s akutním slepákem
V dnešní době je velké množství (jsou ale i vyjímky)doktorů, doktorek, sestřiček, prostě nemocničního personálu verbeš, co umí akorát tak stávkovat za zvýšení platů, ale chovat k pacientům se neumí vůbec
Jsem moc ráda, že alespoň někdo našel vyjímku a dostalo se mu pomoci. Přeji malému rošťákovi, aby se mu už žádný úraz nestal